Canon PowerShot SX260 HS: ultrazoom dvou tváří

PowerShot SX260 HS nabízí automatické i manuální ostření. Autofokus může využívat buď středové ostření (polohování AF bodu zde bohužel nenajdete) nebo detekci tváří, která je poměrně rychlá a lehce nadprůměrně úspěšná. K dispozici je dále režim ostření se sledováním objektu, které funguje docela slušně a přežije i trochu toho zoomování. Rychlost ostření je velmi slušná za dobrého světla. Při horším světle se pochopitelně zhoršuje, čemuž dopomáhá i špatná světelnost objektivu, ale za tragické bych to nepovažoval. Takové standardně pomalé ostření za špatného světla. Úspěšnost ostření patří spíše k průměru, občas se za horšího světla nechytá, nicméně ve dne zvládne i docela náročné ostření třeba na pohybující se objekt.

Objektiv se bohužel nehodí moc na makro. Na nejširším ohnisku potřebuje sice vcelku příjemných 2,5 centimetru, ale vzhledem k velmi širokému ohnisku je zvětšení jen něco málo přes 0,6×. Pak ostřící vzdálenosti docela rychle rostou až k cca 80-85 centimetrům. Na nejdelším ohnisku pak lze dosáhnout slušné 0,4× telemakro, což není špatné.

Na následujícím obrázku to ostatně sami vidíte. Kleště jsou docela malé a při špatné světelnosti se nedočkáte ani moc rozmazaného pozadí.

Fotoaparát potěší bohatou nabídkou expozičních nastavení, podporuje režim automatiky, priority clony, časy a plný manuál. Měření expozice může být vícebodové (celoplošné), se zdůrazněným středem nebo bodové. K přesnosti měření mám docela výhrady. Jak je už u většiny kompaktů zvykem, setkáte se tu s tendencí k přeexpozici. Bohužel je občas silná, takže -1/3 EV by mělo být nastaveno téměř trvale a v případě nutnosti (což nebude až tak zřídka) se můžete dostat i k -1 EV. Automatika (režim AUTO) má tendenci ještě trochu více přidávat než režim P, takže zde musíte být ještě více opatrní a snažit si "krást" expozici ze světlejších ploch, neboť plná automatika nedovoluje korekci expozice.

Citlivosti mají rozsah od ISO 100 do ISO 3200, v režimu automatického nastavení se končí na ISO 1600. Časy mohou být od 1/3200 s do 1 sekundy, v režimu priority času a manuálu lze pak nastavit 15 sekund. Při časech delších než 1 sekunda (tedy od 1,3 s výše) se automaticky navolí citlivost ISO 100, vyšší nelze nastavit. Přitom při 1 sekundě lze v pohodě nastavit ISO 3200.

Světelnost má velmi špatné hraniční hodnoty, a to se týká jak hodnoty F3,5 na nejširším ohnisku, tak opravdu velmi špatných F6,8 na nejdelším. Průběh sice není špatný co se týče jeho linearity, ale právě díky špatným hraničním světelnostem tak Canon PowerShot SX260 HS patří k nejhorším kompaktům na trhu. Horší je už jen Panasonic Lumix TZ30, který má rovněž velmi špatnou světelnost na nejdelším ohnisku. Maximální hodnota clony činí F8 v celém rozsahu. Korekce expozice má rozsah od -2 EV do +2 EV.

Videosekvence vám udělají opravdu velkou radost. Můžete natáčet Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů, připravte se ale na 24 snímků za sekundu, což je o něco méně než u konkurence. Menší rozlišení lze natáčet i při 30 fps.

