Sony Cyber-shot HX50: velká čísla v malém těle

Fotoaparát nabízí automatické i manuální ostření. Základem je vícebodové ostření, které funguje bez větších potíží a využíval jsem jej téměř v celém testu. Dále tu najdete středové a polohovací ostření. Tomu můžete vybrat jeden ze 117 pozic (13×9 pozic). Zajímavostí je napůl ruční zaostřování, kdy manuálně zhruba zaostříte a fotoaparát už za vás doostří. Nezvolí ale výrazně jinou vzdálenost než byla ta vámi vybraná. To se může hodit třeba u makra nebo jiných fotek, kde prosvítá pozadí a vy chcete, aby se fotoaparát chytnul na popředí (nebo naopak). Zaostříte tedy manuálně zhruba tam, kam chcete a necháte autofokus, aby přesně doostřil. Nestane se tak to, že by úplně přeostřil na to, co nechcete. Poslední je manuální ostření, při kterém se také zvětší náhled na displeji pro snazší zaostření. V horších světelných podmínkách to sice není žádná sláva, ale v žárovkou osvětleném interiéru se to dá zvládnout.

Navíc je zde možnost zapnout detekci tváří, která je průměrně rychlá a přiměřeně spolehlivá, nemám vážnějších námitek. Pokud jde o rychlost ostření, tak ta trochu závisí na zvolené ohniskové vzdálenosti. Při širších úhlech záběru nelze nic namítat, při aspoň trochu výrazných hranách je ostření opravdu nadprůměrně rychlé. Při větším zoomu dokáže při předostření (které se děje automaticky) ostřit takřka okamžitě. Pokud ale ještě není předostřeno, ostření chvilku zabere. Úspěšnost ostření je velmi dobrá, na delších ohniskových vzdálenostech se nicméně občas netrefí pokud zmáčknete spoušť bez předostření.

Pokud jde o makro, zde lze rozhodně chválit. I když se nikdy nedostanete pod 3 centimetry, tato vzdálenost vydrží fotoaparátu do cca 80mm ohniska a na čtyřech centimetrech je schopen fungovat až do téměř 140mm ohniskové vzdálenosti (téměř 6× zoom!). Výsledky jsou jasné, přepočtené zvětšení dosahuje hodnoty až 1,1×, což rozhodně není zlé, přitom máte už poměrně úzký úhel záběru a nebudou vás rušit stíny objektivu nebo nevhodné pozadí, nemluvě o možnosti dosažení nízké hloubky ostrosti (a možnosti clonit irisovou clonou, pokud byste hloubku ostrosti chtěli zvýšit).

Vlastnosti makra můžete vidět na následujícím snímku. Kleště zabírají velkou plochu, hloubka ostrosti je i přes clonu F6,3 nižší. O moc více už odclonit nejde, minimem na této ohniskové vzdálenosti bylo F5,6.

Standardem jsou tři způsoby měření expozice, tedy vícebodové, středové a bodové. Jak je u Sony typické, nenajdete zde nějaké velké ústřelky a na měření se dá vcelku dobře spolehnout. Samozřejmě, že snímač s obrovskou pixelovou hustotou nezvládne všechno, a tak plná automatika umožní automatické spuštění HDR režimu, který zlepší prokreslenost jasů i stínů. Nicméně i na běžných snímcích se jen málokdy dostanete do situace, že by bylo třeba korigovat expozici o více než 0,3 EV.

Oproti předchozím kapesním ultrazoomům řady HX má nový Cyber-shot HX50 vedle automatiky a plně automatického režimu také prioritu clony a času. Další novinkou je použití irisové clony, která umožnila jemnější možnosti nastavení jak clony, tak času, a proto je i jejich použití v režimech A a S mnohem snazší, než by tomu bylo s ND filtrem. Na druhou stranu je nutno počítat s tím, že jakékoli přiclonění zvýší difrakci, celoplošnou neostrost.

Jak vidíte na přiloženém grafu, světelnost fotoaparátu je vyloženě špatná. Začíná na nelichotivých F3,5 a končí na neméně tak špatných F6,3. Co je ale horší, je průběh světelnosti. Clona jde nahoru opravdu velmi rychle a už na 132mm ohniskové vzdálenosti jste na F6,3, níž to nejde. A tato velmi špatná clona vydrží až do konce, maximálního zoomu. Stačí tedy trochu horší světlo a vyšších citlivostí se dočkáte už při překvapivě malém zoomu. Maximální hodnota clony činí F8 v celém ohniskovém rozsahu (v režimu priority clony a automatiky ale fotoaparát neleze přes F6,3). Expoziční časy mají rozsah od 1/1600 sekundy do 1 sekundy (P), 4 sekund (iAuto+), 8 sekund (priorita clony A) a 30 sekund (priorita clony S a manuál M).

Citlivosti mají rozsah od ISO 80 do ISO 3200, pak je tu ještě ISO 6400 a ISO 12800, tyto poslední dvě citlivosti využívají multiexpozici pro snížení šumu. Automatika končí u hodnoty ISO 1600. K dispozici máte expoziční bracketing pro 3 snímky s rozdíly expozic až 1 EV. Korekce expozice má rozsah od -2 EV do +2 EV.

Fotoaparát zvládne natáčet Full HD videosekvence s rozlišením 1920×1080 pixelů v 50 progresivních snímcích za sekundu (1080p50). To platí pro AVCHD kodek, nicméně k dispozici máte i soubory MP4, kde je maximem rozlišení 1440×1080 pixelů při 25 snímcích za sekundu.

Kvalita videosekvencí je slušná, nesmíte ale počítat s jemným detaily (tráva, stromy), ty jsou rozmazané. Ostření je rychlé a bezproblémové, zde nemám nejmenší výtky, naopak mohu jen a jen chválit. Clonění je plynulé, stabilizace má vynikající účinek a i chůzi velmi pěkně vyfiltruje. Díky vysoké snímkovací frekvenci působí video krásně plynule. Co se týče zvuku, ten je stereo a kvalita je typická pro tuto třídu. Při natáčení videa můžete zároveň pořizovat statické snímky ve Full HD a 15MPx rozlišení. Při focení nedochází k přerušení natáčení videa, nepočítejte ale s nějak vysokou kvalitou, viz snímek výše.

Ke stažení dávám dvě ukázkové videosekvence. První je venkovní (59 sekund, 185 MB), druhá pak interiérová (61 sekund, 194 MB). Autofokus zde nezaostřil na lustr kvůli malé snímací vzdálenosti (na tomto zoomu potřebuje více než dva metry), nejde tedy o to, že by se autofokusu nechtělo.