Výbuch supernovy byl vyfocen na čtyřech místech jedné fotografie díky gravitační čočce

Na počátku 20. století Albert Einstein hovořil o tom, že na světlo může působit gravitace a ohnout jej tak, jak je světlo ohýbáno čočkou (např. v běžné lupě). Tento efekt předpokládal ve své obecné teorii relativity a první taková "gravitační čočka" byla objevena v roce 1979. Jde v podstatě o to, že máte tři objekty v přímce (nebo téměř přímce). Zdroj světla (výbuch supernovy), velkou galaxii s obrovskou hmotností a tím i gravitací a za tím v přímce pozorovatele (v tomto případě Hubbleův teleskop). Pozorovatel nemůže přes galaxii, která stojí v cestě, vidět výbuch supernovy. Jenže světlo ze supernovy dopadá na galaxii i kolem ní. A právě toto světlo, které dopadá okolo, je gravitací galaxie "přitáhnuto" a mění směr podobně jako by tu byla běžná optická čočka (tam světlo mění svou dráhu díky lomu). I proto se takovým galaxiím říká "gravitační čočky".
V ideálním případě, kdy v cestě není nic jiného a pozorovatel je přesně v přímé linii, vznikne Einsteinův kruh. Světelné paprsky totiž nepokračují dále ve své cestě od sebe (viz rozcházející se šipky ze "source plane" do "lens plane" na obrázku), ale naopak se díky gravitaci (v lens plane, tedy za galaxií s výraznou gravitací) přibližují zpátky k sobě. V podstatě stejně funguje objektiv ve fotoaparátu, který paprsky opět zalamuje na projekční plochu (v digitální fotografii je to snímací čip). Pokud nejsou objekty úplně v přímce nebo jsou v cestě další překážky, vznikají obvykle čtyři obrazy objektu a pátý méně výrazný je schovaný zhruba uprostřed.
Poslední objev astronomů z Kalifornské univerzity Berkeley ukazuje právě tento jev, kdy vznikly čtyři různé obrazy jednoho výbuchu ve tvaru tzv. Einsteinova kříže. Bylo to poprvé, co jsme takto mohli pozorovat násobný obraz supernovy (dosud jsme takto pozorovali pouze kvasary). Objevily se v horizontu několika týdnů postupně po sobě a bylo tak možné tento výbuch pozorovat na čtyřech místech současně v různém čase. Supernova je pojmenována SN Refsdal po norském astrofyzikovi Sjuru Refsdalovi, který tento efekt předpověděl před 50 lety.

Supernova je vzdálena 9,3 miliardy světelných let a gravitační čočka ve formě klastru galaxií (MACS J1149.6+2223) je daleko zhruba 5 miliard světelných let. Zároveň díky gravitaci se toto světlo jeví jako 20krát jasnější, než by mělo (kdyby nebylo ohnuto gravitací). Tento výbuch podle astronomů byl na obloze vidět už před 50 a před 10 lety na jiných místech, nicméně znovu jej budeme moci vidět ještě jednou do 5-10 let, kdy dorazí další světlo z této supernovy.

Zdroj: extremetech.com, physicsworld.com, latimes.com