Sony Cyber-shot HX90V a WX500: kompaktní dvojice

Zde se budeme věnovat digitálnímu šumu. Fotoaparát nepodporuje RAW, takže se budeme muset spokojit pouze s JPEGy. Ukážeme si ale nejen JPEG z klasických režimů, ale také při multiexpozici, která skládá 4 snímky do jednoho, což by mělo snížit šum.

 

 

 

Nejnižší citlivost ISO 80 je k dispozici pouze při klasické jednorázové expozici. Odšumování je patrné, kvalita je ale u této scény přijatelná.

 

 

 

 

 

ISO 100 je už k dispozici nejen jako jednorázová expozice, ale také jako multiexpozice ze 4 snímků pro snížení šumu. V praxi nečekejte až takové zázraky. Obraz je rozhodně o něco hladší a méně zašuměný, místy ale zbytečně přeostřený.

ISO 200 hodně šumí, v obrazu je spousta různých artefaktů. Multiexpozice pomáhá jen trochu.

 

Citlivost ISO 400 už odšumováním hodně zastírá většinu detailů, mizí také barvy. Při skládání snímků je obraz místy dost vyhlazený, možná až moc.

 

S dalším navyšováním citlivosti se kvalita obrazu pochopitelně dále zhoršuje. Obraz je dost zastřený a bezbarvý. Při multiexpozici šum sice trochu zmizí, ale pořád je to docela neostré a nebarevné.

 

ISO 1600 je už daleko za slušnými schopnostmi fotoaparátu. Obraz je jakoby schovaný za igelitem.

 

Dostáváme se na ISO 3200 a zde už neexistují ani detaily ani barvy. Multiexpozice je trochu lepší, ale o nějak zázračně lepší obraz se bohužel nejedná.

 

Multiexpoziční režim nabízí navíc i ISO 6400 a ISO 12800. Jak je vidět, ISO 6400 rozhodně nemá smysl používat. Kvalita je opravdu velmi špatná.

 

Nejvyšší citlivost ISO 12800 je i přes multiexpozici velmi rozpitá. Neexistují zde v podstatě žádné detaily a snímek je spíše jen v odstínech šedi s jemným nádechem do původních barev. Podíváme se také na snímky konvertované na rozlišení 12 megapixelů pro možnost vzájemného srovnání mezi recenzemi.

 

 

 

Při  zmenšení rozlišení na 12 megapixelů vypadá obraz na pixelové úrovni o něco lépe, nicméně i při nejnižší citlivosti ho rozhodně nelze označit za nezašuměný a detailní. Nyní se podívejme na míru zachování detailů. K tomu tradičně využijeme snímek plyšového zajíce. Začněme v rozlišení 18 megapixelů.

 

 

 

Už při citlivosti ISO 80 je vidět mírné třepení obrazu. Od ISO 400 je pak rozmývání docela silné a od ISO 800 je to už dost výrazné.

 

 

 

Po zmenšení rozlišení na 12 megapixelů (pro vzájemnou srovnatelnost) snímky pochopitelně na pixelové úrovni vypadají detailněji. I tak je vidět, že od ISO 400 včetně je pokles detailnosti docela dost pozorovatelný.

 

 

 

Fotoaparát opravdu důkladně odstraňuje barevný šum, takže ani při nejvyšších citlivostech nenajdete na snímcích barevné fleky. V praxi to ale znamená, že snímky při vyšších citlivostech přichází o saturaci barev.