Stativy - proč a jak je používat?

Největším omylem řady fotografů je domněnka, že stativ je tak jednoduché zařízení, že vlastně vůbec není třeba číst si návod, natož se někde v literatuře seznamovat s doporučeními pro jeho používání. Pravda je to jen z poloviny.

Stativ je opravdu velmi jednoduché zařízení, ovšem právě proto, že na něj montujeme vybavení mnohdy za statisíce, bychom si měli velmi pozorně číst návody dodávané k těmto výrobkům a hlavně – ještě před samotným nákupem stativu bychom se měli informovat na vhodnost jeho použití. Mám teď na mysli hlavně jeho nosnost, na kterou se často tak nějak zapomíná a někteří lidé toužící po velmi drahých (a těžkých) digitálních zrcadlovkách a dlouhých teleobjektivech si v zaslepené touze po technice zapomenou spočítat finanční prostředky na následný nákup stativu a hned mají neštěstí na dosah ruky. Většinou jim potom už nezbydou peníze a koupí si levný a lehký stativ s malou nosností, protože si myslí, že na stativu tolik nezáleží. Zřícení lehkého stativu s drahou technikou je pak otázkou času a posléze možná i nervového zhroucení majitele.

První zásadou pro správné použití stativu je tedy volba adekvátní kombinace hmotnosti techniky a nosnosti stativu s hlavou. Jak stativy, tak hlavy mají určitou nosnost, což je údaj, který by pro každého fotografa měl být svatý.

Pokud jste si už tedy jistí, že váš fotoaparát s objektivem nepodlomí stativu nohy, můžete přistoupit k rozložení stativu. Dostáváme se tak k dalšímu důležitému bodu, kterým je dostatečné rozevření nohou stativu. Čím více jsou nohy rozevřeny, tím je stativ stabilnější a riziko jeho pádu menší. Úhel rozevření by však neměl překročit 45°, aby nedošlo ke stejnému efektu, jako když jsou nohy příliš staženy. Většina výrobců tento problém řeší velmi elegantně – první zarážku situují při rozevírání nohou stativu do pozice právě 45°.

Pro bezpečné umístění stativu v terénu je nutné zachovat těžiště soustavy stativ-fotoaparát-objektiv, a to jak na rovném, tak i ve svahovitém terénu. Bez těžiště to zkrátka nepůjde. Je třeba mít stále na paměti, že nejjednodušším ukazatelem správného rozložení stativu je středová tyč. Ta by měla za všech okolností směřovat neustále svisle k zemi, a to při pohledu z jakékoliv strany. Pokud toto pravidlo nedodržíme, máme zřícení stativu opravdu na dosah ruky.

Musíme také správně rozmístit jednotlivé nohy stativu – ve svahovitém terénu umisťujeme vždy dvě směrem ze svahu a třetí do svahu, což nám opět pomůže v získání lepší stability. Stejně tak při používání objektivů se stativovou objímkou je vhodné je natočit tak, aby byly nad jednou ze stativových noh, resp. aby jejich tíha překonávala odpor zbylých dvou a ne jen jedné jediné nohy.
Pokud již máte stativ rozložen a zdánlivě vše připraveno k úspěšnému fotografování, ještě nejásejte, to nejhorší ještě může přijít. Představte si situaci, kdy už máte tedy vše nachystáno, uděláte dva kroky k brašně pro ofukovací balónek na zaprášený objektiv a v tom to přijde ... stativ i s fotoaparátem a objektivem padá na zem! Ano, zapomněli jste se přesvědčit, zda má stativ pevnou půdu pod nohama a nechtěně jste stoupli na větev pod listím, která vymrštila jednu nohu stativu nahoru a zapříčinila onen škaredý pád. Proto doporučuji velmi pečlivě prozkoumat situace, kdy není na první pohled zřejmé, na čem to vlastně stativ stojí a v případě nejistoty použít jako příslušenství dlouhé bodce, které stativ dokonale zapíchnou do podkladu.

