Panasonic Lumix FZ1000: legenda je zpátky

Ostřících režimů má Panasonic Lumix FZ1000 doslova habaděj. Na zadní straně přístroje najdete přepínač jednorázového ostření AFS/AFF, průběžného AFC a manuálního MF. Jednorázové ostření není třeba více probírat, průběžné ostření AFC je schopno pracovat i za slabšího světla, nečekejte však okamžité přeostření. Rozhodně ale na kompakt patří k těm lepším.

Manuální ostření MF se zapíná pootočením prstence na objektivu. Podle nastavení v menu můžete využít zvětšení náhledu (uprostřed obrazovky) případně focus peaking. A kdo chce může používat obojí. Zvětšení náhledu je dostatečné, a protože nechává kraje obrazu nezvětšené, pořád máte ponětí o celkové kompozici. Na druhou stranu tento zvětšený náhled tak zabírá jen kousek obrazovky, takže to má své výhody i nevýhody. Zvětšený výřez lze polohovat pomocí čtyřsměrného ovladače, pokud to povolíte v menu. Focus peaking je velmi dobře nastaven a docela slušně pomáhá i ve velmi špatných světelných podmínkách, přestože se pochopitelně obraz kvůli šumu více rozpadá. Kdo chce, může si zapnout i režim AF+MF, tedy manuální doostření po zaostření autofokusem.

Funkcí, které ovlivňují ostření, je tu ještě mnohem více. Ať už jde o AF/AE LOCK tlačítko, tak o jeho aretaci (lze nastavit, zda bude pracovat jen při držení zmáčknutého tlačítka, nebo zda jej stačí jednorázově stisknout, pustit a zámek ostření bude aktivní i nadále). Lze nastavit, zda namáčknutí spouště bude spouštět autofokus nebo nikoli, naopak lze využít i pouhé namáčknutí spouště k vyfocení snímku. Inteligentní ostření pak znamená průběžné doostřování náhledu, díky čemuž je výsledné zaostření rychlejší (je už předostřeno).

Další funkcí je automatické předostření při přiblížení oka k hledáčku, zákaz nebo povolení exponování při nezaostřeném snímku, možnost využít čtyřsměrný ovladač pro polohování AF bodů (ztratí tím funkce, které jsou na něm vyznačeny). Pokud si čtyřsměrné tlačítko ponecháte, musíte počítat s trochu komplikovanější možností jeho polohování. Je třeba nejprve vejít do režimu výběru AF režimů, zde spustit funkci polohování a až pak jde pozici upravit.

S rychlostí ostření nejsou problémy, na nejširší i nejdelší ohniskové vzdálenosti je to záležitost zhruba na 0,2 sekundy, pochopitelně za horšího světla se časy o něco prodlužují. Úspěšnost ostření bych hodnotil jako dobrou, nemám zásadnějších připomínek.

Makro není nejsilnější stránkou fotoaparátu. V klasickém režimu se začíná na 12 centimetrech, postupně to roste a okolo 200mm ohniskové vzdálenosti minimální ostřící vzdálenosti vyskočí na 80 až 90 centimetrů, kde se drží až do maximálního zoomu. Makro režim zkracuje vzdálenosti na začátku zoomu. Je možné ostřit od 2,5 centimetru, nicméně od cca 4× zoomu jsou už oba režimy srovnatelné. V řeči přepočteného zvětšení jste schopni lehce překročit 0,5× přepočtené zvětšení (asi u 45mm ohniskové vzdálenosti). Pak už to klesá. Telemakro dosahuje hodnoty 0,3× na maximálním zoomu, což občas umí vytvořit pěkný efekt s rozmazaným pozadím, příliš velké zvětšení to ale není.

Na následujícím snímku kleští vidíte, že s nějak dech beroucím makrem skutečně nelze počítat. Na druhou stranu je nutno říci, že FZ1000 má závit na filtry, a tak není problém vyzkoušet nějaké ty makro předsádky.

Tradičně jsem zkusil Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi a v takovém případě se na 400mm ohniskové vzdálenosti dostanete z 92 centimetrů na 16,5 cm od objektu a přepočtené zvětšení vzroste na 1,7×. To už je pořádné zvětšení, přitom bez vinětace.

Vidíte, že hloubka ostrosti je s předsádkou extrémně malá, zde je ostrá jen horní část obrazu. Lépe už se mi to vyfotit nepodařilo.

