Sony Cyber-shot HX50: velká čísla v malém těle

Zkreslení objektivu je s největší pravděpodobností korigováno, k RAWům se ale nedostaneme. Výsledné JPEG na tuto vadu moc netrpí. Na nejširší ohniskové vzdálenosti dosahuje sférické zkreslení hodnoty +1,1 %, což patří k těm mírnějším. Na maximálním zoomu jsou linie v podstatě rovné, je tu naprosto neznatelné poduškovité zkreslení s hodnotou -0,1 %.

Vinětace není moc výrazná, pohybuje se okolo 0,3 EV. Na delších ohniskových vzdálenostech od cca 350 mm poněkud roste při plně odcloněném objektivu až na 0,8 EV. Změna je trochu náhlejší, ale nejde o vyloženě výrazný problém. Na nejširším ohnisku si vinětaci všimnete rovněž při plně odcloněném objektivu, ale ani zde nejde o výraznou chybu.

Tato kapitola se bude věnovat kresbě objektivu uprostřed a v rozích obrazu. Všechny snímky byly pořízeny na nejnižší citlivosti ISO 80.

Střed je v pořádku, s navýšením clony se pomalu vkládá difrakce. Rohy na tom nejsou úplně nejhůř, vykazují mírnou chromatickou aberaci.

Na 45mm ohniskové vzdálenosti jsou výsledky o něco lepší, střed je pěkný a rohy se zbavily chromatické aberace. Jejich ostrost je pochopitelně nižší než uprostřed, ale není to vůbec zlé.

Tady se už začíná objevovat vliv difrakce i při plně otevřené cloně. Rohy jsou ostré v podstatě stejně, obraz je slušný.

Zde se toho moc nemění, ostrost je celoplošně vyrovnaná. Žádné optické vady zde neuvidíte.

Okolo 400mm ohniskové vzdálenosti rohy začínají získávat trochu chromatické aberace, není to ale moc vážné.

Na maximálním zoomu není ostrost právě největší, ale je vyrovnaná po celé ploše a rohy nepřináší o moc horší obraz než prostředek obrazu. Podíváme se i na snímky pořízené na větší vzdálenosti (zhruba 25-30 metrů).

Na nejkratší ohniskové vzdálenosti je ostrý střed a rohy na tom rovněž nejsou vůbec špatně. Horší detaily jsou způsobeny odšumováním, ale nikoli objektivem, což dokládají zejména horní rohy.

Střed je přiměřený, je vidět, jak se vzrůstající clonou a difrakcí ostrost klesá. Rohy jsou rovněž docela dobré vzhledem k tomu, co fotoaparátu dovolí dosáhnout jeho agresivní odšumování.

Tady jde vidět vyrovnanou ostrost po celé ploše, s rohovou neostrostí objektiv rozhodně nemá moc velký problém.

I na cca 170mm ohniskové vzdálenosti je celoplošná ostrost vyrovnaná. Vzhledem k světelnosti (a difrakci na 20MPx 1/2,3") mě překvapily docela slušné detaily.

Ani tady se situace moc nemění, jen trochu klesá celoplošná ostrost. Ta je ale opět docela vyrovnaná po celé ploše.

Střed je postižen difrakcí, rohy jsou o trochu méně ostré, ale v rámci své kategorie jsou výkony objektivu nadprůměrné. Problém je tradičně se šumem a odšumováním.

V protisvětle vyzkoušíme míru chromatické aberace.

Na nejširší ohniskové vzdálenosti je chromatická aberace trochu patrná u nižších clon. Fotoaparát ji potlačuje softwarově a dělá tak docela dobře.

Na 45mm ohnisku je opět u otevřených clon vidět lehké namodralé ladění, nepovažoval bych to ale za velký problém, spíše naopak. V této oblasti patří Cyber-shot HX50 k těm lepším.

Okolo 90mm ohniskové vzdálenosti už aberace prakticky neexistuje.

Ani okolo 170mm ohniskové vzdálenosti není s chromatickou aberací žádný problém.

Zde se rovněž chromatická aberace nevyskytuje, ohledně této vady není objektivu co vytýkat.

Na nejdelší ohniskové vzdálenosti se už chromatická aberace začíná zlehka objevovat.