Zoner Photo Studio 16 PRO v testu

S Prohlížečem budeme rychle hotovi. Ten v podstatě dělá jedinou věc, zobrazuje snímky. Stejně jako v náhledu ve Správci, i zde kliknutím na obrázek dojde k jeho zvětšení na poměr 1:1, je to velmi rychlé a plynulé. Spodní pás můžete vypnout. Oproti Zoner Photo Studio 15 kolečko myši už ve výchozím stavu zvětšuje a zmenšuje obraz a neposouvá mezi snímky (pochopitelně lze změnit). Přiblížení už není skokové, ale plynulé, což vypadá lépe. Přitom je rychlé a netrhá se.

Konečně se dostáváme k nejzajímavější části aplikace, Editoru. Zde rovněž došlo k několika změnám. Panel s ikonkami se přesunul více doprava k pravému panelu. I když to mnoha uživatelům na první pohled nevyhovuje, dá se na to poměrně rychle zvyknout a díky malé vzdálenosti od pravého panelu nemusíte pořád myší cestovat přes celou obrazovku. Celé ovládání aplikace se tak stane rychlejším. Komu se to nelíbí, může se pochopitelně vrátit k původní variantě s panelem nalevo. Komu vadí velmi malé ikonky, může si nechat zobrazit trochu větší ikonky, se kterými se pracuje o něco lépe. U malých ikon ale chápu, že je cílem zobrazit celý panel i na počítačích s nižším rozlišením.

Nahoře máte ještě jeden panel pro rychlé úpravy. Je tu automatické vylepšení, ale nečekejte nějaké zázraky. Lehce pracuje s kontrastem, naopak s barvami prakticky nic nedělá (alespoň ne na několika fotkách, které jsem zkoušel). Dále tu máte úpravu úrovní, křivek, barev, vyvážení bílé (včetně manuálního výběru neutrálního bodu), doostření, změnu rozměrů a hromadný filtr.

V podstatě podobné možnosti máte i v menu "Vylepšit". My se ale nejprve podíváme na menu "Upravit".

Tady nás budou zajímat hlavně novinky v oblasti změny velikosti obrázku. Základní klasikou je změna velikosti, k čemuž slouží 8 různých metod interpolace.

Nás ale bude více zajímat nový funkce změny rozměrů podle obsahu. Aplikace se v takovém případě sama snaží najít hlavní objekt a zbývající plochu pak zmenšuje a zhušťuje (nejde tedy o výřez, ale o selektivní zmenšování s proměnným poměrem zmenšování). Tady to vidíte na silně sklopené linii pobřeží vlevo dole.

Pokud ale nastavíte zmenšení moc velké nebo je pozadí více členité, sáhne aplikace k jednoduchému zmenšování s konstantním poměrem. Případně dojde ke zvláštním deformacím. Funkce tedy pracuje, občas dává slušné výsledky, ale přesto si myslím, že její použití je hodně omezené.

Nyní se vrátíme k menu "Vylepšit". Oproti panelu vylepšení přímo v aplikaci tu přibylo rozmazání a oprava optických vad v druhé polovině menu. Klasikou jako jsou úrovně nebo křivky a barvy se zabývat nebudeme, zde je nabídka funkcí tradiční.

Zastavím se u vyvažování bílé barvy. Zde ji můžete nechat provést automaticky (občas s dobrými, občas s nezajímavými výsledky), následuje již zmíněné vybírání pomocí ukázání na barevně neutrální bod, tedy to, co ve skutečnosti bylo šedé, ale na fotografii není (to se pak šedým stane). Teplotu barev můžete nastavit od 2500 K do 9300 K. Hodně se mi líbí práce s vrstvou této korekce. Pokud se vám zdá, že barevná teplota byla upravena až moc, jednoduše snížíte krytí této vrstvy.

Oceňuji, že i v JPEGu se dá hrát s dynamickým rozsahem, stahovat jas světel a naopak prosvětlovat stíny. Možnosti ale nejsou nekonečné, poměrně brzy se začíná objevovat halo efekt, takže pro realistické výsledky musíte dost opatrně.

Docela bohaté jsou i možnosti ostření. Vedle jednoduchého doostření tu máte několik dalších metod, u kterých můžete upravovat jejich vlastnosti a tím řídit sílu efektu. I zde je volba míry krytí dané vrstvy.

U rozmazání nenajdete jen jemné, plošné a Gaussovské rozostření, ale také pohybové (směrové), rotační a zoomovací. Střed rotace a zoomu lze vybrat nejen pomocí posuvníků, ale také přímo kliknutím myši, což je mnohem snazší a rychlejší způsob.

Zlepšení se dočkalo odšumování. Veškeré odšumování je tu sloučeno pod jednou položkou, pokročilé nastavení tak vyvoláte v základním okně. U aditivního šumu lze ovlivnit jak moc bude odstraňována jasová a barevná složka šumu.

Na následujících snímcích uvidíte vlastnosti odšumování. Je tu odstraňování barevné složky, na dalších snímcích pak i potlačení jasové složky. Její nastavení na 40 % shledávám jako rozumné. Potlačení jasové složky je pak přiměřené, ale ještě zůstávají rozumné detaily.

Velkou zajímavostí je rovněž to, že lze ovlivňovat míru odšumování v jednotlivých barevných kanálech, takže třeba můžete zvýšit odšumování v modré (např. obloha), ale nechat nízké odšumování ve všech ostatních. Podobně tak lze upravit odšumování na základě jasů. Můžete tak zvýšit nebo snížit odšumování ve stínech, zatímco u jasů to bude naopak. Další možností je ještě zvýšit barevné odšumování a potlačení případných barevných fleků (nízké, středí a silné). Čím silnější bude, tím méně fleků dostanete, ale také tím bezbarvější budou snímky.

Další úpravou je možnost odstranění chromatické aberace. Máte tu posuvník v červeno-zelené škále a modro-žluté. Dále je k dispozici potlačení zvolené barvy, zde ale pochopitelně narazíte na problém "buď a nebo". Chromatická aberace zpravidla vytváří dva různé barevné rozdíly, na jedné hraně jednu určitou barvu (např. červenou až fialovou) a na druhé straně barvu více či méně komplementární (zelenou až azurovou). Totéž platí např. pro modrou a žlutou. Odstranit tak můžete jen jednu z postižených hran, buď tu vnitřní nebo tu vnější. Lze zvolit barevnou toleranci, což se občas může hodit, pokud má barevný přechod chromatické aberace více odstínů. Na druhou stranu roste riziko, že tato funkce odbarví i zbytek snímku, kde chcete barvy zachovat.

Proto většinou nabídne lepší výsledky první možnost s posuvníky v barevných škálách. U následujícího snímku ale rozsah posuvníku nestačil a ani -100 % nezbavilo snímek protivné chromatické aberace. Proto bylo nutno provést korekci ještě jednou (na již částečně korigovaný snímek).

Samozřejmě nesmí chybět ani korekce soudkovité vady (případně poduškovitého zkreslení). Lze si zvolit algoritmus interpolace nově vzniklých obrazových bodů.

Je možné odstraňovat i vinětaci, opět od -100 % do +100 % (tedy přidávat i ubírat). Dále lze zvolit poloměr, jehož volbu lze ale nechat také na automatice tak, aby poloměr byl co nejlépe nastavený skutečnosti. Pochopitelně pokud nastavíte nějaké extrémní hodnoty korekce, i výsledek bude extrémní a automatika nezvolí žádný vhodný poloměr (neboť při takové hodnotě korekce ani neexistuje).

Jako poslední je funkce pro odstranění prokládaného záznamu.