Současně se všemi předchozími zásadami byste už měli zároveň myslet i na potřebnou výšku stativu, která bude nutná k dosažení správné kompozice. V případě teleskopických noh vytahujte vždy nejdříve ty s největším průměrem – postupujte tedy shora. Čím větší je průměr trubky, tím je zajištěna lepší stabilita. Může se také stát, že stativ bude v ideálně stabilní poloze a s nohami vysunutými na maximum, ale přesto stále níž, než potřebujete. V takovém případě nezbývá nic jiného, než použití krizového řešení, a to povytáhnutí středové tyče. Tento způsob ale degraduje vlastnosti kvalitního stativu a činí jej méně stabilním. Měl by být využíván opravdu jen v krajní nouzi, tedy v případě, kdy už není možné dále vysunovat teleskopické nohy.

Opačná situace může nastat, pokud potřebujete dostat fotoaparát těsně nad zem. Tady je otázka, co vám dovoluje výrobce vašeho stativu a jak se připravil na tuto možnost. Buď můžete otočit středovou tyč i s hlavou naopak a fotografovat tak s fotoaparátem sice vzhůru nohama, ale přímo u země, nebo využijete horizontální nasazení středové tyče, které také dokáže dostat fotoaparát podstatně níž, než za běžných okolností. Jednou z dalších možností, kterou nabízí italský Manfrotto, je odmontování stativové hlavy a připevnění fotoaparátu za pomocí speciálního adaptéru přímo na horní část těla stativu – i v tomto případě se dostanete nízko nad zem, ovšem za cenu zdlouhavé demontáže hlavy. V případě lehčích digitálních fotoaparátů můžete také použít stolní stativ.

Velkým nepřítelem fotografování ze stativu je vítr, který může dosahovat bez problémů rychlosti, kdy vám stativ shodí na zem jako nic. V takovém případě je vhodné použít vyvažovací vak naplněný kamením a pokud jej nemáme k dispozici, tak alespoň umístit dvě nohy stativu proti směru větru a snížit oproti třetí zbývyjící noze jejich výšku, aby se těžiště posunulo proti směru větru. Někdo by mohl namítnout, že za silného větru by bylo vhodnější počkat na lepší počasí. Ne vždy to ale jde. Vždyť např. záběry louky s vysokou trávou rozfoukávanou větrem za pomoci volby delší expozice vytvářejí zajímavé efekty.

V neposlední řadě je nezbytné, abyste pravidelně kontrolovali stav stativu. Nejchoulostivější částí, která nejvíce podléhá postupnému uvolňování, jsou aretační prvky umístěné na teleskopických nohách. Ty je potřeba čas od času dotáhnout.

Byla by jistě škoda, kdybyste takto kvalitně postavený stativ degradovali věcí, která je dnes vidět čím dál tím častěji – fotografování ze stativu za současného ručního namačkávání spouště. Ruční namáčknutí spouště vám může stativ za dvacet tisíc degradovat na úroveň fotoaparátu bez stativu postaveného na pytel brambor. Měli byste tedy používat drátěnou spoušť, dálkové ovládání nebo samospoušť. Zjednodušeně řečeno cokoliv, abyste se nemuseli dotknout při expozici fotoaparátu. A to vše nejlépe v kombinaci s funkcí předsklopení zrcátka, která zase o něco sníží vibrace.

Závěr

Na závěr se nabízí jedna rada pro ty, kteří stativ ještě nemají a přitom pořizují fotografie, které by si stativ zasloužily: zkuste si pořídit v některé ze situací popsaných v tomto článku fotografii s a bez stativu a zvětšete si ji na dostatečnou velikost, abyste viděli rozdíly (řekněme 30x40 cm). A jedna rada pro ty, kteří už sice stativ mají, ale zatím v něm nespatřili toho správného pomocníka a vidí v něm jen cosi těžkého a otravného, co se jim nechce nikam vláčet: udělejte to stejné.

Oběma skupinám přeji mnoho krásných ostrých fotografií a až zase někdy uvidíte v parku fotografa s neuvěřitelně těžkým a neskladným dřevěným stativem, nesmějte se mu, teď už přece víte, proč se ten člověk tolik obětuje umění zvanému fotografie!

Zítra budeme v povídání o stativech pokračovat, na programu bude rozdělení a popis jednotlivých typů, tedy neméně zajímavé téma.