Urob si sám: podvodní pouzdro na foťák
24.6.2004, Michal Spáčil, článek
Blížící se doba dovolených zavede mnohé z nás k vodě a někdy i pod vodu. Od fotografování v říši ticha běžného fotografa odradí fakt, že pokud na jeho přístroj vůbec existuje vodotěsné pouzdro, stojí leckdy víc než celý fotoaparát. Proto nás zaujala webová stránka s návodem na domácí výrobu provizorního vodotěsného obalu. Jak to její autor dokázal?
Tim Anderson je kutil a dobrodruh a všechny jeho aktivity souvisejí s vodou a mořem. Kromě zmíněného vodotěsného pouzdra najdeme na jeho stránkách třeba návod, jak z lyžařských bot, železa, čtyř kol a paraglidingového padáku vyrobit šílený dopravní prostředek poháněný větrem. “Pokud si na tom rozbijete hubu, neobviňujte mě!” přátelsky varuje ty, kteří by jej chtěli napodobit.
Nás však bude zajímat především způsob, jakým “oblékl” svou kameru do provizorního podmořského hábitu. Hned na začátku si prozraďme, jak se na velezajímavou stránku s podrobným popisem (v angličtině) a fotografiemi dostaneme:
http://web.media.mit.edu/~tim/pix/waterproofcamera.html
Na druhém místě pak musí stát varování naše a zprostředkovaně i autora návodu: podnikat tento pokus se svým fotoaparátem může vést, jak je zřejmé, k jeho definitivnímu zaplavení a zničení, a to i při přesném dodržení návodu. Pokud nechcete nasazovat svůj digitál, zkuste se doma poohlédnout po nějakém zapomenutém kinofilmovém hledáčkovém přístroji, jako je třeba stará dobrá ruská Smena. Sami jsme to zatím nevyzkoušeli (i když se k tomu chystáme).
I když je celý návod představen nikoliv na fotoaparátu, ale na kameře, poslouží s případnými drobnými úpravami i uživatelům fotoaparátů. Jde samozřejmě o velmi provizorní řešení, do žádných velkých hloubek se s takto opatřeným přístrojem nepodíváme a žádnou ohromující kvalitu snímků také očekávat nemůžeme. Autor sám používá tento obal pro vodní aktivity na hladině, ale funguje podle něj i pod vodou. Při případné netěsnosti proniká voda do obalu pomalu a pokud podle vlhkosti nebo unikajících bublinek nějakou detekujeme, je možné obalený přístroj zachránit.
Výroba sama není složitá a průměrně zručný zájemce ji podle obrázků z webu zvládne sám i bez porozumění anglickým vysvětlivkám. Přesto doporučujeme si anglický text prostudovat, zvláště kvůli poznámkám o použitém skle. Podstatou věci je snadno zhotovitelný díl ve tvaru ohnuté plastové “lupy”, v jejíž “rukojeti” je dírka pro připevnění fotoaparátu pomocí stativového šroubu. “Čočka” neboli kroužek ze skla (autor zužitkoval starý scanner) se připevní do “lupy” pomocí gumového těsnění a dalšího kroužku z plastu, a mezi tyto spoje se rovněž uchytí okraje igelitového obalu. Slovo igelit zde používáme v zastoupení za různé materiály, které je možné zvolit – mějme na paměti především pevnost, ale i ohebnost kvůli dostupnosti ovládacích prvků. Autor nabádá k experimentování, výslovně však nedoporučuje polyethylen pro přílišnou tuhost. Přejeme pevnou ruku a hodně štěstí.
Nás však bude zajímat především způsob, jakým “oblékl” svou kameru do provizorního podmořského hábitu. Hned na začátku si prozraďme, jak se na velezajímavou stránku s podrobným popisem (v angličtině) a fotografiemi dostaneme:
http://web.media.mit.edu/~tim/pix/waterproofcamera.html
Na druhém místě pak musí stát varování naše a zprostředkovaně i autora návodu: podnikat tento pokus se svým fotoaparátem může vést, jak je zřejmé, k jeho definitivnímu zaplavení a zničení, a to i při přesném dodržení návodu. Pokud nechcete nasazovat svůj digitál, zkuste se doma poohlédnout po nějakém zapomenutém kinofilmovém hledáčkovém přístroji, jako je třeba stará dobrá ruská Smena. Sami jsme to zatím nevyzkoušeli (i když se k tomu chystáme).
I když je celý návod představen nikoliv na fotoaparátu, ale na kameře, poslouží s případnými drobnými úpravami i uživatelům fotoaparátů. Jde samozřejmě o velmi provizorní řešení, do žádných velkých hloubek se s takto opatřeným přístrojem nepodíváme a žádnou ohromující kvalitu snímků také očekávat nemůžeme. Autor sám používá tento obal pro vodní aktivity na hladině, ale funguje podle něj i pod vodou. Při případné netěsnosti proniká voda do obalu pomalu a pokud podle vlhkosti nebo unikajících bublinek nějakou detekujeme, je možné obalený přístroj zachránit.
Výroba sama není složitá a průměrně zručný zájemce ji podle obrázků z webu zvládne sám i bez porozumění anglickým vysvětlivkám. Přesto doporučujeme si anglický text prostudovat, zvláště kvůli poznámkám o použitém skle. Podstatou věci je snadno zhotovitelný díl ve tvaru ohnuté plastové “lupy”, v jejíž “rukojeti” je dírka pro připevnění fotoaparátu pomocí stativového šroubu. “Čočka” neboli kroužek ze skla (autor zužitkoval starý scanner) se připevní do “lupy” pomocí gumového těsnění a dalšího kroužku z plastu, a mezi tyto spoje se rovněž uchytí okraje igelitového obalu. Slovo igelit zde používáme v zastoupení za různé materiály, které je možné zvolit – mějme na paměti především pevnost, ale i ohebnost kvůli dostupnosti ovládacích prvků. Autor nabádá k experimentování, výslovně však nedoporučuje polyethylen pro přílišnou tuhost. Přejeme pevnou ruku a hodně štěstí.
