Dobrý den,
chodím sem jen zřídka, ale můžu jen potvrdit názor kolegy IVY, vše sedí. Na obsahu článku se ani dnes nic podstatného nemění, názvy konkrétních typů tiskáren nejsou důležité, na reklamu nedejte. Hlavní je zcela odlišný princip tisku dvěma základními druhy tonerů a to, jak kvalitní tisk požadujete, tedy, jste­-li připraven a ochoten používat originální spotřební materiál, Pokud ne, můžete rovnou zapomenout na všechny garance od výrobce, a to nejen na životnost tiskárny, ale i na ostrost, stálobarevnost a barevnou věrnost výstupů. To neznamená, že výsledek nemůže být dobrý, ale jen to, že je veškerý výzkum a vývoj jen na Vás a stěžovat si můžete maximálně na Hlavním nádraží:­-­) K pigmentovému tisku ještě podstatná nevýhoda, v článku zmíněná, která také stále trvá: nehodí se pro příležitostný, občasný tisk, protože z principu všechny hadičky a trysky mnohem snáze při nečinnosti zasychají s potenciálním rizikem drahého servisu nebo minimálně vysoké spotřeby drahého toneru při častém nuceném čištění. Tedy do studia nebo firmy s trvalým provozem ano, domů spíše ne. KLM

V tradičním slova smyslu máte samozřejmě pravdu, tahle zkratka je všeobecně známá a tak, jak ji vysvětlujete, ji popisuje i například Wikipedie. Ale, jako vždy, pravda nebývá takhle nekomplikovaná:­-­) Publikování na počítači ­(všeobecně, byť nepřesně označované zkratkou DTP­) se začalo rozmáhat na přelomu 80. a 90. let minulého století a u nás ve východní Evropě bylo spojeno s pádem železné opony a všeobecným masovým nástupem počítačů. Na Západě to tak ale nebylo. Počítačů typu PC tam už byly tuny, přesto i tam se předtisková příprava, jak ji známe dnes, rozjížděla ve stejné době. Proč? Běžná PC na tuto práci nestačila, podobně jako později třeba na střih videa, Windows se teprve rodila, na této platformě neexistoval ani software, snad s výjimkou prapůvodního nespolehlivého Corelu.

Na platformě Apple to bylo jiné, ale i tam bylo nutné pro dostatečný pracovní výkon použít pracovní stanici ­(tehdy cca od 200 000 Kč­), slušná laserová tiskárna stála 500 000 Kč, monitor od 60 do 250 000 Kč, skener hodný toho jména, zabírající místo většího soustruhu se nedal sehnat pod milion, atd. Bez něj nemělo smysl ani začínat, protože digitální fotoaparáty neexistovaly. Vybavit takové slušné DTP studio, jakých se i u nás v devadesátých letech rodily stovky, včetně programů, fontů, později osvitové jednotky ­(do té doby musela stačit reprodukční kamera­), nebylo možné bez obrovských investic. Přesto šlo o výrazný pokrok, zrychlení a zpřesnění práce.

Zhruba o dvacet let později ovšem došlo k další revoluci a demokratizaci předtiskové přípravy, nebo chcete­-li, elektronického publikování. Digitální fotoaparáty jsou všeobecně dostupné, skener není většinou potřeba a pokud, dá se slušný formát A4 s dianástavcem pořídit za 15 000 Kč. Na sazbu stačí každý počítač, včetně lepších notebooků, nouzově i tablety nebo webové aplikace zdarma, tiskárny se také mnohonásobně zlevnily a veškeré nezbytné vybavení se podstatně zmenšilo. Proto také celá řada původních DTP studií skončila, spojila se s ofsetovými tiskárnami nebo musela rozšířit svou činnost o digitální malonákladový tisk, výrobu fotoknih atd. Dnes totiž každý, kdo o to stojí, může publikovat doma, na stole nebo třeba v posteli, a celé vybavení se mu na ten stůl vejde, zatímco před dvaceti lety sotva stačila větší místnost! A celkové náklady na pořízení a provoz také už nikoho nezruinují a je možné je ufinancovat z průměrného platu. Tedy konečně skutečné DTP, jak o něm píši v článku já!

