Samsung ST1000: nabitý technologiemi

Příslušenství

Samsung ST1000 k nám do redakce přišel v malé růžovomodré krabici.
Uvnitř najdete fotoaparát, poutko na ruku, Li-Ion akumulátor, USB, AV kabel, nabíječku, CD-ROM s plnou verzí manuálu, protože ta papírová je značně ořezaná.

Výdrž baterie

Fotoaparát je napájen Li-Ion akumulátorem SLB-11A s nízkým napětím 3,8 V, ale poměrně slušnou kapacitou 1130 mAh. Sám výrobce udává výdrž na 260 snímků, což sice není mnoho, ale v této kategorii poměrně hezký výsledek. V praxi jsem měl dojem, že baterie vydrží na stylový kompakt velmi dlouho, nicméně reálná výdrž je skutečně někde kolem těch 260 až 280 snímků. To celkem ujde. Fotoaparát lze nabíjet přes USB port počítače (stačí tak zapomenout fotoaparát připojený k počítači po kopírování snímků a za chvíli je nabitý).

Dodaný software

K fotoaparátu nedostanete CD se softwarem, neboť software je uložený přímo ve fotoaparátu. Stačí jej připojit k PC a po chvíli najede Samsung IntelliStudio.
Aplikace sama zjistí, které snímky nebyly ještě přeneseny a nabídne jejich zkopírování do počítače. Poté zobrazí jejich miniatury. Poklepáním na obrázek zobrazíte větší náhled, je vidět histogram. Více funkcí ale získáte po stisku tlačítka. Editační možnosti nejsou nikterak bohaté, ale něco málo se snímkem přeci jen uděláte.

Zobrazení LCD a menu

Na zádi fotoaparátu je obrovský dotykový 3,5" LCD displej s rozlišením 1.152.000 bodů. To je pětinásobek standardního rozlišení! Je zde tedy 800×480 pixelů, obraz je krásně ostrý a výborně vypadají zejména menu nabídky. S dotykovým ovládáním nejsou až na trochu méně příjemnou korekci expozice žádné problémy a je to nejlépe dotykově ovladatelný fotoaparát, který jsem zatím testoval. Samsung to zde opravdu dotáhl velmi daleko.

Obraz se ukazuje na ploše 640×480 pixelů, zbylé okraje jsou využity k umístění ikonek, takže ty v obrazu prakticky nepřekážejí. Vlevo nahoře je ikonka fotografického režimu, směrem dolů aktuální expoziční čas a clona (až po namáčknutí), nicméně automatikou zvolená ISO citlivost zde chybí. Následuje blesk, makro režim, samospoušť a zobrazení LCD displeje. V horním řádku najdete rozlišení, měření expozice a stabilizaci, další volby jen v tom případě, že nejsou na výchozích hodnotách. Může tak zde být korekce expozice, manuálně nastavená ISO citlivost, vyvážení bílé a různá barevná nastavení.

V pravém horním rohu vidíte počet zbývajících fotografií, ikonku paměťové karty a stav baterie. Pravý sloupec pak obsahuje tlačítko pro Smart Gesture UI (o tom si povíme později), ikonku GPS (pokud je nalezen signál, zezelená a objeví se také nápis obce, v níž se nacházíte), bezdrátových sítí a menu nabídku. Na pravém snímku vidíte rozkliknuté spodní menu (bílým trojúhelníčkem).


Ve spodním menu můžete najít např. ISO citlivost, jejíž menu je zobrazeno na levém snímku. Korekce expozice se ovládá tažením prstu. Ze všech nastavení fotoaparátu se ovládá asi nejhůře, nicméně stále je to nejlepší dotykové ovládání korekce expozice, jaké jsem viděl.


Konečně se dostáváme ke Smart Gesture UI. Pokud držíte toto tlačítko vpravo zhruba uprostřed, může naklopením fotoaparátu směrem vpřed zapnout režim videosekvencí, dolů režim P a naklopením doleva pak Smart Auto. Když si to vyzkoušíte, přijde vám to nejprve jako pitomost, ale pokud si to zkusíte ještě párkrát, zjistíte, že to náhodou má hodně co do sebe. V případě, že ani tak vám to nebude vyhovovat, můžete využít tlačítko v horním levém rohu LCD displeje a dotykově zvolit jednu z šesti možností.


Na dalším snímku vidíte menu scénických režimů a vpravo pak pořizování videosekvencí. To se příliš od snímků neliší, jen ubylo několik ikonek a nahoře je zobrazena maximální doba videosekvence.


Menu, které lze spustit tlačítkem vpravo dole na LCD displeji, je přehledné, dobře se v něm orientuje i nastavuje. Je to příjemná změna proti klasickým fotoaparátům Samsung s tlačítky, kde je podobné menu, ale hůře se s ním pracuje. Zde je naopak díky dotykovému ovládání velmi dobré.


Při prohlížení snímků fotoaparát neukáže vlastnosti snímků, dokud ho o to nepožádáte (to musíte bohužel pokaždé). Pak vám ukáže ISO citlivost, clonu, expoziční čas, blesk, rozlišení a datum pořízení. U videosekvencí se ukazuje její délka a stiskem prostředního tlačítka přehrávání je možné ji spustit.


U vyfocených snímků můžete provádět ořezy, otáčení, úpravy barev a spoustu dalších věcí. To lze vidět např. na snímku vpravo, kde lze upravovat jas, kontrast, sytost barev a aktivovat ACB.


