Zoner Photo Studio 16 PRO v testu

To ale zdaleka ještě není všechno a máte tu ještě menu efektů. A nabídka to rozhodně není chudá. Nebudeme se však zabývat všemi.

Odstíny šedi nabízí 10 různých možností, jak provést konverzi na šedou včetně možnosti uživatelského nastavení červeného, zeleného a modrého kanálu. My se nyní ale podíváme na mapování tonality. Díky této funkci dokážete i jednomu jedinému JPEG snímku přidat velmi pěkný HDR vzhled, samozřejmě ale musíte počítat s limity bitové hloubky JPEG souboru.

V menším rozlišení je vzhled mnoha snímků opravdu velmi pěkný, dokonce lze dosáhnout relativně realistického HDR vzhledu. Tedy takového, který vypadá hodně poutavě, ale zároveň ještě ne přehnaně. Ve stínech ale počítejte s výrazným šumem a hodně ustřelenými pixely.

Tilt-shift efekt jsme už probírali, takže přejdeme na "Poškozenou fotografii". Je zde několik režimů, barevné a sépiové režimy a pokud chcete, můžete nastavit i další parametry jako intenzitu efektu.

Následuje měkká kresba, míchání kanálů (každé barevné složce nebo všem odstínům najedou můžete upravit podíle červené, zelené i modré barvy) a posun barev. V takovém případě si vyberete barvu a jí můžete upravit odstín (hloubku), jas i sytost.

Výběr efektů pokračuje barevným tónováním (v podstatě černobílá škála, kde lze ale obě hraniční hodnoty, tedy bílou a černou, upravit a mít přechod třebas z modré do zelené), můžete přidat zrno (dva digitální filtry, jeden Perlinův, lze upravit velikost zrna, množství a přidat i barevný šum), efekt exploze (obraz se v podstatě rozšumí v daném okolí, rozprskne se, což připomíná efekt měkkého zaostření) a jako další ukázku tu máme olejomalbu, kde lze volit tloušťku štětce. Počítejte ale s tím, že zpracování obrazu může zabrat opravdu hodně dlouho. Na mé slabší grafice se 48 shadery to zabralo několik desítek sekund. Na moderních grafikách by to měla záležitost maximálně několika málo sekund.

Efekt vln způsobuje od středu obrazu vlnění, kterému lze nastavit tloušťku vln, amplitudu a fázi.

Dalším efektem je kresba tužkou. Vzdáleně to kresbu připomíná, samozřejmě záleží na obrázku. Některé vypadají skutečně jak kreslené, některé ani zdaleka.

Nabídka efektů pokračuje klasickou pixelizací (rozčtverečkování obrazu s nastavitelnou velikostí čtverečku), protlačením, detekcí hran, negativem, efektem staré fotografie (pouze sépiové zbarvení různé síly), uživatelským nastavením konvoluční masky 5×5 (stanovujete násobky jasu pixelů v okolí 5×5 pro výpočet jasu pixelu uprostřed masky - takto se dělá např. detekce hran), najdete tu i dynamické prahování, viz níže.

Výčet pak ukončuje textura (papír, dřevo, fleky) a úprava barevného ladění. V menu pod čarou najdete ještě vytváření obálek (obraz dostane nějaký rámeček), průhledné hrany (rámeček přechází z barvy snímku postupně až do bílé nebo jiné uživatelem zvolené barvy), měkký stín (pod obrázkem se vytvoří bílá plocha a stín, jako by se vznášela nad plochou) a 3D tlačítka. Nakonec ještě ukážu tři různá menu v režimu Editor. Nejprve je to menu "Vrstva". S pravými vrstvami nepočítejte, jde jen o jednoduché vkládání objektů.

Můžete tedy vložit např. další obrázek a lze také vybrat výřez z něj míru rozmazání hran (ta se ale změní jen při prvním posunutí posuvníku, na další pohyby už nereagovala). Přehled vrstev tu ale nenajdete.

Předposlední menu je "Výběr". Laso a polygonové laso svou funkcí nijak nepřekvapí. Magnetické laso má tendenci detekovat hrany objektu, většinou se mu to daří, ale nelze na něj 100% spoléhat. Zejména u méně výrazných hran se docela snadno "zakousne" do objektu.

Poslední menu "Zobrazit", kde najdete i některé úpravy a filtry. K dispozici je i zobrazení přepalů a histogramu.