Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

S kompaktem po Střední Dalmácii - 3. díl

7.8.2008, Milan Šurkala, článek
V posledním díle cestopisu po Střední Dalmácii se podíváme na historické město Trogir a často opomíjená jezírka v oblasti Imotski, která překvapí svou neskonalou krásou a barvou. Připravte si širokoúhlé objektivy, budou potřeba!

Trogir


Historické město Trogir je sice krásné, ale na různé rušivé elementy trpí ještě více než Split. Zatímco na ostrově jsou dvě věže pevnosti, mezi ně je přímo vhozeno velké fotbalové hřiště obehnané vskutku velmi "slušivým" bílým kovovým plotem. Udělat tady krásné snímky moc nejde, a tak budete muset hledat nezvyklé úhly a pohledy.


Snad jediný pohled, odkud je hřiště a pevnost ve vzácné symbióze.

Bílý plot lze zakrýt třeba palmou, která v těchto místech působí přirozeně. Pevnost se již rozpadá, což jde vidět na spoustě trhlin. Některé z nich jsou obrovské.


Palma zakryla nevzhledný plot fotbalového hřiště.

Příznivce techniky zaujmou především obrovské luxusní jachty (některé jsou skutečně majestátní), velmi zajímavým zážitkem je i zvedací most. Když přes něj jezdí auta, krásně se vše houpe. A provoz je zde nebývale hustý.


V Trogiru jste bez luxusní jachty ztracení

Stejně jako ve Splitu, i zde se budou nejlépe fotit detaily budov. Okna, dveře, různé průchody, toho je zde v Trogiru dostatek. Občas se k tomu přidá i nějaký holub.


Nejlépe se zde fotí detaily budov.

Kromě samotného houfu turistů budou při focení překážet také stíny vrhané okolními budovami. Zejména za silného odpoledního slunce vytváří velmi nepříjemný kontrast a spodní zastíněné části budov kazí celou fotografii. Lepší je zde fotit spíše kolem poledne, kdy je slunce ještě vysoko. Ale pozor, abyste se nedostali do protisvětla, chce to mít slunce alespoň trochu za sebou.


Katedrála uprostřed historického centra.


Jezera v oblasti Imotski


Při pročítání knížek o Chorvatsku se mi zalíbila dvě jezera, Modré a Červené. Když jsem zjistil, že jsou poměrně blízko (cca 60 km od Omiše), další výlet byl okamžitě naplánován. Výjimečně se tentokrát jede na jih (všechna doposud navštívená místa byla na sever), odměnou jsou vám krásné výhledy na moře. Vesniček ubývá, silnice vede do kopců. Ty jsou docela strmé, a tak i přes značnou výšku máte moře pořád téměř na dlani. Fotoaparáty se budou silně potýkat s problémem přepalů, budou-li na obloze světlé mraky.


Na jih od Omiše začínají Chorvaté stavět odpočívadla, a to na velmi dobrých místech, ze kterých jsou opravdu krásné výhledy. Požitek z fotografie kazí jenom silně přepálené mraky.

Řidiči milující serpentiny si zde docela užijí. Některé jsou tak ostré, že je zde povoleno maximálně 20 km/h, a i to vám bude připadat dost. Nechápu, jak se zde může vytočit autobus, když s osobním autem jsem měl vytočen téměř plný rejd. Opět na nejpříhodnějším místě najdete odpočívadlo, ze kterého je krásný výhled na moře i silničky táhnoucí se pod vámi.


Spodní silnice vede na Dubrovník, prostřední je tatáž, ze které bylo foceno.

Později se dostanete na vysočinu. Zde už nejsou tak výrazné skoky nadmořských výšek, silnice jsou také trochu přímější, ale ne všude. Pokládá se zde nový asfalt, takže chvílemi jedete po perfektně rovné silnici, některé úseky jsou delší a rovné, některé naopak klikatější a s převýšeními. Jezdí se tu výborně. Bohužel stále se zde pracuje, takže se některé části jedou po rozkopané silnici. Příští rok tady ale bude určitě již perfektní svezení. Na focení zde moc úkazů nenaleznete, kolem vás jsou většinou stromy, případně vyprahlá zem jak z westernu.


Na silnici k Imotski. Kompakt opět neúspěšně bojoval s přepaly.

S širokým ohniskem si můžete vyhrát při záběrech na silnice, sbíhavost linií dává pěkné efekty. Nemusíte se bát, že vás něco přejede, moc aut tu skutečně nejezdí. Jinak zde ale moc věcí k focení není.


Silnice v této oblasti mají jednu výhodu. Žádný hustý provoz, skoro nikoho tu nepotkáte.

Trefit k jezerům je trochu namáhavé. Značení je totiž jen někde, ne na všech křižovatkách, takže občas spíše bloudíte. Ale trefit se dá. Přístupů k Modrému jezeru je spousta, přes oplocený vchod, kde je rovněž restaurace, od parkoviště na kopci přes pár schůdků nebo také ještě o něco dál kolem zřícenin hradu. Některé budovy poblíž vypadají zejména v poledním slunci velmi zajímavě.


