Tak rozlišení musí odpovídat rozměrům plátna originálu + nějakému rozumnému dpi, aby to nebylo příliš ­"zubaté­".

Nevím, jaké rozlišení by bylo ideální, ale vzhledem k rozměrům plátna to jistě bude poměrně velké rozlišení.

Souhlasím abych neviděl čtverečky jednotlivých pixelů. Já řeším že oni jsou asi daleko jinde, tak nějak jdou do nekonečna, když se jím to příště povede se 100x vyšším rozlišením, tak si budou myslet že dílo autora zachytili líp.

Original je analog, a ten ma ­(z digitalneho pohladu­) rozlisenie nekonecne :­) Takze cim vyssie digitalne rozlisenie sa pouzije, tym presnejsie bude ten analog zosnimany. Teoreticka horna hranica rozlisenia neexistuje a v praxi je to DPI ekvivalentne dvojnasobku vlnovej dlzky svetla.

Tu nejde len o detaily, ktore autor zamyslal stvarnit. Pri taketo digitalizacii je cielom ziskat co najpresnejsi digitalny obraz diela, vratane tahov stetca ­(idealne aby bola jasne vidno stopa kazdeho vlasku zo stetca­) a tiez ide aj o strukturu platna na ktorom je obraz namalovany.

A pri dnesnych kapacitach a cenach pametovych medii naozaj nema zmysel nejak setrit na rozliseni. Ano, pracovne kopie pre bezne zobrazovanie na beznych pocitacoch mozu byt aj v mensom rozliseni, ale v archive by malo byt ulozene co najvyssie rozlisenie ­- kludne aj desiatky ci stovky GPx.

Tak s tím rozhodně nesouhlasím. Teoreticky tomu názoru rozumím že ten analog jde do nekonečna, nebo jen s omezením vlnové délky světla a souhlasil bych s tím kdyby šlo o focení třeba struktury kamene, nebo třeba nějakého vlákna, kde nás ta struktura zajímá a tam se při zvyšování rozlišení pořád objevují nějaké vzory až k atomům a jsou naprosto skutečný a můžem je studovat. Fotka má teda svou informační schopnost využitou při každém rozlišení když nepřekročí ostrost objektivu. Tady ale jde o hodnotu uměleckého díla člověka a to jsou informace které tam dal ten umělec a které on svýma očima rozeznal a mohlo to ovlivnit jeho tvorbu. Obrazy pak mají časem nový detaily hlavně v prasklinkách barvy, to je kupa informací, ale o ty nejde. Jestli štětec zanechával stopy svých vláken a tvořilo to tak nějakou viditelnou texturu, kterou autor viděl a byla tak součástí jeho umělecké práce, mohl na to při práci reagovat a brát na to ohled, tak má smysl jí zachytit. Jestli ale stopy vláken štetce nebyli viditelný tolik aby to mělo vliv na vzhled obrazu a autor je při malování nevnímal, pak ta informace nemá uměleckou hodnotu a to dílo má jen uměleckou hodnotu a ne jinou.

Takto by sa dalo uvazovat napriklad pri vytvarani kopie diela na vystavne ucely, kde naozaj stacia umelecne informacie, ktore autor vedome zamyslal do diela vlozit. Avsak ­(ako som uz napisal­) digitalizacia diela znamena jeho co najpresnejsie zaznamenie, a tam rozhodne ma vyznam zaznamenavat aj informacie, ktore same o sebe nemaju umelecku hodnotu ­(napr. aj tie ociam nevidelne prasklinky a stopy vlaken, ktore autor vytvoril nevedome­). Tu totiz nejde len o samotnu umelecku hodnotu diela, ale aj o jeho pripadne podrobne skumanie ­- napriklad ako podklad pre nejaku buducu forenznu analyzu.

Skratka, zaznamenat iba tie informacie ktore maju prakticku hodnotu pre nas dnes ­(napr. iba tie umelecke­) by bolo velmi kratkozrake, pretoze v buducnosti nam mozu chybat dalsie informacie, pre ktore dnes nemame prakticke vyuzitie.

A taktiez plati, ze z vyssieho rozlisenia sa do nizsieho da prejst vzdy, ale z nizsieho do vyssieho uz nie.

Dnes to má uměleckou hodnotu, proto se to fotí a tiskne a teda kopíruje pro víc diváků jak pro obyčejný diváky jen tak na pohled i pro jiné umělce, kteří si prohlíží jakým stylem maluje a vnímaj to víc do hloubky. Kvůli tomu se to fotí. Jestli někdo chce vyšší rozlišení z jiného důvodu jako třeba i prasklinky okem neviditelné, tak musí mít nějaký důvod a nebude to dělat jen tak, protože nejde o fotku Marsu, kde se pro vyšší rozlišení očekávají nová využití, ale jde o běžně známou věc jakou jsou umělecká díla a tam se vyšší náklady nebudou dávat jen tak, co kdyby to bylo někdy k něčemu dobrý. Tak možná mají nějaký jiný důvod než je umělecká hodnota a nebo si jen hrají na rekordy.

O rekord jistě nešlo. Před pár dny tu vyšla novinka o tom, že nafotili Rembrandtův obraz ve 717 GPx, takže o nějakém hraní na rekordy s 0,5% rozlišením proti výše zmíněnému tu nemůže být ani řeč ­(tohle je navíc ještě větší­).

Vedle zachování originálního obrazu ­(např. vystavením přesné kopie­) jde např. o to studium tahů štětcem. Jasně, že autor obrazu neřešil to, jak se projeví každá ze stovek štětinek jeho štětce, ale na tom ostatní mohou poznávat, jaká byla technika, jak moc kdy a kde tlačil na štětec, jaký štětec asi používal,... Tohle na menších rozlišeních nejde tak snadno poznat. Uvědomte si, že tohle má skoro 20 metrů čtverečních ­(314× větší než A4­). Pokud počítám správně, je to ekvivalent pouhých 13,3 MPx na formát A4 ­(4200 MPx ­/ 314­).

To nemá 20m2, ne?

https:­/­/www.kyohaku.go.jp­/eng­/syuzou­/meihin­/kinsei­/item10.html

"...A pair of two­-fold screens... ...Proportions: 169.8 x 154.5 cm ­(each­)...­"

Čili cca 5,2m2.

Máš pravdu, 20m2 má replika. Pak to vychází na nějakých 50 MPx na A4.

No dobře, vzhledem k ty ploše to není nějak extrémní a jestli to potřebují pro studium tahů štětcem, teda že takový fotky fakt potřebují, tak ok. Když jsem si někde zblízka prohlížel obrazy, tak jsem si nevšiml nějakých drážek po vláknech štětce, můžou být vidět blbě a teoreticky tam být ani nemusí, podle viskozity barvy a jemnosti štětce, ale samozřejmě být můžou. Proti tomu prasklinky jsou vidět dobře. Já fotil monu lisu na 20 Mpx a dobrý :­-D