Fotografování lidí – 4.díl: na slunci III
11.4.2007, Roman Pihan, článek
V minulém díle jsme uzavřeli světlo produkované poledním sluncem a jak nepříjemnosti s ním spojené řešit. Dnes se podívejme na pro fotografy také těžké ale přeci jenom zajímavější ranní nebo odpolední sluneční světlo produkované sluncem nízko nad obzorem a co to při fotografování lidí přináší.
Ráno a odpoledne
Ráno či později odpoledne je slunce níže na obloze a horní polední světlo se změní na světlo z úhlu. To dává fotografům mnohem větší prostor než horní polední světlo, má však také (jak jistě tušíte) své záludnosti. Přesný čas, kdy se horní „polední“ světlo mění na nízké „ranní či odpolední“ je samozřejmě nemožné stanovit a závisí na roční době, místě na zeměkouli i názoru fotografa. Například v severní Evropě v zimě je slunce stále nízko nad obzorem a tak čisté horní světlo nenastane vůbec. Naopak blízko rovníku bude doba horního „poledního“ světla poměrně dlouhá a to v zimě i v létě.
Ráno či odpoledne je světlo sice pro fotografy velmi těžké (expozice, barvy atp.), ale povede-li snímek, tak světlo produkuje mnohem zajímavější náladu než klasické horní „polední“ světlo.
Je-li slunce nízko nad obzorem začíná také hrát významnou roli natočení fotografované osoby vůči slunci stejně jako natočení fotografa vůči slunci. Pokud by fotograf obíhal po kruhu fotografovaného a ten by se stále díval do objektivu, tak je z hlediska světla (ne z hlediska pozadí) situace ekvivalentní tomu, kdy fotograf i fotografovaný stojí a kolem nich krouží slunce.
Pokud má fotograf slunce za zády, tváře osob budou velmi dobře a plošně nasvícené. Snímky tedy budou zajímavými portréty. Vcelku snadno se exponuje a pozadí obvykle vychází rozumně. Největší problém je potom barva světla.
Při bočním nasvícení vzniká velký kontrast mezi osvětlenou a neosvětlenou částí obličejů/postav. Při tmavém pozadí může vzniknout až hranové nasvícení. Scéna je obvykle expozičně těžká a automatiky se často mýlí. Pozor také na to co je na pozadí a jak je nasvícené.
Nejtěžší případ, kdy fotoaparát namíříte do slunce a fotografujete de facto siluetu. Bleskem či odraznou deskou je možné část světla „vrátit“ do tváře a tím tam zachovat i kresbu. Počítejte ale s tím, že expozice je velmi těžká, na automatiku nespoléhejte, fotoaparát bude špatně či vůbec nebude ostřit a v obraze se mohou objektiv odlesky (prasátka). Výsledek ale často stojí zato!
Zaujmutím vhodného stanoviště vůči slunci lze tak do značné míry ovlivnit druh snímků. Lze totiž předpokládat, že fotograf si bude vybírat správný obsah či že fotografované osoby se zcela přirozeně budou natáčet k fotografovi. Tuto možnost u horního světla nemáte, protože bez ohledu na úhel fotografa ke světlu je světlo stále stejné = horní.
Přesně v duchu odstavce výše je tak možné docílit čelního (předního) světla, kdy slunce ozařuje obličeje, stranového světla, které vede až k hranovému nasvícení či zadního světla, které povede k siluetám. Mezitím je samozřejmě plynulá škála, kterou má fotograf pod svojí kontrolou a to zejména volbou svého stanoviště.
Ukázka stranového nasvícení s tím, že je důležitá nejenom poloha fotografa vůči slunci, ale i natočení obličeje fotografovaného vůči slunci!
Samostatnou kapitolou jsou potom vlastní západy či východy slunce, které mají zcela zvláštní atmosféru a kdy se de facto jedná o světlo rovnoběžné s povrchem. Co je zvláštní je zejména barva světla a celková nálada, která je nenapodobitelná.
