Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Fotografování lidí – 11.díl: postava

30.5.2007, Roman Pihan, článek
V minulém díle jsme se zaměřili na ohnisko a jeho vztah k fotografování lidí. Nyní se podíváme na pár zásad fotografování celých postav.

Celá postava


Rozhodnete-li se fotografovat celou postavu, je nutné si jasně uvědomit, že vzhledem k velmi omezené výsledné velikosti snímku bude obličej malý a tak bude méně vidět výraz a emoce v něm. Naopak snímek celé postavy klade důraz na celkovou figuru, pózu, celé oblečení a „jazyk těla“. Není-li fotografovaný (fotografovaná) profesionální model, bude mít trochu problém „co s rukama a nohama“. Mívá pocit, že mu překážejí a najednou upřená pozornost na ně ho obvykle znervózní. Je proto vždy lepší když jako fotograf máte promyšleno kam model postavíte, jak ho naaranžujete (například o co jej opřete, což model značně osvobodí od řešení polohy těla a nohou), co mu dáte do rukou atp. Vyvarujte se vět „tak já nevím co teď“. Musíte to vědět!



Vyplnit políčko snímku celou postavou chce trochu přemýšlení, ale jde to. V každém případě bude ale obličej a výraz v něm málo výrazný.


Vyplnění snímku


Často je také velký problém vyplnit celou postavou rozumně celou plochu snímku. Vzhledem k parametrům lidské postavy je klasický poměr stran snímku 4:3 nebo 3:2 i při snímání na výšku moc „široký“ a je toho kolem fotografovaného do stran příliš. Je možné to vyřešit budoucím ořezem fotografie na úzký pruh, je ale otázka, zda takový nestandardní formát se bude hodit do série fotografií. Naštěstí snímky celé postavy neznamenají vždy jen stojící pozici. Model je možné posadit, o něco opřít, nechat kleknout, lehnout atp. Tím se dá efektivně vyplnit i plocha klasického snímku. Současně se dá při zachování pravidel kompozice zvětšit plocha obličeje relativně ke zbytku těla.



I toto je celá postava na snímku o poměru stran 3:2. Díky poloze modelky je plocha obličeje výrazně větší a tak je místo i na výraz a kontakt s divákem.

Před stiskem spouště je nutné celý snímek pečlivě prohlédnout a uvědomit si (nebo v hledáčku přímo prohlédnout) finální vztahy objektů na snímku. Nohy mohou být překřížené nebo naopak rozkročené, ruce v bok, v kapsách, založené, podpírající bradu, ramena kolmá na osu fotoaparátu nebo naopak natočená mírně do strany či až do čistého profilu atd. Na celkovém vyznění postavy se podepíše i fakt, kde má model přenesenou váhu – zda na levé noze, pravé noze, obou nohách, zda sedí atp. Opření modelu o zeď, dveře, strom atp. obvykle vede k uvolněnější a méně formální póze, než klasický postoj.



Vědět co s rukama a nohama modelu je hlavní úkol fotografa. Potom musí ještě zakomponovat postavu do okolí a vyřešit tak pozadí a případné popředí. Fotograf je ale ten, kde celek vidí! Model ne.

Některé polohy sluší spíše mužům, některé více ženám, v každém případě ale vy jako fotograf vidíte celou scénu a vztahy jednotlivých prvků na ní a tak - špatná zpráva – za výsledek jste odpovědni vy! A nejen ve vztahu k expozici, barvám, ostrosti ale zejména k celkovému vyznění fotografie typu líbí/nelíbí. Uvědomte si, že model se vůbec nevidí a tak je ke své poloze zcela slepý. Proto pokyny typu „levou ruku trochu výš prosím“, „malinko níž bradu“ atp. jsou zcela na místě a plně v kompetenci i odpovědnosti fotografa!



I toto je snímek celé postavy, kde ale evidentně nejde o osobu ale o měřítko. Lidská postava se totiž dá skvěle použít jako všem důvěrně známé měřítko pro snímek něčeho jiného.

Možnosti jak fotografovat celou postavu jsou naštěstí téměř neomezené. Skvělou školou a inspirací mohou být nejrůznější kvalitní časopisy a reklamy v nich, módní fotografie atp. Přesto, že asi nenajdete zcela nový styl, který prorazí do celého světa, fotografie mohou být prostě jen pěkné a žádané a model z nich může mít následně dobrý pocit. Hodně také záleží na účelu – bláznivá netradiční fotografie teenagera bude mít asi jiné parametry než formální portrét babičky nebo kreativní a abstraktní akt.



U tohoto snímku evidentně nejde o portrét, ale kreativní snímek, kde modelka sama o sobě není předmětem fotografie, ale spíše „prvkem v obraze“.

Fotografování celé postavy je poměrně obtížné i ve vztahu k pozadí. Kolem a za postavou je z pozadí vidět poměrně významná část a tak na rozdíl od těsného portrétu hraje významnou roli a nelze ho ignorovat. Vždy je také třeba řešit problém, na čem fotografovaný stojí – na snímku to prostě bude vidět. Tento fakt komplikuje a klade zvýšené nároky na pozadí u snímků celé postavy fotografované ve studiu – vyžaduje obvykle nekonečné pozadí nebo nějak vyřešit přechod podlaha/zeď.



Tento snímek pořízený poměrně širokým ohniskem 30 mm zasazuje postavu do prostředí a pozadí je tak důležitou součástí snímku. U snímků celých postav bude pozadí nutné řešit téměř vždy.

Z hlediska výšky fotografování platí, že nadhled zdůrazňuje obličej a zkracuje a zmenšuje nohy, kdežto podhled prodlužuje nohy a zmenšuje tělo a hlavu. Nedá se jednoznačně říci, co je dobře – kolem sebe najdete spousty skvělých fotografií pořízených z podhledu i nadhledu, jako první záchytný bod je však možné zkusit fotografovat z výšky pasu – tedy vodorovně, kdy oba efekty (podhled i nadhled) budou vyváženy. O ohnisku byla již řeč, krátká ohniska ale vliv podhledu/nadhledu dramaticky zdůrazňují, dlouhá naopak potlačují.



Dlouhé ohnisko (320 mm) zúží zorný úhel a umožní zobrazit i méně z pozadí. U snímků celých postav se ho ale jen výjimečně zbavíte docela. Pozadí tak bude vždy součástí snímku.

Existuje spousta snímků, kde vlastní model není až tak důležitý z hlediska konkrétní osoby, ale kde postava hraje důležitou roli v kontextu snímku. Jedná se většinou o reportážní snímky zachycující lidi ve vztahu k prostředí a mající často sociální podtext. V takovém případě se obvykle nesnažíme (na rozdíl od snímků konkrétních osob a určených pro ně) vyplnit postavou celý snímek, ale naopak zasadit postavu vhodně do prostředí. Jak to fotograf provede a jak velká bude postava na snímku je potom zcela fotografův záměr.



Na tomto snímku nejde o konkrétního člověka ale spíše o jeho roli jako zástupce určité skupiny, zde postaveného do kontrastu s moderní technickou civilizací. Odbarvení okolí bylo provedeno následně v PC.

Příště se podíváme podrobně na.fotografování torza postavy.
Autor: Roman Pihan

Vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.