UMAX AstraPix 630: Lepší a lepší

Design fotoaparátu vychází dá se říct z klasické konstrukce. Má tvar kvádru, ale se zaoblenými hranami. Na přední straně je navíc "malý" grip, který přeci jenom slouží k alespoň o něco lepšímu a bezpečnějšímu držení fotoaparátu (pro větší klid je v dodávce přibaleno i poutko). Objektiv je sice zapuštěn do těla přístroje, ovšem to je jeho jediná ochrana proti nepříznivým podmínkám - meexistuje u něj žádná krytka, ani lamelová, na kterou je většin auživatelů zvyklá u fotoaparátů jiných značek. Možná si výrobce říká, že vstupní pupila objektivu je velmi malá a dostatečně hluboko zapuštěná. No, snad má pravdu. Ale podívejme se na přístroj podrobněji.



Přední stěně (kromě reklamních nápisů) vévodí samozřejmě objektiv. Jak už jsem psal, je zapuštěn do těla a na čelní stěně je kolem něj umístěn stříbrný prstenec, který má zřejmě zvyšovat eleganci fotoaparátu. Přesně nad objektivem je okénko průhledového hledáčku (který nemusí být díky absenci zoomu zoomovací) - takže se uživatel nevyhne paralaktické vadě. Nicméně to je problém hlavně při snímání obrázků z velké blízkosti a v tom případě lze vždycky místo hledáčku použít LCD.

Nalevo od hledáčku je potom výbojka bleskového světla. Jako ve všech případech je dostatečně výkonná jen na nenáročné snímky domácích oslav, kde je maximální snímáná vzdálenost zhruba čtyři metry. (Takže k pořizování fotografií ze svatebních obřadů moc nedoporučuji - tady je lepší si pořídit či zapůjčit fotoaparát, který má možnost připojení externího výkonnějšího blesku). Dále jsou kolem objektivu umístěny také některé signalizační (dioda samospouště) a měřící prvky. Na levé straně (z čelního pohledu) je pak umístěn výše zmíněný grip pro snadnější držení.



Pokud přesuneme svůj zrak na horní stěnu přístroje, najdeme tam vpodstatě jen dva funkční prvky. Nicméně oba mají z hlediska funkce fotoaparátu zcela mimořádnou důležitost. Blíže pravému okraji je na vcelku přirozeném místě spoušť přístroje - ukazováček si ji bez problémů najde a opře se o ni. Jelikož je fotoaparát vybaven pasivním autofokusovým mechanismem, funguje spoušť klasickým způsobem: po částečném namáčknutí se aktivuje AF, po zaostření lze pak spoušť domáčknout, čímž dojde k expozici vlastního snímku.

Dalším prvkem je volící kotouč, pomocí kterého se nastavuje způsob práce s fotoaparátem. K dispozici jsou čtyři režimy - automatická expozice, manuální expozice, prohlížecí režim a nahrávání videoklipů. Manuální režim samozřejmě v tomto případě neumožňuje plnou kontrolu nad přístrojem - pouze (asi po vzoru jiných firem - setkal jsem se s tím hlavně u fotoaparátů Nikon) umožňuje vybírat v menu další volby, které při automatickém režimu v menu nejsou. Tuto vlastnost bych považoval skoro za zbytečnou (a to i u Nikonu). Ovládání je snadné, vše je dostatečně "tuhé", takže nehrozí náhodné přepnutí do nechtěného režimu. A i kdyby, uživatel by si toho ihned všiml - vpodstatě je to v tomto případě jedno.



Tím se dostáváme ke stěně zadní. Ta toho samozřejmě jako vždycky nabízí nejvíc, protože je na ní umístěno největší množství ovládacích prvků. Neoddiskutovatelně jim vévodí LCD displej, u tohoto přístroje umístěný v levém dolním rohu. Jedná se o barevný LCD TFT, jehož úhlopříčka je 3,8 cm. Takže nabízí dostatečný prostor nejen pro volbu snímacích režimů a dalších nastavení, ale i pro prohlížení již nafocených snímků (popřípadě jej lze využít jako hledáček). Nad ním je umístěn průhledový hledáček, vedle kterého najdeme diodu informující o připravenosti k fotografování a nabití bleskového světla.

