Domácí studio – 7.díl

Clona, čas a ISO

Jak již bylo řečeno, expozici ovlivňují na straně fotoaparátu jen tři veličiny:


Expoziční čas

Expoziční čas určuje, jak dlouho senzor počítá fotony dopadajícího světla. Čím je čas delší, logicky je fotografie světlejší. Při časech delších než asi 1/60 vteřiny je však třeba dávat extrémní pozor na rozhýbání snímku! Při fotografování v domácím studiu není světla nikdy nazbyt a tak počítejte s tím, že budou typicky vycházet poměrně dlouhé expoziční časy kolem 1/10 vteřiny a tak stativ bývá nutností.


Při časech delších než asi 1/10 vteřiny je nutné nastavit i samospoušť, aby fotoaparát (byť na stativu) nebyl rozhýbán stiskem spouště. Je-li fotoaparát na stativu a nehýbe-li se fotografovaný předmět (což je typické pro produktovou fotografii), expoziční čas ovlivňuje pouze světlost snímku. Při časech delších než asi 2 vteřiny může ale růst šum v obraze a proto se tak dlouhým časům vyvarujte.


ISO citlivost

ISO citlivost je elektronicky nastavená citlivost senzoru a dá se připodobnit k hlasitosti (Volume). Je vždy lepší mít silný signál a ten jen málo zesilovat než slabý s nutností silného zesilování. Roste totiž nepříjemný šum v obraze. ISO se proto nastavuje na nízké hodnoty, typicky ISO 100. Obecně ale platí, že čím nižší ISO nastavíte, tím lepší bude obraz (bude mít menší šum).


Pozor – automatika při nedostatku světla ráda ISO zvyšuje, aby zajistila dostatečně krátký expoziční čas pro fotografování z ruky! Máte-li ale fotoaparát na stativu, rozhýbání nehrozí a tak je strategie automatiky chybná. Je proto lepší nastavit ISO ručně a to nízké.


Clonové číslo

Clona a s ní spojené clonové číslo je jednoduše řečeno velikost (průměr) otvoru v objektivu. Čím je clonové číslo vyšší (typicky 8, 11 nebo 16), tím je otvor zavřenější a snímek tmavší. Clonové číslo nemá na kvalitu obrazu téměř žádný vliv a je možné jej nastavit jakkoliv. Clona má však dramatický vliv na hloubku ostrosti.


Jednoduše řečeno, hloubka ostrosti je míra prokreslení snímku. Čím bude clonové číslo vyšší, tím bude snímek prokreslenější a bude mít méně rozmazané pozadí. Na rozdíl od portrétů, kde je často žádoucí zcela rozmazat pozadí a používají se proto nízká clonová čísla, je u produktové fotografie většinou potřeba prokreslit předmět celý. Proto lze doporučit spíše více clonit = nastavovat vyšší clonová čísla.

Clonové číslo, čas a ISO spolu souvisejí!

Je vcelku pochopitelné, že když zkrátíte čas a tím uberete senzoru světlo, budete to muset někde dohnat – buď zvýšit ISO a tím citlivost senzoru (stačí mu potom méně světla ale šumí) nebo otevřít clonu (= snížit clonové číslo). Clonové číslo, ISO i čas tak spolu drží a jedno lze kompenzovat druhým.

Správná expozice potom není nic jiného, než nalezení takové trojice ISO – expoziční čas – clonové číslo, při které je jak techniky tak subjektivně obrázek nejlepší.

Histogram

Jeden z nejlepších nástrojů na kontrolu expozice na digitálních fotoaparátech je histogram. Filmoví fotografové si o něm mohli nechat jen zdát. Histogram naprosto přesně odpoví na otázku správné expozice v technickém slova smyslu, záměr a subjektivní hledisko je mu však samozřejmě nadřazeno. Displej a prohlížení snímku na něm je naprosto nevhodný nástroj na kontrolu expozice. Displeje jsou jen opravdu náhledové a navíc jejich jas je silně závislý na okolním světle. Ve tmě budou snímky na displeji vypadat světlejší než na plném slunci.

Histogram je statistika, která říká kolik pixelů snímku (to je vlastně plocha snímku) je zcela černých, kolik pixelů je různě šedých a kolik bílých (barva se ignoruje, hodnotí se jen jas). Správný histogram z technického pohledu by měl mít zastoupené všechny (nebo většinu) odstínů šedé, tedy od černé po bílou.


Je-li histogram „zdrcnutý“ vlevo, je snímek příliš tmavý, je-li celý příliš vpravo, je snímek moc světlý. Hledáním správné trojice ISO – čas – clonové číslo je potom možné pojmout jako hledání správného histogramu samozřejmě s přihlédnutím ke konkrétnímu záměru snímku.

Prakticky

Podívejme se prakticky na snímky obyčejného zmuchlaného papíru, nejprve na bílém pozadí. Pokud bychom exponovali automatikou, tak automatika jednak nezvolí dobrou kombinaci ISO – čas – clonové číslo, ale také podobný snímek podexponuje. Automatika totiž v zásadě průměruje a tak hodně světlé scény má tendenci ztmavit. Vyděsí se příliš velkým množstvím světla a ubere, a to i tehdy, pokud to tak má být a scéna je opravdu světlá.


Správný postup tedy může být:
1. Zafixovat ISO na nízkou hodnotu (ISO 100)
2. Zafixovat clonu na požadovanou hodnotu podle hloubky ostrosti (prokreslení předmětu)
3. Nechat si automatikou doporučit expoziční čas
4. Ten opravit podle histogramu a subjektivního pohledu


Nyní stejná situace, ale na tmavém pozadí. Automatika bude tentokrát zmatena příliš velkou tmavou plochou a hrozí, že snímek přeexponuje a kresba ve světlém papíře, na které nám zejména záleží, se ztratí.


Pokud opět pomocí histogramu a subjektivního doladění automatice pomůžete, výsledek můžete mnohem lépe vybalancovat.

Závěr

Možná to vypadá, že automatika dělá vše špatně. Není tomu ale tak. Jen se snaží průměrovat situaci a podle toho se kompromisně rozhodovat. Naše požadavky pro práci ve studiu jsou ale často jiné než průměrné, a tak je dobré použít automatiku jako rádce, který rychle a poměrně přesně změří hodnoty. Kolem těchto hodnot a s přihlédnutím ke konkrétním potřebám je však vhodné vyladit expozici již ručně.

Příště se podíváme na zpracování snímků v PC.