Desktop, jak jistě víte, totiž neznamená v angličtině počítač, jak by odpovídalo Vaší definici, ale přesně ­"horní stranu desky­", méně otrocky ­"stolní desku­". I podle toho se některým počítačům říkalo ­"typ desktop­", ale to pouze těm ležatým, na kterých z důvodu úspory místa mohl stát monitor. Můžeme jistě provozovat ­(a běžně provozujeme­) DTP i na počítači typu ­"tower­", tedy ­"věž­", umístěném na podlaze pod stolem, případně již brzy na chytrém telefonu třeba za jízdy autem, ale to už by nejspíš ocenili jen skuteční jazykoví labužníci mezi námi:­-­)
Srdečně zdravím, KLM

Ve vší úctě:­-­): Příště, než na nějaký text zareagujete, zkuste si ho nejprve přečíst. A pokud jste ho skutečně četl, pokuste se ho alespoň zhruba pochopit! Přímo v popisce k dvojici fotografií, o kterých se zmiňujete, se píše, že jde o zkušební náhledy, tedy ne o realizované fotografie z kalendáře. Ve stejné popisce dále uvádím, že je zbytečné náhledy v této fázi retušovat nebo jinak finálně upravovat právě proto, že není jasné, budou­-li vybrány. A ty ­"modřiny­" také nejsou modřiny, nýbrž ­"pracovní­" šmouhy od šmíru, které v záběru z parní lokomotivy naopak hrají podstatnou roli. Omlouvá Vás snad jen fakt, že skutečná fotografie má rozměr A2 a obsahuje mnohonásobně víc detailů, než můžete vidět na webové ilustraci ke článku:­-)

Máte pravdu, každé téma lze rozpitvávat do nekonečna a nahlížet na ně z různých úhlů. Holky a mašiny je ale obecně zavedenější spojení již od dob, kdy ho začal šířit Daniel Landa. Už v příštím textu se ale dočkáte fotografií, na nichž to bude obráceně. Povíme si cosi o tvorbě motoristických kalendářů, kde holky také nemohou chybět, jsou však daleko častěji v pozadí, což Vám zřejmě bude vyhovovat více. A pro ty, kdo se domnívají, že akty ke kolům nepatří ­(což není můj názor­), budou v daleko větší míře zastoupeny i holky oblečené:­-)

Kdybych Vás chtěl chytat za slovo, to, že se nějaké fotografie nedají zařadit do žádné fotokategorie, neříká nic o jejich kvalitě či nekvalitě. Dokonce to bývá často jejich velké plus, jestliže nekopírují zavedené a tisíckrát omleté škatulky. Stejně tak není žádnou povinností dobré fotografie ­(ale anii obrazu, sochy, hudby­) být ­"líbivá­", což nechápou věční kopisté například T. Kuščynského. Když mluvíme o aktové fotce, stačí zadat do vyhledávače třeba jméno Leslie Krims nebo stovky dalších.

Slovo ­"líbivá­" je totiž spíše synonymem slova ­"populární­". Populární je ale také třeba bulvár nebo populární hudba. Ani jedno nereprezentuje sebemenší kvalitu, ale pouze obecný vkus. Například svět hudby je nekonečně širší, než svět populární hudby a podobně. A obecný vkus zase není synonymem normálnosti, nebo toho, co se má nebo smí, ale popisuje jen úroveň ­(velmi nízkou­) průměrného nevzdělaného publika. Není žádnou povinností jakéhokoliv autora, snažit se mu zalíbit a pokud to dělá, tak jen pro peníze nebo popularitu.

Do svých textů zařazuji zcela záměrně co nejrůznější ilustrace, jak stylem, tak úrovní. Hotové fotografie i jen surové zdrojové soubory. Jednak pro studijní účely a jednak právě proto, abych ukázal možnosti a šíři problematiky. Na škatulky zapomeňte a fotografujte, co považujete za dobré Vy! Rozdílných názorů a vkusů je přesně tolik, kolik je tvůrců a diváků, a to i ve fotografii aktu. Pokud pošlete vlastní fotografie na dané téma, abych viděl, co vy sám preferujete, slibuji, že se příště zase pro změnu vynasnažím vyhovět Vašim představám.

