Tomash.

Myslím, že to je o elementární slušnosti a vzájemném respektu. Jako posluchač jsem zažil koncert BohemiaJazz Festivalu na Staromáku. Od lidí k pódiu daleko, závěrka nebude hudebníka rušit. Ale když se jedno ­"fotohovado­" v křiklavé vestě press a s výbavou za částky, o kterých se mi může jen zdát postavilo mezi diváky hned vedle mne...

Jednalo se o koncert komorního švédského kvarteta, kdy hudbu nestačí jen poslouchat ale prožívat. Jenže tento profík s cigárem v koutku spustil: ­"No ták, ku*do, wotoč tu dr*ku na mě, nemám na tebe celej den. Bože, to je ale pí*a, wona se ani do toho foťáku nekoukne.­" Se svojí postavou jsem byl bohužel o 2 hlavy menší než on, takže na moji poznámku, jestli by si zen komentář nemohl nechat pro sebe mne doslova a do písmena poslal do pr*ele...

Jakou krásnou škodolibou radost jsem měl z toho, když mu asi za 30 minut, kdy už lezl po pódiu, tašku opustil objektiv s nenápadným červeným kroužkem u přední čočky a po elegantním odrazu od prkenného pódia si to obloukem zamířil ze 2 metrů na dlažební kostky. Lidi, z toho objektivu bylo takovýho sajrajtu, to jsem ještě neviděl :­-D :­-D :­-D A sprosťákovi zůstaly oči pro pláč. A je pravda, že i švédská zpěvačka se škodolibě ušklíbla, zakže jeho chování se očividně nezlepšilo ani na pódiu.

V tu chvíli jsem si řekl ­- boží mlýny melou.

Btw.: v kombinaci s tím tvým příběhem je ta fotka perfektní. Je to podstata reportážní fotofrafie, kdy jdeš fotit na konkrétní místo ale nikdy nevíš, jaký výjev tě osloví.