Po pravé straně LCD pak máme hned pětici prvků. Vezmu-li je popořadě, jedná se o tlačítko DISP, které zapíná či vypíná LCD, takže je pro práci docela důležité. Hned vedle něj je kulaté tlačítko POWER, které dělá přesně to, co bychom očekávali - zapíná nebo vypíná celý přístroj. Pod těmito dvěma prvky je velmi důležité polohovací zařízení neboli jak já říkám "joystick". Ten slouží hlavně k pohybu po menu přístroje a k výběru jednotlivých zvolených položek. Navíc je funkce každé ze čtyř šipek zdvojena. V režimu snímání fungují šipky vpravo a vlevo jako přepínače sériového snímání a samospoušti, šipky nahoru a dolů pak fungují jako digitální zoom.



Pod joystickem se nachází dva další, neméně důležité prvky. Prvním je tlačítko MENU, kterým se dostáváme do menu fotoaparátu, a které v režimu přehrávání slouží jako tlačítko STOP. Druhé je potom potvrzovací tlačítko SET, kterým se dá ve snímacím režimu nastavit bleskový režim a v režimu přehrávání působí jako tlačítko PLAY/PAUSE. V menu potom potvrzuje jednotlivé volby (nutno dodat, že než jsem si zvykl na to, že musím pro potvrzení volby tisknout ještě jedno tlačítko, párkrát jsem se "spálil" - ale je to jen o zvyku.) Na co jsem ještě zapomněl? Správně! Na mikrofon.



Na dolní straně levé stěny přístroje (myšleno vzhledem k pohledu zezadu) se pod gumovou krytkou nachází jak kontakty USB a TV, které slouží k propojení přístroje s počítačem nebo televizorem, tak i kontakt pro externí napájení z elektrické sítě (samozřejmě patřičně upravené na napětí nějakých 12V).

Tím se dostáváme až ke spodní straně přístroje, kde se za plastovými dvířky skrývá prostor pro dvě tužkové baterie typu AA, které celý fotoaparát "živí" a také místo pro paměťovou kartu typu SecureDigital. Tu jsem však v případě testu neměl k dispozici. Posledním prvkem na spodní stěně přístroje je potom závit pro stativový šroub. Ten se samozřejmě hodí v mnoha specifických situacích a to nejen tehdy, když chce být fotograf na snímku také, ale i za špatných světelných podmínek, kdy by se vzhledem k dlouhému expozičnímu času nepodařilo fotoaparát tzv. "udržet".



Vrátím-li se k ovládání přístroje, to je díky jeho jednoduchosti velmi snadné. Menu nepůsobí nijak přehnaným dojmem, je spíše stroze funkční. Na spodní liště vidíme, ve kterém menu se právě nacházíme a samotný výběr položek probíhá jenom voblou šipek nahoru a dolů (viz. přiložené snímky). Ze standardních režimů nechybí nastavení teploty bílé barvy a to buď v automatickém režimu anebo manuálně ze čtyř možných voleb (slunečno, zataženo, zářivkové a žárovkové osvětlení). K dispozici je také korekce expozice a to v rozsahu +/- 2 EV v krocích po 1/3 EV. Což je potěšitelné, protože u těchto typů fotoaparátu je to jediná možnost, jak ovlivnit automatickou expozici - a zaručuji, že za to budete v mnoha případech vděční.

Co trochu zamrzí je nemožnost nastavení citlivosti snímání CCD - v mnoha případech se vyplatí mít nastavenu nižší citlivost, hlavně kvůli potlačení nežádoucího šumu, který fotografii poněkud degraduje. Další výtka by směřovala k bateriím - dodávat s fotoaparátem alkalicke monočlánky je totéž, jako uživateli nedodat žádné a říct mu: Kup si. samozřejmě se potom vyplatí dokoupit dobíjecí baterie NiMH, alespoň v sadě po čtyřech - digitální fotoaparáty dvě baterie během "chvilky" doslova "vyždímají".

Co se týká formátu a kvality snímků, umožňuje přístroj ukládání pouze do formátu JPEG. A to za použití tří kompresních stupňů - Fine, Normal a Economy. Jak se projevují na výslednou kvalitu snímků si ukážeme ve vlastním testu.