Nebo jste jen jedním z nekonečného zástupu věčných teoretiků? Nic proti! Jen se prosím příště nestavte do pozice, že Váš názor rovná se ten Jediný Správný nebo Povolený. Tak jednoduše totiž svět nefunguje nejen ve fotografii:­-)

Žádný text není nafukovací ­(a to si ještě zase jiní čtenáři stěžují, že je rozsah každého dílu příliš dlouhý a tolik písmenek nemohou v práci přečíst, protože šéf jim hrozí vyhazovem:­-­)­)­), ale ke stabilizaci i k fotografování z jedoucího vozidla se ještě určitě dostaneme v samostatném materiálu. Není to téma na dva řádky! Sledujte nás pozorně a díky za trpělivost:­-)

Na žádnou jinou retuš si nevzpomínám, je to už ale asi dva roky. A jinak se mýlíte skoro ve všem, podobné situace nejsou nijak zvlášť vzácné a ani jsem se nemusel schovávat v nějakém křoví:­-­) Aneb opět jedna z ukázek hesla: Podle sebe soudím tebe, ne:­-­)? A ani s tím souhlasem to není nijak nelogické. Jako detektiv byste se tedy nejspíš moc neuplatnil:­-­)

Odhalení: Šlo o jeden aktový workshop v přírodním prostředí, mezi tolerantními domorodci. Podobných akcí je všude po republice v sezóně několik do měsíce, schválně to někdy zkuste. Takže žádný podvod, nic nahraného, žádná fotomontáž. Jen teď ta fotka ztratila část svého kouzla, stejně jako když přemluvíte kouzelníka, aby prozradil trik, nebo se podíváte v divadle do šatny a za kulisy. Někdo to má rád, já ale radši tu iluzi a proto se podobným vysvětlením snažím vyhýbat. Což neznamená, že bych někdy tvrdil, co není pravda:­-)

Přesně:­-­) Se dvěma výjimkami. Jednou z nich je nula % bílá a druhou sto procentní plná plocha ­- černá. V tisku se totiž bílá netiskne, tvoří ji podklad čili papír, a černá se tiskne plochou bez rastru ­(text, loga, pérovky, nejhlubší stíny v bitmapách­). Vše ostatní se musí rastrovat a proto se tomu říká polotón ­(na rozdíl od ­"tónu­") nebo­-li plné černé.

Samozřejmě se můžete utvrdit ve svém názoru, že každá vrána je bílá třeba i tím, že vidíte všude jen samé černé vrány, to je čistě Vaše věc:­-­)

Já jen, protože nejspíš nejste schopen si tuto větu v mé původní odpovědi najít sám, vyjímám ji a ještě jednou, naposledy, doufám, že ji dokážete pochopit nyní:

"...každý standardní ?­(plnoškálový?­) obraz má nějaké nejsvětlejší plochy, limitně se blížící bílé. Těm můžete říkat třeba světla. Zároveň má nějaká nejtmavší místa, těm říkejme stíny, nebo také hloubky. Středním tónům mezi tím se říká obecně polotóny. Běžně se používá i podrobnější dělení...­"

Z toho jasně vyplývá, že někdo může říkat polotóny i oblastem těsně vedle nejvyšších světel ­(tedy např. RGB 250,252,248­) a jiný bude této oblasti říkat vyšší třičtvrtětóny nebo už třeba ­"téměř světla­". Ani jeden z nich se přitom nemýlí a oba říkají totéž, jen s jinou úrovní přesnosti, podle aktuální potřeby. Skutečně nechápu, co na tom lze nechápat:­-)

Já skutečně nevím, kde je podle Vás problém:­-­) Až na Váš závěr ­(poslední odstavec­), což je naprostý nesmysl, všechna ostatní tvrzení jsou pravdivá. Zkuste si znovu pořádně přečíst moje předchozí vysvětlení a zjistíte, že říká totéž. Pokud Vás problém zajímá hlouběji, znovu doporučuji zakoupit nebo vypůjčit si nějakou odbornou příručku, jsou jich na trhu mraky. Nejen tento, ale i jakýkoliv jiný odborný termín tam najdete vysvětlený a popsaný mnohem podrobněji a s názornými obrázky, než je to možné v takovéhle diskusi.