Kvalita videa je výborná, obraz má spoustu detailů. Optická stabilizace je dostatečně účinná a docela slušně vyfiltruje i chůzi. Musím ocenit vynikající práci autofokusu, který zvládá doostřovat i při rychlém zoomování (k dispozici je i pomalejší při malém vychýlení páčky zoomu, ale to už musíte být docela dost citliví). Přicloňování je bez problémů, rolling shutter efekt tu je, ale dá se přežít. K dispozici dostáváte stereo zvuk. Můžete natáčet i zpomalené videosekvence při 120 fps a 240 fps. Bohužel se ale připravte na velmi nízkou kompresi, a tak při vážném zájmu o natáčení videosekvencí si kupte dostatečně množství vysokokapacitních paměťových karet.

Můžete se podívat na několik ukázkových videosekvencí. Jedná se o jednu venkovní (44 sekund, 181 MB) a jednu interiérovou (42 sekund, 164 MB). Nechybí ani zpomalené videosekvence VGA 120 fps (49 sekund, 57 MB) a QVGA 240 fps (3 minuty, 56 MB).

K dispozici je inteligentní optická stabilizace, která má sama rozpoznat vhodný režim stabilizování. V menu ji můžete vypnout, nechat stabilizovat trvale (tedy i při náhledu) nebo jen při focení. Snímky byly foceny s expozičním časem 1/8 sekundy na vzdálenost zhruba 2 metrů s 90mm přepočteným ohniskem. Testoval se tedy účinek zhruba 3,5 EV.

Účinek stabilizace je opravdu velmi slušný, a to zejména u trvalé varianty. Stabilizace při focení má sice poněkud vyrovnanější výkony, ale účinnost je o něco slabší.

Detekce tváří je solidní, horší je to se světelností objektivu, která může způsobit problémy jak v interiérech, tak při venkovním focení. Tam to naštěstí není tak špatné a při středních ohniscích (řekneme okolo 100-250 mm) můžete fotit docela příjemné detailní portréty i s lehce máznutým pozadím.

Fotoaparát zde dokázal podat opravdu vysoce nadprůměrný výsledek. Kresba je krásně ostrá a detailní, vlasy se nepatlají a pozadí se trochu maže. Na takto malý kapesní ultrazoom to opravdu není špatné. Blesk nabízí klasické režimy jako je vypnutí, zapnutí, automatika a slow synchro, lze zapnout i softwarovou korekci červených očí. Na tuto kategorii fotoaparátů tu nezvykle najdete dokonce i možnost korekce expozice blesku od -2 EV do +2 EV. Efekt červených očí je většinou slabší, což chválím.

Napájení fotoaparátu je zajištěno Li-Ion akumulátorem NB-6L s napětím 3,7 V a kapacitou 1000 mAh. Ten má dle výrobce vydržet na pořízení 230 snímků. Skutečnost je ale typická pro Canon, tedy mnohem vyšší. I s GPS a protokolováním jsem se opakovaně bez potíží dostal na 350 snímků.

Stejně jako předchozí model Canon PowerShot SX230 HS, i nový SX260 HS je vybaven GPS modulem. Na rozdíl od starší verze tu ale dostanete naprosto jinak pracující GPS. Náběh je většinou doslova extrémně rychlý. Stalo se mi sice, že byl signál slabý a nechytnul se, ale většinou byl chycen za doslova neuvěřitelných 15-20 sekund a pokud jsem se dostal na minutu, bylo to už výjimečné. Rychlé nalezení satelitů má ale negativní projev v přesnosti, která je u několika prvních snímků docela špatná, rozdíly jsou v desítkách metrů.

Po chvíli se ale GPS krásně stabilizuje a po několika minutách se už dostanete na opravdu velmi přesné souřadnice (rozdíly méně než 5 metrů). Výhodou je i to, že po předchozím vypnutí fotoaparátu nabíhá GPS téměř hned po spuštění přístroje a jen občas budete mít snímek bez zaznamenané polohy. Dalším pozitivem je mnohem nižší odběr energie, na výdrži baterie se zapnutá GPS projevuje jen minimálně. Můžete zapnout logování trasy, fotoaparát zaznamená polohu asi každou minutu.