Sony Cyber-shot HX50: velká čísla v malém těle

Sony Cyber-shot HX50 je vybaven 1/2,3" Exmor R CMOS snímač s opravdu hodně vysokým rozlišením 20 megapixelů. Pixelová hustota je tedy velmi vysoká, což většinou způsobuje velmi vysoký šum. Na následujících snímcích se podíváme, jak je na tom HX50 ve skutečnosti. Snímky byly pořízeny při základním odšumování.

Odšumování je i při nejnižší citlivosti dost silné, hrany se docela třepí. Tmavé plochy se slévají dohromady.

Citlivost ISO 100 se projevuje zhruba stejnými výsledky, prostřední odšumování je hodně silné.

ISO 200 lehce potlačuje barevnost snímků, odšumování spíše celoplošně rozmazává snímky, takže doostřování není tolik vidět.

U citlivosti ISO 400 se snímky dost mažou, barvy se ztrácí a méně výrazné plochy se slévají do sebe.

S dalším navýšením citlivosti počítejte s výrazným nárůstem třepení hran a detailů v obraze, ten je plný digitálních artefaktů.

ISO 1600 rozmazává celý obraz, vedle detailů mizí také barvy.

ISO 3200 je nejvyšší citlivost, které je dostupná bez multiexpozice. Výsledek je to hodně špatný, detaily ani barvy v podstatě neexistují.

Citlivost ISO 6400 je k dispozici pouze jako šestisnímková multiexpozice. Nezdá se ale, že by to čemukoli pomohlo.

Ani nejvyšší citlivosti ISO 12800 multiexpozice nepomohla. Neexistují zde ani detaily, ani barvy.

Ve standardizovaném 12MPx rozlišení vypadají snímky o něco lépe, ISO 80 a 100 jsou víceméně v pořádku, byť i zde jde vidět vlivy odšumování. ISO 200 je ještě akceptovatelné, výše je to už dost špatné.

Ve fotoaparátu můžete snížit odšumování, což se při nejnižší citlivosti projeví o něco výraznějšími detaily a mnohem vyšším jasovým šumem. Snímky ale nepůsobí tak rozpatlaně.

Při citlivosti ISO 800 je to už jedno. Se sníženým odšumováním je snímek plný ustřelených pixelů a artefaktů a myslím, že ani pokročilými odšumovacími programy byste ze snímků nedostali lepší výsledek, než fotoaparát poskytne na středním odšumování.

Tyto snímky vousů plyšového zajíce byly pořízeny se sníženým odšumováním. Dvě nejnižší citlivosti nabízí přijatelné detaily, ale také vysoký jasový šum. Na ISO 200 se ještě dá dívat, výše je to ale už dost špatné. Všude ustřelené pixely a detaily jsou rozmazané.

Při zmenšení snímků na 12 megapixelů vypadají detaily dobře při ISO 80 a ISO 100, docela dobře vypadá i ISO 200. Od citlivosti ISO 400 je už odšumování silnější a detaily se ztrácí.

Tady opět udivíte vliv odšumování. Nižší odšumování znamená více detailů, ale také výraznější třepení hran a jasový šum v hladších plochách. Střední odšumování je hladší, detaily přitom stále ještě zůstávají. Nejsilnější odšumování více vyhlazuje některé detaily.

Dále se podíváme na výsledky v protisvětle. To je náročné jak na výkony čipu, tak na kvality objektivu. Fotoaparát disponuje hardwarovým HDR režimem.

Objektiv bohužel trpí na silné červené odlesky, jinak je překvapivé, jak dobře kreslí až do rohů. Odšumování zde bylo nastaveno na nižší hodnotu, proto zde vidíte více jasového šumu, ale také méně patlání. I přesto je kresba ve stínech dosti slabá.

Hardwarové HDR zmenšilo přepaly v obloze, naopak stíny jsou více prosvětlené s výraznějšími barvami. Zde už je odšumování mnohem silnější, vše se více patlá a zvýrazněny jsou i odlesky objektivu.

Obloha se silně přepaluje, krajina má díky sníženému odšumování aspoň trochu kresbu, ale některé méně výrazné detaily (stromy a jejich okolí v pozadí) se i tak mažou.

S HDR režimem je přepal v obloze mnohem menší a snímek působí podstatně vyrovnaněji. Dokonce i stromy jsou více patrné, přestože je odšumování o něco silnější.

I tady jsem použil HDR režim. Stíny jsou i přesto neuvěřitelně rozpatlány, roztřepené, nevypadají vůbec hezky. Slunce opět způsobilo červené odlesky.