Nevidím v tom žádný rozpor. Polotóny, jak o nich mluvím já, znamenají to, co jsem popsal. To samozřejmě neznamená, že toto slovo nemůže znamenat něco jiného někde jinde, například v jiném oboru, jako je hudba nebo malířství. Anebo v případě, o kterém se zmiňujete Vy. Takových slov je mimochodem spousta, například kohoutek, báze, hrdlo atd.:­-­)

A jestli se domníváte, že jde o šamanismus, zkuste to přednášet například na nějaké střední grafické škole, produkující reprodukční grafiky. Anebo zalistujte v učebnicích litografie:­-­) Tento termín se v nich používá už přes sto let a profesionální uživatelé grafických programů ho mnohem později jen rádi převzali.

Ta fotka skutečně není fotomontáž a skutečně není nahraná, ačkoliv tomu nemusíte věřit:­-­) Je stejně zajímavé, jak dokonale funguje heslo: ­"Podle sebe soudím tebe­". Když něco napíši, je to buďto pravda, anebo můj názor, za kterým si stojím na základě vlastních zkušeností. Vy můžete mít pochopitelně názor jiný, protože jiné jsou i Vaše zkušenosti. Je bohužel pravda, že ta retuš kolem modelčiny ruky není dokonale provedená a nikdy jsem nic podobného netvrdil. Zkrátka jsem byl tehdy pod časovým tlakem a měl jsem za to, že účel ilustrace plní i tak. Je to moje chyba. Šlo ale o odstranění rušící větve nebo nějakého pozadí za modelkou a ne o snahu spojit dva snímky nebo něco podobného. Zkrátka momentka a humor ve fotografii, to celé v žánru fotografie aktu. Je mi ale jasné, že nejjednoduššímu vysvětlení se věří nejobtížněji, protože přece není možné, aby někdo jiný dokázal vyfotografovat něco, co já ne:­-)

Děkuji za Váš názor a cením si ho:­-­) Nikdy jsem nepopíral fakt, že mé zkušenosti i schopnosti jsou omezené a můj archiv rovněž. Dokonce jsem snad ani nikde netvrdil, že všechny fotografie v mých textech považuji za umění nebo že mají pokaždé vysokou výtvarnou hodnotu, jak mi podsouváte. Jsou to zkátka a dobře ilustrace, názorně demonstrující fakt, o kterém zrovna píši. A k tomuto účelu slouží dobře. Pochopitelně, kdybych měl k dispozici třeba Váš archiv, bylo by to nejspíš o něčem docela jiném, leč nemám:­-­)

K té konkrétní fotografii dvou slečen a rybáře: Je Vám jistě známo, že existuje nespočet fotografických žánrů a podžánrů, a to i v kapitole aktu. Každý z nich má svá pravidla, etiketu a účel. Míchat jablka z hruškami nejde totiž nejen v matematice, ale ani ve fotografii. Mluvím­-li konkrétně o tomto snímku, neskromně se domnívám, že jde o fotografický humor, v jehož rámci nejde ani tak o kompozici a rovné nohy, ale spíš o pravdivost, pohotovost a vtip. A všechna tato kritéria snímek splňuje. Jestli to v rámci TĚCHTO pravidel dokážete lépe, smeknu klobouk a rád se poučím od šikovnějšího:­-­) Abych to přiblížil ještě víc: Pokud Vy sám máte třeba pleš nebo pivní bříško, možná byste nebyl ideálním modelem pro ateliérový akt, ale pro humorný záběr, kterak například zcela nahý vynášíte v lednové vánici odpadky do kontejneru před domem, byste se dokonale hodil i tak. Zde totiž na tvaru Vašeho břicha nebo nohou nijak nezáleží, jen to může být případně dalším zdrojem veselí, o které zde jde především. A mimochodem, tyhle dvě slečny si v akademických diskusích nelibují, nad snímkem se smály stejně, jako většina normálních diváků, na rozdíl od Vás chápou, že každý člověk vypadá, jak vypadá a jejich souhlas se zveřejněním samozřejmě mám:­-­)

A k poslední výtce: přijde­-li Vám, že se téma seriálu vleče již příliš dlouho, vydržte, blížíme se do finále! Zbývají sotva tři nebo čtyři pokračování a budete mít klid:­-­) Krásný Nový rok!

