Samsung L74 WIDE

V předchozí kapitole jsme uvedli informaci, že fotoaparát si jistě poradí s méně náročnou scénou s protisvětlem, než jaké jsme jej vystavili v testu. Na fotografii z Denisových sadů je slunce mimo záběr fotoaparátu a v inkriminované zóně, kde dochází ke snížení kontrastu jsou koruny stromů. Díky tomu je fotografie zcela bez světelného závoje, či jakýchkoliv jiných výrazných optických vad. Snad až na chromatickou vadu, která se projevuje na kontrastních liniích (viz větší rozlišení). Na zahnutém obelisku je patrné sférické zkreslení širokého ohniska.
Fotografie v protisvětle se sluncem v těsné blízkosti okraje fotografie již způsobuje výraznější problémy v podobě silného světelného závoje, se kterým se antireflexní vrstvy fotoaparátu nedokázaly vyrovnat. Automatika měření expozice nastavila takové parametry, díky kterým je většina fotografované scény s kresbou. Jen nejsvětlejší místa a nejhlubší stány jsou bez kresby.
Na fotografii ulice s kavárnou Na cestě je patrná korektní práce automatického vyvážení bílé. Fasády domů jsou totiž osvětleny jasným denním světlem, tedy teplota chromatičnosti cca 5500 K, přičemž stinné oblasti odrážejí světlo teploty cca 7500 K. Fotoaparát správně zvolil takovou teplotu chromatičnosti, která nezpůsobila barevný posun nasvícených partií fotografie a účinně potlačuje většinu modrého nádechu stinných oblastí fotografované scény.
Užití širokých ohnisek s sebou přináší ještě jedno úskalí, o kterém jsme vás doposud neinformovali. Do širokého záběru ohniska 28mm (ekvivalent kinofilmu) se totiž vejde někdy více obrazových informací, než fotograf zamýšlel zaznamenat např. špičky svých bot nebo vlastní stín. Autor tohoto článku použil výše uvedenou fotografii jako příklad scény, kde si s vlastním stínem lze poradit. Bohužel již ale nebylo možné předejít přeexpozici bílých okenních rámů na osvětlené budově. Záporná korekce expozice by sice dokázala zabránit přeexpozici, ale také by ztmavila záhon rudých květů v popředí.
Jako obvykle, tak i nyní vám přinášíme scénu s osvětlenou budovou a sochou ve stínu, jako test automatického měření expozice a dynamického rozsahu fotoaparátu. Automatika fotoaparátu brala při stanovování vyvážení bílé v potaz jak nasvícenou budovu, tak stinné popředí. Protože však byla fotografie exponována za večerního teplého osvětlení, rozdíl v teplotách je již natolik výrazný, že nebylo možné zcela eliminovat barevný posun stinných oblastí ke studeným tónům. Měření expozice vyhodnotilo celou scénu korektně a přestože bylo zaostřeno na budovu, vešla se do hloubky ostrosti i socha díky vysokému clonovému číslu F8,7.
Fotografie z kavárny testovala schopnost elektroniky fotoaparátu stanovit korektní vyvážení bílé za velmi obtížných podmínek. V kavárně bylo dvojí osvětlení - zářivkové a žárovkové. Mimo to do interiéru pronikalo jasné denní světlo. Automatika fotoaparátu se s touto hrou barev vyrovnala jen s několika problémy. Z fotografie je patrný barevný posun do zelena. Expozici nastavilo automatické měření dle světelných podmínek interiéru, okolí kavárny za okny je tudíž bez kresby.