Sluneční clona: když je světla až příliš
21.4.2004, Michal Spáčil, článek
Všude tam, kde světelný zdroj svítí šikmo proti objektivu, se můžeme na snímku dočkat nežádoucích reflexů. Řešením může být sluneční clona - alespoň tam, kde konstrukce fotoaparátu umožňuje její použití.
I paprsky, které se přímo neúčastní tvorby obrazu, do něj mohou zasáhnout, a to většinou nežádoucím způsobem. Slunce či reflektor nemusí být přímo v záběru, přesto však mohou způsobit vznik nežádoucích světelných jevů a snížení kontrastu snímku. řada objektivů pro kompakty je kostruována tak, že vstupní čočka je umístěna hluboko pod okrajem objektivu, který tak přebírá funkci sluneční clony. To je spíše nouzové řešení a mnoho světelných situací nelze vyřešit jinak, než si přistínit objektiv rukou. Nejlépe je při tom použít stativ. Většina kompaktů nasazení sluneční clony neumožňuje.
Sluneční clona má většinou kuželový tvar a nasazuje se nebo šroubuje na objektiv. Její vnitřní povrch musí pohlcovat veškeré paprsky, které na něj dopadnou. Proto bývá matný a černý, dobré je, pokud je rýhovaný. Někdy jsou pro vnitřní úpravu použity speciální materiály pohlcující světlo. Kužel clony musí mít pro každý typ objektivu, zvlášť pro každou ohniskovou vzdálenost, jiný tvar. Sluneční clonu pro standardní pevný objektiv - tj. 50mm ekviv. - nevyužijeme pro objektiv s krátkou ohniskovou vzdáleností. To samozřejmě znevýhodňuje zoomové objektivy, jejichž ohnisková vzdálenost je proměnlivá. Clona pro širokoúhlé snímky musí být kratší a po bocích vybraná, aby nedocházelo k vinětaci. Pro 50mm ekviv. objektiv by délka clony měla být kolem 4 cm, s delším ohniskem se prodlužuje.
Nejúčinnější clony mají průřez tvaru pravoúhlého čtyřúhelníku o stejném poměru stran, jaký má obrazové pole. Hrany musí být rovnoběžné s krajními paprsky vycházejícími z rohů obrazového pole. V praxi můžete nejčastěji koupit clony vyrobené z pryže, které jsou levné a dají se po složení snadno přenášet, protože nezabírají tolik místa jako clony z plastu. Tím však jejich výhody končí. Podle našich zkušeností se časem deformují a navíc nebývají zhotoveny na míru konkrétnímu objektivu, tj. při kratších ohniscích vinětují a při delších zase nedostačují. Pevné sluneční clony bývají plastové nebo i kovové a také patřičně drahé. To nejlepší, co můžeme mít, je sluneční clona s měnitelnou délkou na principu harmoniky, to se však zatím týká jen klasických fotografů a majitelů digitálních stěn, protože jde o středo - a velkoformát.
Používání sluneční clony spolu s dalšími filtry záleží na typu uchycení clony a filtrů. Někde to jde, jinde ne, často je znemožněno otáčení s filtrem při nasazené sluneční cloně - to je nutné při používání polarizačního filtru. Než vybereme sluneční clonu, měli bychom se informovat, jak se snáší s dalšími filtry. Samozřejmě, čím více optických členů, tím více odlesků a tím spíš se clona hodí.
Při výběru sluneční clony je dobré myslet na to, že LCD displej ani SLR nebo EVF hledáček většinou nepokrývá celé obrazové pole, takže je nutné pořídit zkušební fotografie. Jinak je možné, že nám unikne vinětace v rozích snímku. Sluneční clona může posloužit i v dešti pro ochranu objektivu před kapkami, ovšem jen nouzově. V bouřce doporučujeme raději držet nad stativem s fotoaparátem deštník, i když to vypadá legračně. Sluneční clona může i ochránit objektiv před nejhoršími následky pádu.
Sluneční clona má většinou kuželový tvar a nasazuje se nebo šroubuje na objektiv. Její vnitřní povrch musí pohlcovat veškeré paprsky, které na něj dopadnou. Proto bývá matný a černý, dobré je, pokud je rýhovaný. Někdy jsou pro vnitřní úpravu použity speciální materiály pohlcující světlo. Kužel clony musí mít pro každý typ objektivu, zvlášť pro každou ohniskovou vzdálenost, jiný tvar. Sluneční clonu pro standardní pevný objektiv - tj. 50mm ekviv. - nevyužijeme pro objektiv s krátkou ohniskovou vzdáleností. To samozřejmě znevýhodňuje zoomové objektivy, jejichž ohnisková vzdálenost je proměnlivá. Clona pro širokoúhlé snímky musí být kratší a po bocích vybraná, aby nedocházelo k vinětaci. Pro 50mm ekviv. objektiv by délka clony měla být kolem 4 cm, s delším ohniskem se prodlužuje.
Nejúčinnější clony mají průřez tvaru pravoúhlého čtyřúhelníku o stejném poměru stran, jaký má obrazové pole. Hrany musí být rovnoběžné s krajními paprsky vycházejícími z rohů obrazového pole. V praxi můžete nejčastěji koupit clony vyrobené z pryže, které jsou levné a dají se po složení snadno přenášet, protože nezabírají tolik místa jako clony z plastu. Tím však jejich výhody končí. Podle našich zkušeností se časem deformují a navíc nebývají zhotoveny na míru konkrétnímu objektivu, tj. při kratších ohniscích vinětují a při delších zase nedostačují. Pevné sluneční clony bývají plastové nebo i kovové a také patřičně drahé. To nejlepší, co můžeme mít, je sluneční clona s měnitelnou délkou na principu harmoniky, to se však zatím týká jen klasických fotografů a majitelů digitálních stěn, protože jde o středo - a velkoformát.
Používání sluneční clony spolu s dalšími filtry záleží na typu uchycení clony a filtrů. Někde to jde, jinde ne, často je znemožněno otáčení s filtrem při nasazené sluneční cloně - to je nutné při používání polarizačního filtru. Než vybereme sluneční clonu, měli bychom se informovat, jak se snáší s dalšími filtry. Samozřejmě, čím více optických členů, tím více odlesků a tím spíš se clona hodí.
Při výběru sluneční clony je dobré myslet na to, že LCD displej ani SLR nebo EVF hledáček většinou nepokrývá celé obrazové pole, takže je nutné pořídit zkušební fotografie. Jinak je možné, že nám unikne vinětace v rozích snímku. Sluneční clona může posloužit i v dešti pro ochranu objektivu před kapkami, ovšem jen nouzově. V bouřce doporučujeme raději držet nad stativem s fotoaparátem deštník, i když to vypadá legračně. Sluneční clona může i ochránit objektiv před nejhoršími následky pádu.