To je docela jednoduché a barevný mód tu nehraje žádnou roli, jestli jste si to myslel:­-­) V profesionálních úpravách bitmap ­(tedy ne jenom ve fotografií­) a obecně v předtiskové přípravě se tento pojem používá mnohem déle, než kam sahá například historie počítačových programů typu Photoshop. Nakonec i v dobách analogové fotografie jste mohl s polotóny pracovat ­(anebo jste pracoval, jen jste nevěděl, že jde o polotóny­) a to jak v černobílé, tak i v barevné fotografii, čili nic nového. V principu jde o to, že každý standardní ­(plnoškálový­) obraz má nějaké nejsvětlejší plochy, limitně se blížící bílé. Těm můžete říkat třeba světla. Zároveň má nějaká nejtmavší místa, těm říkejme stíny, nebo také hloubky. Středním tónům mezi tím se říká obecně polotóny. Běžně se používá i podrobnější dělení. Protože každý barevný kanál může nabývat pouze hodnot od 0 do 100% hustoty barvy v režimu CMYK nebo ve stupních šedi, případně hodnot 0 až 255 v RGB režinu atd., je docela jednoduché mluvit o čtvrttónech ­(25%­), polotónech ­(50%­) a třičtvrtětónech ­(75%­). V režimu RGB je to totéž, jen si vydělte číslo 256 čtyřmi a postupně přičítejte. Toto rozdělení se pak běžně využívá při tonálních úpravách pomocí nástrojů křivky, histogram, jas, kontrast, saturace atd., například ve smyslu ­"přidejte trochu zelené do té oblohy ve třičtvrtětónech. Nic složitého. A samozřejně existují obrazy, kde celé tyto oblasti chybí, například u záběrů typu Low Key mohou chybět světla nebo i čtvrttóny a podobně.

Omluva je na místě:­-­) Doufám, že nepracujete někde v mlékárně! Tenhle typ překlepů Word sám od sebe neodhalí a já písmenko přehlédl. Správně je samozřejmě posterizace. Díky, KLM

V tom Vás nepotěším. Sice to určitě s trochou praxe poznáte, ale kdokoliv jiný, nikoliv nutně hloupější, to může poznat úplně jinak, až opačně. Není to problém jenom fotografie, ale jakéhokoliv umění, třeba hudby. Co jsou pro jednoho vřešťani, tím je jiný nadšen, další usíná nudou na symfonickém koncertu atd. Záleží na dosavadních zkušenostech, vlastním inklinování, naladění, zálibách, povaze a na mnohém dalším. Co je pro jednoho okoukané, druhý snadno prohlásí za novátorské, protože se třeba narodil včera a ještě neumí číst. Další neuznává ­"neumětele­" a pokud nevidí hned na začátku dokonalé řemeslo a dodržování ­"závazných­" pravidel, nestojí mu dílo za další zkoumání.

Každý nepodarek můžete opravdu odůvodnit a mnoho lidí to skutečně dělá. Je potom na divácích a na jejich poučenosti, jestli uvěří. A existují kritici nevzdělaní a také kritici skutečně odborně fundovaní a nezaujatí, s jasně podloženým názorem, kterým můžete směle věřit. I ti se ale často ve svých hodnoceních diametrálně liší :­-­) Vzpomeňme jen na to, jak byli mnozí umělci ve své době odsuzováni a zatracováni ­(většinou takoví, kteří přinášeli něco nového­) a později opěvováni a velebeni. Stejně často je tomu ale i naopak.

Jestli Vám tato průvodní vlastnost jakékoliv umělecké tvorby vadí, doporučuji věnovat se raději třeba matematice nebo sportu, kde je prostě pokaždé správný jen jeden výsledek nebo jeden nejlepší sportovec a to bez pochybností ­(většinou­).

Ano, máte pravdu! Podle mě by se tahle Knížákova věta dala skutečně tesat, kdyby v ní ovšem nebyla hrubá chyba, za kterou tady můžu pochopitelně já a ne pan profesor :­-­)

Váš zážitek s nůžkami musel být jistě tristní, ale to už se tak v životě stává, že z toho, čím jsou někteří nadšeni až k mimosmyslovému vytržení, nechává jiné docela chladnými nebo je jim dokonce odporné. A netýká se to jen fotografie, natož přímo kompozice. Vzpomeňme třeba na politiku, spotřebou opulentní americké osmiválce nebo sádrové trpaslíky v zahradách. A milióny dalších věcí, jevů a prohlášení. Proto je nejspíš tak snadné kritizovat a nesouhlasit, zvlášť dnes, když už se to může. Vyjmenovaná slova by měl ale ovládat každý bez výjimky, a číst po sobě pečlivě stejně tak, to je jisté :­-­) Mějte se krásně!

