Tamron 16-300mm f/3.5-6.3 Di II VC PZD Macro

Objektiv podporuje automatické i manuální ostření. Vybrat si jej můžete pomocí přepínače na těle objektivu, nechybí ani možnost manuálního přeostření. Autofokus je relativně tichý, na adresu motorku nelze říct nic špatného. Přesto lze ale slyšet pohyb jednotlivých prvků vevnitř v objektivu. Doostření je záležitostí na 0,15 sekundy. Přeostření z nekonečna na zhruba půl metru zabere 0,6-0,7 sekundy na nejširší a 0,7-0,8 sekundy na nejdelší ohniskové vzdálenosti.

Tamron slibuje ostření od 39 centimetrů, v testu jsem v téměř celém rozsahu naměřil 34 cm, což je velmi dobré. Od přední čočky je to postupně od 20 centimetrů až k 11 cm při maximálním zoomu. Výrobce dal objektivu přídomek Macro a ačkoli se o skutečný makro objektiv nejedná, jeho schopnosti jsou v tomto ohledu poměrně solidní. Naměřil jsem 0,58× přepočtené zvětšení (0,39× reálné). To už na nějaké slušné detaily vystačí.

Jak je ostatně vidět na snímku kleští, zvětšení je na nějaké méně náročné makro použitelné. Kresba je ale slabší, poněkud mléčná (chce to trochu více clonit).

Světelnost objektivu je standardní, má rozsah od F3,5 na nejširší až po F6,3 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Tamron by měl mít teoreticky nevýhodu v širším začátku (předpoklad, že v době, kdy se dostane na ohniskové vzdálenosti svých konkurentů, mu už bude světelnost klesat), nicméně jak ukazují grafy, tyto předpoklady se nepotvrdily.

Průběh světelnosti je tedy obdobný jako u konkurenčních objektivů s trochu nižším zoomem. Clona má 7 lamel a maximální možné přiclonění je na F22 na nejširší a F40 na nejdelší ohniskové vzdálenosti.

Dále se podíváme na kvalitu rozmazaného pozadí.

Na zoomovací objektiv to vůbec není špatné, bokeh je krásně jemný, odlesky jsou plné. Spíše zamrzí nevýrazná kresba v zaostřené ploše (snímek jsem pro jistotu fotil několikrát s různým zaostřením a nikdy nebyla zaostřená plocha dostatečně ostrá).

I po zaclonění zůstává bokeh dost jemný, zvláštní je tu ale nerovnoměrnost tvarů odlesků. Ty nejsou kulaté, ale na jednu stanu lehce šišaté, tvoří takový zvláštní "bramboroid".

Objektiv je vybaven optickou stabilizací, kterou jsem otestoval na 105mm přepočtené ohniskové vzdálenosti (70mm reálné). Teoreticky by tedy mělo být možné udržet 1/100 sekundy z ruky.

Toto je objektiv, který je krásnou ukázkou toho, že stabilizace by se měla na "bezpečných" časech vypínat. Zatímco z ruky vůbec nebyl problém udržet 1/100, 1/80 a dokonce i 1/60 sekundy při solidní ostrosti, se stabilizací to bylo takřka nemožné a většina snímků byla rozmazaná (a to se stávalo občas i při takových kombinacích jako je 1/200 sekundy na nejširším úhlu záběru). Čím více se ale časy prodlužovaly, tím více rozmazané byly snímky bez stabilizace a tím ostřejší byly ty se stabilizací. Časy 1/20 sekundy až 1/40 sekundy byly jednoznačně ve prospěch stabilizace. Nicméně čekal bych lepší úspěšnost, ostrá byla zhruba polovina. Ostře se dala udržet i 1/15 sekundy, ale to už byla úspěšnost asi jen čtvrtinová a delší časy byly dost na hraně.