Panasonic Lumix FZ1000 podporuje klasické expoziční režimy jako automatiku, prioritu clony, času a manuál. V manuálním režimu lze využit i bulb expozici. Měření expozice může být celoplošné (multiměření), s preferencí středu a bodové. Spolehlivost je vcelku dobrá. Za zamračené oblohy trochu podexponovává, výsledky jsou ale konstantní, takže rozhodně není třeba šachovat s korekcí expozice u každého snímku. Korekce expozice má velmi bohatý rozsah od -5 EV do +5 EV.

Citlivosti začínají na ISO 125 a končí u ISO 12800. Jsou zde ale i rozšířené citlivosti, a to směrem dolů ISO 80 a 100, směrem nahoru pak ISO 25600. Kroky mohou být po 1 EV, lze zapnout ale i menší 1/3EV kroky. Automatice lze nastavit horní hranici rozsahu, a to na ISO 200 až ISO 12800 nebo tento limit vypnout. Rozsah automatiky začíná na ISO 125, což je další důkaz toho, že ISO 80 a 100 jsou rozšířené citlivosti. Inteligentní ISO v případě detekce pohybu přístroje nebo objektu na scéně navýší citlivost na dvojnásobek, čímž se stejně tak zkrátí expoziční čas. Je skvělé, že i v manuálním režimu lze ponechat automatickou citlivosti ISO.

Rozsah expozičních časů je velmi bohatý, začíná na 1/4000 sekundy a končí až u 60 sekund, navíc tu máte i bulb režim (do dvou minut). S elektronickou závěrkou, kterou lze zapnout v menu, se lze dostat až na 1/16000 sekundy! Světelnost má velmi pěkné hodnoty F2,8 až F4,0, zejména uvážíme-li 16× optický zoom a 1" senzor. Průběh je trošku slabší, protože maximální hodnoty F4 dosahuje už někde okolo 170mm ohniskové vzdálenosti, ale vyložený průšvih to není. Překvapí hodně omezený rozsah irisové clony. Ta v celém ohniskovém rozsahu končí už na F8 (konkurenční RX10 jde až na F16) a nemá ani ND filtr. Je pravda, že F16 by byla už kvůli difrakci úplná zbytečnost, ale těch F11 přece jen mohlo být podporováno. Přitom clona F11 je podporována, ale pouze u videosekvencí. Přijde mi, že se automatika trochu zbytečně drží nízkých clon a mohla by o něco více clonit.

Expoziční bracketing umožňuje vyfotit 3, 5 nebo dokonce 7 snímků, rozestupy jednotlivých expozic mohou nabývat max. 1 EV. Sedmisnímkový bracketing tak může rozšířit rozsah o -3 EV až +3 EV. Lze zvolit i pořadí expozic (od nejtmavší po nejsvětlejší nebo klasickou expozici a pak oba extrémy). Může vás potěšit i možnost fotit časosběrné snímky s intervalem od 1 sekundy po 99 minut a 59 sekund, maximálně lze pořídit 9999 snímků. Je zde i fázová animace. K dispozici máte i multiexpozici pro snížení šumu a HDR včetně režimu iHDR, které spouští automatické HDR dle potřeb v režimech iA. Zde by ale přeci jen nebylo špatné, kdyby fotoaparát dal nějak na srozuměnou, že danou funkci nelze použít kvůli nějakému nastavení. Takto jsem viděl v menu zašedlou položku iHDR, ale nevěděl jsem proč. Až v manuálu jsem zjistil, že funkce iHDR je podporována pouze v režimu iA.

Videosekvence by měly být silnou zbraní fotoaparátu, vždyť na trhu je skutečně jen velmi málo fotoaparátů, které by zvládaly 4K videosekvence (3840×2160 pixelů). Panasonic Lumix FZ1000 s tím nemá problém. Toto umí ve formátu MP4 při snímkovací frekvenci 25 fps a datovém toku 100 Mbps. Samozřejmostí je i Full HD video 1920×1080 pixelů při 50 progresivních snímcích ve formátu MP4 i AVCHD. K dispozici jsou i režimy s nižším rozlišením, prokládaným záznamem a podobně.

Co tedy můžeme říci k videu? Začnu zvukem. Ten je stereo a můžete připojit i externí mikrofon. Pokud chcete natáčet něco "vážnějšího", doporučuji jít do externí varianty, protože interní mikrofon fotoaparátu nedokáže až tak zdárně sekundovat nadprůměrné kvalitě obrazu videa. Je takový trochu mdlý, samotný fotoaparát má navíc několik zdrojů hluků od stabilizace přes autofokus až po něco, co jsem nedokázal identifikovat. U většiny videosekvencí to ale není slyšet a hluk okolí to přebije.

