Tamron SP AF 17-50mm f/2.8 XR Di II VC LD Aspherical

Tato kapitola se podívá na kvalitu kresby uprostřed obrazu, na hranách i v rozích.

S lehkým přicloněním se střed stává velmi ostrým a kontrastním. Rohy jsou neostré a s chromatickou aberací, po přiclonění se situace pomalu zlepšuje, ale ostré rohy při ostření na krátkou vzdálenost nedostanete nikdy.

24mm ohnisková vzdálenost v podstatě opakuje předchozí projevy. Slušný střed už od mírného přiclonění, rohy potřebují clonit mnohem více.

Stejně jako u předchozích snímků, i tady lze vidět silnou vinětaci při plně otevřené cloně. Rohy jsou ale relativně ostré i při nízkých clonách a s přicloněním se situace zlepšuje. Spolu s tím mizí i chromatická aberace.

Na maximálním zoomu je vidět pěkná středová ostrost už při mírném přiclonění. Lehkou neostrost rohů přicloněním nezlepšíte, ale zmizí vinětace. Nyní se podíváme na snímky pořízené na vzdálenost přes 25 metrů.

Střed je v pořádku, stačí trochu přiclonění a je excelentní. Bohužel totéž se nedá říci o rozích. Ty jsou neostré i při středních clonách a rozumnější začínají být až tam, kde se začne objevovat difrakce.

S prodloužením ohniskové vzdálenosti na 24 milimetrů je střed nadále solidní, o něco lepší jsou i rohy.

U 35mm ohniskové vzdálenosti se můžete dočkat snížení kontrastu při plně otevřené cloně. S lehkým přicloněním už kontrast výrazně roste. Docela dobré jsou i rohy.

Maximální zoom opět vykazuje při plně otevřené cloně o něco nižší kontrast (ale dobrou ostrost), s přicloněním je kresba výborná. Rohy jsou poněkud neostré, nicméně s přicloněním se zlepšují.