Nikde není psáno, že musíte veškeré úpravy jakékoliv fotografie provést v jednom jediném prostředí nebo v jednom datovém formátu. Obecně lze říci, že fotografie ve formátu RAW se ­"vyvolávají­" ve specializovaném editoru ­(například Camera Raw­) a veškeré úpravy jsou většinou celoplošné. Poté, když jsme rámcově spokojeni, otevřeme ­(čili exportujeme­) soubor ve standardním prostředí ­(například Photoshop­) a provádíme lokální úpravy, včetně výběrů. V této chvíli není takový soubor ve formátu jpeg, ale v nativním formátu daného editoru. Teprve po dokončení celé práce si vybíráme datový formát, v němž výsledek uložíme, tedy například jpg. Lokální úpravy lze tedy provádět v mnoha různých datových formátech, například v jpeg, tiff, psd atd., přičemž některé na rozdíl od jpeg jsou bezeztrátové a podporují navíc i ukládání ve vrstvách. Tiff umí přímo i mnohé lepší fotoaparáty.

K výběru modelky: já to skutečně zvládl za uvedených pět minut, a to všechny varianty ilustrací v tomto článku dohromady. Je ale třeba srovnávat srovnatelné a třeba v jiných dílech seriálu by to možné nebylo, protože ilustrace jsou tam různé.

Jednak pracuji ve vrstvách ­(o nich bude celý příští díl série­), které sériovou práci hodně zrychlí, jednak jsem pracoval rovnou s fotografiemi ve webovém rozlišení. Tutéž modelku na téže fotografii ve formátu A4 nebo větším v tiskovém rozlišení bych určitě za pět minut vybrat nestihl. A samozřejmě bude hrát roli i zvolený nástroj a tedy přesnost výběru. Jinak rychlé bude použití magické hůlky, jinak takzvané rychlé masky a docela jinak třeba práce s přesnými Bézierovými křivkami. Photoshop umí cokoliv z toho ­(a mnohem víc­) a je na Vás, zvolit ten nejvhodnější ­(a nejrychlejší­) nástroj pro každou situaci.

Podle mě v tom rozdíl bude vždycky, jde jen o to, jak velký. Při běžném tisku nebo jiném použití může být tedy neviditelný, což ale neznamená, že tam není. Vždycky je třeba porovnávat finální výsledek různých postupů ­(těsně před zveřejněním, tiskem atd.­). Jak k němu dospějete, tedy jaké úpravy během postprodukce použijete ­(včetně doostřování, lhostejno kde a kdy, v jakém programu­), je nedůležité. Tento výstup si snadno zobrazíte ­(ve 100% zvětšení­), vedle něho na stejném monitoru zobrazte stejným způsobem porovnávaný soubor nebo úpravu ­- a hned vidíte, jestli se nějak liší, čím, a o kolik. Jiná věc je, jak tento rozdíl dokáže přenést nebo zachovat vaše tiskárna, minilab nebo následné přepočítání velikosti ­(v tom případě byste nedodržel moji radu o porovnávání FINÁLNÍHO výsledku­) pro webové publikování.

V tom máte pravdu. Na druhé straně rozdíl v hloubce ostrosti, daný jedním clonovým číslem, za které zaplatíte někdy skutečně dvojnásobek ceny objektivu, na reálné fotografii poznáte jen těžko. Daleko větší rozdíl vytvoříte většinou snadno ­(a opět zdarma­), když vy nebo objekt popojdete o půl metru k sobě, od pozadí atd. podle situace. Nemám nic proti ultradrahým a ultrasvětelným objektivům, sám také některé používám. Jen nabízím alternativu pro ty, kdo zatím ještě nevyhráli první pořadí ve Sportce:­-)

Přesně takhle je celý seriál myšlen. Konkrétní rady krok za krokem, čísla a značky, jaké se často objevují jinde, jen těžko mohou vyhovovat všem a navíc kopírováním málokdy vznikne něco nového, originálního. Když se ale člověk zamýšlí nad souvislostmi, postupně získává rozhled a především sám aktivně fotografuje, brzy má vcelku jasno o tom, co je podstatné a nadčasové, co za to stojí a kudy má smysl pro něho samotného postupovat dál.