Architektura vypadá v poledním slunci moc krásně.

Možná vás bude opět šokovat fotbalové hřiště napasované do skal. Více zájmu však bude jistě náležet zříceninám a zejména výhledu na jezero. Bohužel z těchto míst jde vidět jen těžce, překvapivě lepší výhled je na něj z míst pod zříceninami.


Trocha akrobacie a ze zříceniny uvidíte Modré jezero také téměř celé.

Určitě vás zaujaly vodorovné rýhy na kopci. Hladina jezera totiž stoupá a klesá až o několik desítek metrů. Obvykle má hloubku od 20 do 90 metrů, ale stává se také, že úplně vyschne. Voda je průzračně modrá, přímo láká ke koupání. Jen musíte počítat se silným větrem, který zde panuje. K jezeru vede kamenitá cesta, posledních pár metrů je ale poněkud nebezpečnějších. Protože jezero bylo právě ve fázi nízkého stavu vody, ty poslední metry jdete vlastně po bývalém dně.


Takto modrou vodu nenajdete ani v aquaparku.

Lidí zde moc nebývá, u hladiny jezera jsem jich za celou dobu více než 10 neviděl. Někteří neodolali a do čisté vody okamžitě skočili. Ani se jim nedivím.


Já zde sice neplaval, ale lákalo mě to. Někteří neodolali.

Až budete mít pobytu u jezera a vyfocených fotografií dost, čeká vás strmá cesta vzhůru. Nejprve to jde hůře, ale až se dostanete na kamenitou cestu, jediným problémem bude silnější vítr. I z cesty se dají pořizovat moc hezké záběry na jezero, případně na sráz k němu.


Serpentiny pro pěší.

Jako v celé zdejší oblasti Chorvatska, i zde jsou častěji k vidění skály, kameny a spíše suchá tráva. Má to něco do sebe, zvláště když se k tomu místy přidá silně rezavá hlína.


Typická chorvatská krajina - kameny, skály, občas trochu trávy.

Nevýhodou zapůjčeného kompaktu bylo velmi krátké maximální ohnisko. Kvůli tomu se těžko fotí portréty a zejména zvířata. Mořské ptáky jen tak rozumně nevyfotíte a nezbývalo tedy nic jiného než hledat něco, co nelítá, rychle neběhá a dá se k tomu hodně přiblížit.


Aspoň jeden záběr zvířectva.

Po Modrém jezeru zbývá ještě jedno, konkrétně Červené jezero. To je přibližně 1,5 km daleko. Lze tam dojít pěšky, nebo pohodlněji dojet autem. Silnice totiž vede přímo až kolem něj. Je tam rovněž rozšíření silnice, kde můžete své auto zaparkovat.


Pěší cestu si můžete z počátku zpříjemnit focením starších obydlí a jejich detailů.

Kdo se rozhodne jít pěšky, toho nejspíš dost zmůže velké teplo, ale zase může pořídit pár snímků. Ty však s postupující vzdáleností budou ubývat, neboť se dostanete do volné krajiny, kde už mnoho zajímavých objektů není. Správný fotograf si však i tam najde něco, co bude stát za cvaknutí spouště.


K Červenému jezeru vede nový chodník, napravo můžete obdivovat rezavé zbarvení zdejší zeminy.

Nebýt tabule, jezera byste si nejspíš ani nevšimli. Je totiž obehnáno betonovým zábradlím. Směrem dolů k hladině je to přes 100 metrů, podobně jako směrem vzhůru. Skála nad jezerem tak má výšku kolem 250 metrů. Je hluboké kolem 300 metrů a jeho dno je přibližně v úrovni mořské hladiny. Stejně jako první Modré jezero, je i toto původně podzemní a na denní světlo se dostalo až zřícením stropu. Přímo k jezeru se však nedostanete, žádná přístupová cesta k němu nevede a můžete se na něj podívat pouze seshora. Chcete-li pořídit snímek vodní hladiny včetně celé stěny, budete potřebovat objektiv s ohniskem 24 mm a méně (po přepočtu na kinofilm). Zapůjčený kompakt měl právě 24mm ohnisko a scéna se vešla do objektivu jen tak tak.


Červené jezero je sice spíše modré, ale skály kolem něj se krásně červenají.

Pokud si plánujete dovolenou ve Střední Dalmácii v Chorvatsku, určitě zkuste párkrát vyrazit i mimo pláže. Je zde vážně co k vidění i k fotografování.

Za zapůjčení fotoaparátu Samsung NV24HD na cestu děkuji českému zastoupení společnosti Samsung.


Autor: Milan Šurkala
Vystudoval doktorský program v oboru informatiky a programování se zaměřením na počítačovou grafiku. Nepřehlédněte jeho seriál Fotíme s Koalou o základech fotografování.