Tamron SP AF 10-24mm F3.5-4.5 Di II LD Aspherical IF

Jak už je u většiny moderních objektivů zvykem, najdete tu vedle možnosti automatického ostření i to manuální. Ostření je vnitřní (nic se nevysouvá), slouží k tomu ostřící kroužek. Má relativně malé vůle a hladký chod, takže ostření je snadné. Co mě ale překvapilo, je absence režimu manuálního doostření po autofokusu. Chcete-li manuálně pootočit kroužkem, musíte zvolit režim MF.

Autofokus je spíše hlučnější a při ostření se otáčí ostřící kroužek, což vás může napoprvé vylekat. Pokud jde o rychlost ostření, zde nemám větších námitek. Vždyť přeostření z nekonečna na půl metru zvládne objektiv za 0,45 až 0,55 sekundy. To je solidní čas.

Nikon slibuje ostření od 24 cm (od roviny senzoru), v testu jsme naměřili 21 až 23 cm. Zvětšení také zhruba odpovídá údajům výrobce. Bylo naměřeno 0,31× přepočtené zvětšení (cca 0,205× reálné). Na makro snímky to opravdu není.

Asi nikoho nepřekvapí, že s krátkou ohniskovou vzdáleností to na makro nebude ideální. Tady vidíte, co zhruba můžete od 0,3× přepočteného zvětšení čekat.

Objektiv se vyznačuje světelností F3,5 na nejširší a F4,5 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Její průběh je normální, světelnost klesá postupně bez nějakých nepříjemných překvapení. Irisová clona má 7 lamel, maximální přiclonění je na F22 až F29 podle zvoleného zoomu.

Zajímavé bude sledovat i kvalitu bokehu. To i přesto, že jde o širokoúhlý objektiv s průměrnou světelností, což jsou dva parametry, které zrovna rozmazávání pozadí nenahrávají.

S ostrostí v zaostřené ploše to moc slavné není, ale bokeh kupodivu není úplně špatný. Odlesky mají trochu silnější rámování, přesto ale bokeh působí až překvapivě jemně.

S přicloněním se to moc nezhoršuje. Odlesky jsou i nadále kulaté, jejich okraje už nejsou tolik výrazné a bokeh je vcelku jemný.