Sony Cyber-shot WX1: Vypilovaný drobek

Sony vybavilo svůj Cyber-shot WX1 novým 1/2,4" CMOS čipem s rozlišením 10 megapixelů. Na rozdíl od modelu HX1, který měl rozlišení 9 megapixelů a poměrně dost šuměl, má nový čip vyšší rozlišení, takže by teoreticky měl šumět ještě více. Nicméně je zde jedno veliké "ale". Jedná se o Exmor R CMOS čip, tedy o čip, který má BSI (back-side illumination) technologii.

Jednoduše jde o to, že velká část obvodů už není před snímací buňkou, ale za ní. Díky tomu se zvýšila činná plocha snímač o několik desítek procent a s tím i citlivost na světlo. Toto vše by mělo mít za následek i menší šum, o čemž se přesvědčíme na dalších snímcích. Na modré ploše uvidíte jasový šum, na bílé je dobře vidět barevný a malá písmena ukáží míru zachování detailů.
Nejnižší citlivost čipu je překvapivě hodně vysoká, až ISO 160. Je zde pořád vidět typický šum CMOS snímačů v kompaktech. Tedy šum značně nepravidelný, trochu trhající linie a prostě obecně nepříjemné digitální struktury. Každopádně si všimněte, že detaily jsou na velmi dobré úrovni (resp. odšumování je velmi slabé), a s ohledem na ISO 160 jde o pěkný výsledek.
Mírně vyšší citlivost ISO 200 opět ukazuje nepříjemnou charakteristiku šumu, ale také poměrně dobré detaily. Linie by se ale opravdu tolik trhat nemusely.
Zde už ostrost hran klesá, písmena se začínají ztrácet, jasový i barevný šum je ale minimální. Problém je zde spíše v rozkmitání a roztrhání obrazu.
Při citlivosti ISO 800 je už snímek neostrý s jemnějším jasovým šumem. Očividně zde už pracuje odšumování.
Další navýšení citlivosti opět výrazněji rozpíjí červená písmena, ta bílá zůstávají ještě dobře čitelná. Kvalita snímku je špatná, saturace klesá.
Při nejvyšší citlivosti ISO 3200 dochází k jakémusi rozpíjení, velmi mi to připomíná fotoaparáty Samsung. Saturace barev je velmi nízká.
Digitální stabilizace s názvem "Redukce rozmazání pohybu" vyfotí při vyšších citlivostech šest snímků najednou a složí je dohromady. Když to srovnáte s ISO 1600 a 800, je vidět drtivě nižší šum, dokonce je nižší než při ISO 160. Vzhledem k tomu, že snímky s ISO 1250 (ze kterých je tento snímek vytvořen) mají už slabší detaily, ani jejich "sloučenina" na tom s detaily není nejlépe.
Režim "Ručně držený soumrak" je obdobou předchozího, jen má tendenci používat nižší citlivosti a podexponovávat snímky. Jak je vidět, při ISO 320 je snímek ve výsledku naprosto bez šumu, prostě nádherný. Stinnou stránkou těchto snímků je ale nižší ostrost, kterou se naopak nízkocitlivostní snímky z WX1 mohou pyšnit. Pokud použijete stativ, je to ještě dobré, z ruky to ale bývá horší. Podíváme se i na snímky plyšového zajíce při umělém osvětlení. Na vousech bude dobře patrné zachování detailů.

ISO 160	ISO 200
ISO 400	ISO 800
ISO 1600	ISO 3200
ISO 2500 (Redukce rozmazání pohybu)	ISO 160 (Ručně držený soumrak)

Ještě do citlivosti ISO 400 jsou snímky poměrně ostré a bez šumu, který by ztrpčoval život. Pochopitelně to není jak ze zrcadlovky, ale na kompakt slušné. Při citlivosti ISO 800 začíná výraznější odšumování, která už při ISO 3200 dělá z fotografií spíše rozpité mazanice. Digitální stabilizace tentokrát zvolila ISO 2500, takže je vidět slabší saturace, nízký šum, ale i slabší detaily. Při Ručně drženém soumraku automatika zvolila ISO 160, takže na výsledném snímku v podstatě není žádný šum a je i poměrně ostrý. Podíváme se i na snímky bílého papíru.

ISO 160	ISO 200
ISO 400	ISO 800
ISO 1600	ISO 3200
ISO 2500 (Redukce rozmazání pohybu)	ISO 400 (Ručně držený soumrak)

I na těchto snímcích jde vidět poměrně hladká plocha do ISO 400, pak už se začínají objevovat větší fleky signalizující vyšší jasový šum prošlý silnějším odšumováním.
Jak je vidět, průběh šumu je dosti roztodivný. Měl by růst rovnoměrně směrem nahoru, ale lítá sem a tam. Na různých citlivostech je tedy dosti odlišné odšumování. Poslední dva údaje ISO 2500 a ISO 400 s hvězdičkou signalizují verze s digitální stabilizací (tedy složení šesti snímků do jednoho).