Při odzoomování se objeví větším množství snímků a můžete tak využít Smart Album. Jak je vidět, možnosti řazení jsou skutečně bohaté. Už nikoli jen podle typu, data, barvy a dne v týdnu, ale také podle přiřazení k Oblíbeným a také dle místa, kde byly pořízeny. To vidíte na snímku vpravo.


Velkou zajímavostí je podpora Wi-Fi sítí. Bohužel nemám notebook, tak jsem to musel zkoušet na jiných zařízeních. Jako první je vidět "bezdrátové" menu. Zde se lze připojit na internet, odeslat e-mail, přenášet snímky mezi fotoaparáty, využít Connected Home pro sdílení a odeslání a využít také Bluetooth. Na pravém snímku vidíte přehled detekovaných sítí, které se mi např. podařilo chytit.


Stejně tak lze vyhledat zařízení se zapnutým Bluetooth. Zkoušel jsem to např. s mobilním telefonem. Vyberete zařízení, zadáte heslo a až pak se fotoaparát připojí k mobilu. Na něm musíte heslo zadat také.


Pokud to splníte, objeví se menu, kde už můžete přetahovat jednotlivé snímky a bezdrátově je posílat na jiná zařízení. Na pravém snímku vidíte možnosti nastavení AP.


Po úspěšném připojení se můžete přihlásit na čtyři oblíbené weby pro sdílení fotografií. Omluvte prosím kvalitu snímku, neměl jsem u sebe nic lepšího než 2MPx fotomobil.

GPS, Wi-Fi, Bluetooth

Hlavním lákadlem fotoaparátu jsou bezesporu jeho přídavné funkce. Jako první je zde GPS, tedy geo-tagging. Snímky lze doplnit o informaci, kde byly foceny a překvapivě to opravdu funguje. Po velkém zklamání u Nikonu P6000, kde se GPS signál chytal většinou několik minut a po vypnutí přístroje se zpravidla ztratil, přináší Samsung ST1000 příjemnou změnu. Pokud je dostatečně silný signál, chytí se zhruba za 15 až 20 sekund, což není vůbec špatné. V takovém případě je možné chytnout jej i v místnosti tak metr od okna. Pokud je ale signál slabý, může se jej snažit chytat i na volném prostranství zhruba minutu.

Výhodou ale je, že fotoaparát se při příštím zapnutí dokáže rychle zkalibrovat a GPS v mnoha případech naběhne přibližně za tři sekundy! Jednoduchým receptem je tedy fotoaparát na chvíli zapnout, nechat jej chytit GPS signál a pak už jen při každém focení počkat malou chvíli, než se pozice znovu nastaví (občas je to skoro hned, občas to trvá trochu déle). Na displeji zezelená ikonka signálu a v pravém rohu displeje se objeví i název obce, ve které právě jste. Zkoušel jsem i takový test, kdy jsem chytil signál, fotoaparát vypnul, ujel autem přibližně 10 kilometrů za nějakých 10-15 minut a signál se chytl asi za sedm sekund. Jednoduše řečeno, když se naučíte trošky trpělivosti, můžete GPS poměrně dobře používat, neboť opravdu funguje.

Bluetooth zde má funkci posílání fotografií do mobilního telefonu nebo PDA. I toto funguje, na fotoaparátu zadáte heslo, to pak zadáte i do mobilu, přetáhnete snímek a ten se pošle ve formě SMS. Fotografie přijde v rozlišení 640×480 pixelů. Ostatní zařízení fotoaparát nevidí, zkoušel jsem to na kamarádově notebooku a opravdu nebyl schopen ST1000 najít. Přes Bluetooth lze přenášet pouze fotografie. Videosekvence nebo hlasové poznámky nepřenesete.

Podobně to má údajně fungovat i s DLNA (nezkoušel jsem). Rovněž by mělo být možné posílat fotografie mezi dvěma fotoaparáty. To jsem rovněž nezkusil, neboť jsem měl k dispozici pouze jeden kus fotoaparátu ST1000.

Naopak jsem vyzkoušel Wi-Fi. Poněvadž nemám notebook, byl jsem nucen najít nějaký free hotspot. Ten jsem našel v jednom knihkupectví, kde jsem pobíhal asi dvacet minut, než jsem našel místo, kde by byl fotoaparát schopen získat aspoň trochu slušný signál. Myslím ale, že to bylo z velké části také poměrně slabým signálem než slabým přijímačem u ST1000 (i když ten není přehnaně silný). Při jízdě výtahem totiž fotoaparát nemá nejmenší problém na každém patře chytat Wi-Fi sítě sousedů.

Když už se připojíte, můžete se přihlásit na YouTube, Facebook, SamsungImaging nebo Google Picasa a tam vložit snímky. Škoda, že jsem na kartě neměl právě nic publikovatelného. Zajímavou možností je rovněž posílání e-mailů přímo z fotoaparátu. Jen přetáhnete fotku a odešlete e-mail. Není mi však jasné, proč pošta přijde s datem 1.1.1970, pak se v e-mailovém klientu řadí úplně na konec. Každopádně po stránce těchto technologií se Samsung dost vyšvihnul. Překvapí nejen bohatá nabídka, ale i poměrně dobrá funkčnost těchto technologií.