Zrcadlovka a já: Skórovat
8.7.2011, Jana Bártová, fejeton
Psát fejetony je jednoduché. Je to asi stejně tak snadné, jako vyhrát zápas v první lize, skočit padákem, sjet ledovec na lyžích volným terénem, uvařit skvělé jídlo nebo vyfotit opravdu dobrou fotografii.
Aby bylo jasno, k tomuto zamyšlení mě donutily komentáře v diskuzích pod některými články. Čas od času si je totiž přečtu. A inspirovaly mě právě ty reptající, kritické, zatracující. Prý moje články nejsou hodny slohové práce žáka sedmé třídy. Proč zrovna sedmé? A víte, jaký je rozdíl mezi slohovým cvičením a tvůrčím psaním? Velmi podstatný. Totiž, slohová práce má jasně definované téma, strukturu a žánr. Neposkytuje téměř žádný prostor pro kreativitu, ani nenabízí možnost pro vlastní uchopení tématu a autorskou tvorbu.
Fejeton byl vždy považován za královskou disciplínu. Napsat jej, znamená uvažovat jinak a také jinak používat jazyk. Fejeton má být osobní záležitostí, v některých případech zprostředkovává kontakt mezi pisatelem a čtenářem, jindy představuje vhled do názorů a představ autora. Někdy se vyjadřuje k věcem důležitého charakteru, jindy se zabývá záležitostmi naprosto banálními. Definicí fejetonu najdete přehršel, na internetu i v odborné literatuře.
Ráda bych shrnula několik základních zásad každého fejetonisty, které jsem odhalila za dobu, co se tomuto žánru věnuji. Pokud chcete pobavit, hlavně u toho nesmíte moc přemýšlet. Fejeton je především o emocích a pocitech. Je důležité psát tak, jak vám “zobák narost.“ Zbytečné jsou snahy o komplikované stylistické a větné konstrukce, používání cizích slov, pokud v tom není autorský záměr, atp. Fejeton vám na rozdíl od jiných žánrů dovoluje odbíhat od tématu, je však důležité držet se hlavní myšlenky, která má být jednoduchá. Když píšete fejeton, nemusíte se namáhat s ověřováním fakt, dokonce nemusíte psát pravdu vůbec. Na mušku si můžete vzít cokoliv a kohokoliv.
Abych se však vrátila k úvodní myšlence, že psát fejetony je snadné. Něco takového by mě ani ve snu nenapadlo. Někdy to jde samo, hezká témata se vynořují jen tak z prostoru ve vaší hlavě, slova se píšou volně a bez námahy, jindy je to skutečná otročina. Fejeton se stává Krakenem, kterého je třeba přeprat, udolat. Pak nezbývá než pátrat, hledat inspiraci, vybírat vhodná témata, zkoušet, psát, mazat, opravovat, znovu psát, znovu mazat a psát. Zkrátka, trénink dělá mistra.
Neznám žádného fotografa, který by poprvé v životě vzal do ruky foťák a hned začal fotit samé skvělé snímky. Každý se musel učit a trénovat, každý z nás se nějak vyvíjí a roste. I každý sportovec, který chce skórovat, musí tvrdě trénovat a ani přesto nemusí být při závodech nebo na zápasech vždycky úspěšný. To ovšem nesnižuje jeho kvality.
A proto žádám všechny notorické rejpaly, aby se pochlubili se svými fejetony o fotografování. Nyní máte svou šanci skórovat! Ukažte, co ve vás je a že umíte víc, než jen kritizovat. Pošlete nám svá dílka na adresu redakce(zavináč)digimanie.cz a porota složená z mé maličkosti, šéfredaktora a jednoho člena redakce, je vyhodnotí. Ty nejlepší pak zveřejníme v mé rubrice s vaším jménem, fotografií a portrétem. Fejetonům a fotografování zdar!
Fejeton byl vždy považován za královskou disciplínu. Napsat jej, znamená uvažovat jinak a také jinak používat jazyk. Fejeton má být osobní záležitostí, v některých případech zprostředkovává kontakt mezi pisatelem a čtenářem, jindy představuje vhled do názorů a představ autora. Někdy se vyjadřuje k věcem důležitého charakteru, jindy se zabývá záležitostmi naprosto banálními. Definicí fejetonu najdete přehršel, na internetu i v odborné literatuře.
Ráda bych shrnula několik základních zásad každého fejetonisty, které jsem odhalila za dobu, co se tomuto žánru věnuji. Pokud chcete pobavit, hlavně u toho nesmíte moc přemýšlet. Fejeton je především o emocích a pocitech. Je důležité psát tak, jak vám “zobák narost.“ Zbytečné jsou snahy o komplikované stylistické a větné konstrukce, používání cizích slov, pokud v tom není autorský záměr, atp. Fejeton vám na rozdíl od jiných žánrů dovoluje odbíhat od tématu, je však důležité držet se hlavní myšlenky, která má být jednoduchá. Když píšete fejeton, nemusíte se namáhat s ověřováním fakt, dokonce nemusíte psát pravdu vůbec. Na mušku si můžete vzít cokoliv a kohokoliv.
Abych se však vrátila k úvodní myšlence, že psát fejetony je snadné. Něco takového by mě ani ve snu nenapadlo. Někdy to jde samo, hezká témata se vynořují jen tak z prostoru ve vaší hlavě, slova se píšou volně a bez námahy, jindy je to skutečná otročina. Fejeton se stává Krakenem, kterého je třeba přeprat, udolat. Pak nezbývá než pátrat, hledat inspiraci, vybírat vhodná témata, zkoušet, psát, mazat, opravovat, znovu psát, znovu mazat a psát. Zkrátka, trénink dělá mistra.
Neznám žádného fotografa, který by poprvé v životě vzal do ruky foťák a hned začal fotit samé skvělé snímky. Každý se musel učit a trénovat, každý z nás se nějak vyvíjí a roste. I každý sportovec, který chce skórovat, musí tvrdě trénovat a ani přesto nemusí být při závodech nebo na zápasech vždycky úspěšný. To ovšem nesnižuje jeho kvality.
A proto žádám všechny notorické rejpaly, aby se pochlubili se svými fejetony o fotografování. Nyní máte svou šanci skórovat! Ukažte, co ve vás je a že umíte víc, než jen kritizovat. Pošlete nám svá dílka na adresu redakce(zavináč)digimanie.cz a porota složená z mé maličkosti, šéfredaktora a jednoho člena redakce, je vyhodnotí. Ty nejlepší pak zveřejníme v mé rubrice s vaším jménem, fotografií a portrétem. Fejetonům a fotografování zdar!