Expozice
Jak slunce klesá níž a níž k obzoru, intenzita jeho svitu silně ubývá, a tak je stále těžší exponovat. Počítejte s tím, že pohodové časy 1/100 až 1/500 sec běžné v poledne se budou stále více prodlužovat až k nepříjemné 1/60 či 1/30 sec i více, a tak je trochu problém fotografovat z ruky. Záleží samozřejmě na možnostech objektivu (jeho světelnosti čili minimálním clonovém čísle) a nastavené ISO citlivosti. V každém případě ale pozdě odpoledne, večer či ráno expoziční čas neustále sledujte, ať si nepřivezete úžasné ale rozmazané snímky (rozhýbané příliš dlouhým časem).
Kontrast
Počítejte také s tím, že zejména boční světlo případně dokonce zadní světlo bude přirozeně vytvářet vysoký kontrast. Pokud budete snímat v bočním světle a pozadí nebude sluncem nasvícené, tak bude vycházet téměř černé. Snímky budou mít zvláštní atmosféru danou právě silným a směrovým zdrojem světla. V takovém případě je třeba extrémně přesně exponovat a pozor – automatiky většiny fotoaparátů mají silnou tendenci snímky přeexponovat a to zejména v červeném kanále, kde je právě dominanta kresby lidské tváře! Lidé potom na podobných snímcích vycházejí jako zombie s tvářemi zcela bez kresby! Proto věnujte expozici velkou pozornost, nespoléhejte na automatiku a sledujte histogram. Ten je obvykle schopen expoziční problémy prozradit.
Ukázka snímání přímo do slunce, čímž snímané osoby se staly siluetou. Kontrast podobného snímku je samozřejmě obrovský a správná expozice je problém. Počítejte často i s ruční expozicí a případně i s ručním ostřením.
Barva světla
Se změnou denní doby a úhlu slunce se dramaticky mění i jeho barva. Přitom barva světla, které lidi osvětluje, významně změní i barvu jejich pleti. Jak slunce klesá níž a níž, tak jeho barva stále více červená a z původní neutrální bílé barvy, za kterou se nejčastěji považuje právě polední slunce, se snímky barví do oranžové až červené.
Důvod, proč světlo červená při západech slunce, jsou drobné částice a nečistoty v atmosféře. Ty pohlcují modré složky světla. Proto čím delší dráhu světlo atmosférou urazí, tím je červenější.
Máte v zásadě dvě možnosti co s tím. Buď tento barevný posun zachovat a tím „prodat“ náladu snímku nebo tento barevný posun vhodným nastavením vyvážením bílé potlačit, tím zobrazit správně pleťovou barvu i všechny barvy na snímku (oblečení), ale potlačit atmosféru.
Pokud chcete zachovat atmosféru, nechte nastavení vyvážení bílé na ikonce slunce (sunny) či den (daylight), tedy ikonku pro běžné bílé světlo. Fotoaparát tak nebude provádět žádnou korekci a červený nádech bude zachován. Pokud chcete naopak červený nádech západu slunce potlačit, zvolte ikonu žárovka (tungsten), která silně potlačuje červené tóny a tím slouží právě pro kompenzaci silně červeného světla.
Varianta obrázku ze začátku článku, kde byla srovnána bílá barva (tedy odstraněn červený nádech daný západem slunce) podle bílých šatů nevěsty. Barvy jsou sice „správně“ ale pro oko je přirozenější zanechat červený nádech a tím zachovat atmosféru snímku.
Bohužel většina fotoaparátů nenabízí mezi variantou žárovka a slunce příliš mnoho variant a přitom barevný skok mezi žárovkou a sluncem je poměrně hrubý. Proto efekt nejdřív u vašeho fotoaparátu vyzkoušejte, ať nejste zklamáni! Pro ty, kteří mají možnost nastavovat vyvážení bílé podle teploty světla, lze experimentovat s hodnotami od 5000 K do cca 3000 K. Další možností je naměřit barvu světla na střední šedou tabulku nebo snímat do RAW a tím celý problémy barev odložit až domů k PC.
Příště dokončíme západy a východy slunce a podíváme se na fotografování lidí ve stínu.
