Sony T30: Další verze povedené stabilizované placatky

U řady novinek společnosti Sony (nejenom u dnes recenzované T30-ky) je novým zaklínadlem vysoká citlivost snímače. Tisícovka se už pomalu stává standardem, ovšem má to jeden háček. Sice se výrobci neustále zaklínají lepšími obvody a celkově kvalitnějším zpracováním dat ze snímače, přesto u hodnot vyšších než 400 ISO jsou s šumem výrazné problémy, a to ať už se jednalo o novou H2-ku, tak i o T30. A je to logické, protože například u nové T30-ky vměstnal výrobce do CCD snímače typu 1/2,5" hned sedm milionů obrazových buněk (maximální rozlišení snímků tedy je 3072 x 2304), takže bych již "od boku" očekával problémy se šumem už při hodnotě 200 ISO. Je pravda, že v našich testech se ukázalo, že dvoustovka je hranicí, kdy můžete snímat ještě bez obav z výrazné zrnitosti, výše se už ovšem pusťte jen na „vlastní nebezpečí“… (či v případě světelné nouze).




Rozmazaný snímek minulostí?
Novinka od Sony kombinuje optickou stabilizaci s režimem "Zvýšené citlivosti" snímače, která vede ke kratší závěrce (kratší čas) a tedy zmenšuje šanci, že se vám podaří fotoaparát nechtěně rozkývat. Pokud využijete pouze druhý systém, tak jsou výsledky však velmi diskutabilní, protože tak často vyrobíte sice relativně ostrou fotku, která ovšem bude příliš zrnitá (zašuměná).




Nová T30-ka je sice expozičním automatem, ale využít můžete alespoň přednastavené režimy Soumrak, Portrét za soumraku, Krajina, Měkký portrét, Pláž, Sníh nebo Ohňostroj. Teplotu bílé můžete vykalibrovat díky pěti přednastaveným hodnotám (denní světlo, zataženo, zářivka, žárovka a blesk), anebo se můžete ve většině situací spolehnout na automatiku. K dispozici je samozřejmě i korekce expozice, a to v klasickém rozsahu +-2 EV po třetinách. Expoziční časy se pohybují pouze v rozsahu od 1/1000 do jedné sekundy a také jsme měli problém pořídit povedenou noční scenérii. Naopak pro uživatele je výborná možnost kontroly nad expozicí díky reálnému histogramu.


Pokud se podíváme na optiku tohoto drobečka, tak zjistíme, že objektiv Carl Zeiss Vario-Tessar je složen z 11 optických elementů v devíti skupinách. Poskytuje trojnásobné optické přiblížení při rozsahu ohniskových vzdáleností od 6,33 do 19 mm (v přepočtu od 38 do 114 mm). Světelnost je pouze průměrná, hlavně při nejkratším ohnisku (F3,5 - F4,3). Pětibodové automatické zaostřování pracuje od 50 cm v normálním režimu a v režimu Makro od pěti centimetrů (ještě je tu Lupa od jednoho centimetru). Optický stabilizátor obrazu Super SteadyShot automaticky vyrovnává vliv drobných vibrací a chvění ruky. Ocenili jsme, že stabilizaci lze použít i při snímání ozvučených videozáznamů (které lze natočit v "televizní" kvalitě: maximálních 640 x 480 bodů rychlostí 30 snímků za sekundu). Z dalších parametrů, které sice přímo nesouvisejí s fotografováním, nám udělala radost veliká vnitřní paměť (kapacita 58 MB) a také rychlejší rozhraní USB 2.0, díky kterému i sedmimegapixelové snímky přesypete do počítače za pár sekund. Když už jsme u rychlosti, tak si můžeme prozradit, že má novinka svižný provoz. To si můžete ověřit v tabulce na konci této úvodní kapitoly, pouze doplníme, že zápis snímků na kartu byl doslova expresní. Pouze přezoomování z nejkratšího na nejdelší ohnisko trvalo téměř dvě sekundy (1,7 sekundy).

Rychlost provozu