Lepší je kvalita obrazu. Pokud vezmeme 4K video, to nabídne opravdu extrémně velké množství detailů. K dispozici je pro ohniskové vzdálenosti od 37 do 592 milimetrů, nečekejte tedy velmi širokoúhlý záběr. Důvod je jednoduchý, 4K video se pořizuje nativním 8MPx výřezem z čipu. U 4K videa také nedostanete pokročilou dynamickou stabilizaci obrazu a maximální snímkovací frekvence je 25 fps. Přesto musím uznat, že stabilizace je velmi účinná. Chcete-li skutečně dobře vypadající video, nepřehánějte to se zoomováním a držte se tak v první třetině. Pak se vyhnete různým přeskokům a video bude vypadat vskutku velmi kvalitně.

Full HD video je o něco flexibilnější, jeho ohniskový rozsah je 31 až 492 milimetrů s dynamickou stabilizací. Navíc je k dispozici i v plynulejší snímkovací frekvenci 50i a 50p. Videa lze natáčet přímo červeným tlačítkem na horní straně přístroje v jakémkoli režimu, ale máte zapovězeny takřka jakékoli úpravy. Takže si nemůžete šáhnout ani na čas nebo clonu nemluvě o korekci expozice. K tomu totiž slouží speciální režim pro natáčení videa na horním kolečku fotografických režimů (v něm jako jediném lze natáčet i již zmíněné 4K video).

Tady začne ta správná legrace. U expozice si můžete nastavit čas od 1/25 sekundy do 1/16000 sekundy, při manuálním ostření vás fotoaparát pustí až na 1/2 sekundy. Clona je k dispozici od F2,8 až do F11 (u delších ohniskových vzdáleností může být počátek až od F4), nechybí ani možnost nastavení ISO citlivosti, a to i v průběhu natáčení videa. S výjimkou režimu M můžete použít i automatickou citlivost, bohužel režim M podporuje jen manuální nastavení ISO citlivosti. Všechny parametry je možné upravovat v průběhu natáčení. Potěší možnost nastavovat konverzní křivky a tedy ovládat, jak se bude zacházet s jasy a stíny. K dispozici jsou i v minulé kapitole zmíněná časosběrná videa (interval 1 sekunda až 99 minut a 59 sekund, lze vyfotit 1 až 9999 snímků). Můžete si uložit snímky v plném rozlišení a složit je do výsledného videa v počítači, ale i přímo ve fotoaparátu.

Panasonic Lumix FZ1000 nabídne vedle velmi účinné stabilizace i solidní autofokus, který bych řekl, že funguje o něco lépe než u Sony Cyber-shot RX10. Na druhou stranu má horší zoomování. Minimální rychlost zoomu mi přijde docela rychlá a co snaha o co nejjemnější zoomování může skončit skokovým zoomováním o nejmenší kroky zoomovacího motorku. Rovněž mírné skoky v obraze při začátku zoomování jsou u FZ1000 častější a výraznější než u RX10.

Naopak FZ1000 vede ve zpomalených videosekvencích, ty jsou totiž k dispozici ve Full HD rozlišení při 100 fps! Škoda, že v Evropě s PAL systémem nelze jakkoli aktivovat rychlost 120 fps ve Full HD, kterou se pyšní NTSC modely např. v USA. Rovněž je škoda, že se do finální verze firmwaru neprobojovaly 240fps HD videosekvence, které údajně byly v předprodukčním firmwaru.

Vedle testovací videosekvence v první kapitole si můžete stáhnout pět videosouborů přímo z fotoaparátu. Pokud jde o Full HD video, můžete si stáhnout videosekvenci z koncertu (33 sekund, 107 MB) a venkovní videosekvenci ukazující chování v protisvětle (25 sekund, 83 MB). Nezapomněl jsem ani na 4K video. Opět je tu jedna koncertová (26 sekund, 296 MB) a jedna za denního světla (18 sekund, 203 MB). Dále se můžete podívat na zpomalenou Full HD videosekvenci při špatném světle (61 sekund, 146MB). V lepším světle je k dispozici ještě jedno video na YouTube (viz níže) a další ukázky uvidíte i ve videorecenzi fotoaparátu na YouTube.

Pro zajímavost jsem pro vás připravil ještě dvě delší 4K videa na YouTube. První je záznam písničky Pripincni z koncertu ZVA 12-28 Band, druhé je krátkým vzpomínkovým filmem o havířovském nádraží, které by se mělo počátkem příštího roku zbourat.

 

 

ZVA 12-28 Band: Pripincni (Panasonic Lumix FZ1000 4K Video)

4K video natočené Panasonicem Lumix FZ1000 na koncertě (ZVA 12-28 Band: Pripincni, 22.11.2014, Ostrava, Hudební bazar)