Technické vybavení není nejpodstatnější, ale bez něho to také nejde:­-­) To je také smysl a odlišnost hlavních kapitol seriálu. Děkuji, že umíte číst a dokážete vidět nejen poslední řádek, ale i celek:­-)

Ano, Vaši radu mohu podepsat. Navíc lepší tělo jde vždycky časem dokoupit, ale je hloupost platit za objektiv, který časem ­(brzy­) přestanu používat. Kvalitní objektiv nestárne a může přežít celouřadu těl, i když ty většinou stejně neměníme proto, že by přestaly fungovat fyzicky, jen nám už nevyhovují morálně. A je nutné přiznat, že s výjimkou těžkých profesionálů je většina podobných výměn naprosto zbytečná a jen si rádi hrajeme s novými a lepšími hračkami. Ve skutečnosti totiž vždycky stačí dostatečně světlotěsná krabička, obsahující závěrku, kvalitní čip, měření světla, ovládání clony a ostření objektivu, vnější displej, synchrosáňky na blesk, případně expoziční módy M, A, S, P­) Vše ostatní je příjemné, ale není nezbytné. A to vyjmenované mají i nejlevnější zrcadlovky jakékoliv značky ve standardu!

S tím přepočtem cropfaktoru na APS­-C máte samozřejmě pravdu, nejčastější hodnoty jsou 1,5 ­(Nikon­) a 1,6 ­(Canon­). Měl jsem na mysli spíš velmi přibližné rozmezí a obecné doporučení, protože každý využije jiný rozsah ohnisek, podle toho, co a jak fotografuje. Řada autorů třeba považuje za ­"základní­" ohnisko na kinofilm ­(nebo fullframe­) 35 mm, byť to nekoresponduje s rozměrem úhlopříčky formátu. Berou to tak, že právě tohle používají nejčastěji. Vlastní přepočet i preferenční rozsahy si už každý jistě dokáže stanovit sám podle toho, čemu se věnuje.

Rozsah každého článku je vždycky omezený, o objektivech by se dala napsat celá kniha. S tím, co píšete, mám stejné zkušenosti. Jinak obecně třeba ta světelnost 5 na delším konci ultrazoomu Pentax 26x je krásná hodnota ­(papírově­), potíž je ale v tom, že hodně podobnou světelnost má takový dlouhorozsahový zoom často v naprosté většině svého rozsahu a ta lepší hodnota světelnosti se týká jen úzkého okolí nejširšího ohniska. Právě proto ­(a nejen proto­) je dobré v rámci možností dávat přednost kratším rozsahům zoomu ­(když už zůstáváme u kompaktů­) anebo ještě lépe ­- kratším rozsahům zoomu ve spojení se zrcadlovkou:­-­) Logicky sice narostou rozměry a cena, ale podstatné je, že naroste kvalita výstupu. Mnozí budou sice stále tvrdit, že i kompakty mají dostatečně kvalitní výsledky, podstatné ale je, co si kdo představuje pod slovy ­"dostatečně­" a ­"kvalitní­". To je značně subjektivní a je jasné, že při dobrých světelných podmínkách a webové prezentaci mohou být rozdíly minimální. Čím ale bude větší zvětšenina a čím méně světla, více kontrastů atd., tím bude rozdíl zřetelnější. A to nemluvím o necitlivém odšumování, rozmívání ploch atd., čímž také trpí levnější fotoaparáty ­(a ty s menším čipem­) obecně vždycky víc.

Vtipný postřeh:­-­) Mluvíte mi z duše, ale oba asi tušíme, čím to je a co je snazší...

Nic proti, to je velmi rozumný přístup:­-)

"Lenze pokial chcete urobit korektne porovnanie cien zrkadloviek a ultrazoomov, musite pri zrkadlovkach uvazovat objektivy, alebo sady objektivov ktore pokryvaju ohniskovy rozsah ultrazoomov. Ako som uz vyssie pisal, pokial na seriozne fotenie uvazujem o nejakom kvalitnom ultrazoome ?­(napr. Panasonic FZxx?­), je to preto lebo chcem plne vyuzit jeho ohniskovy rozsah a tiez aj svetelnost, ktora je daleko daleko lepsia nez u beznych objektivov zrkadloviek. ­"

Právě, že nemusím. Pokud chcete ultrazoom používat na ­"seriózní­" focení, jak píšete, stejně nebudete využívat jeho extrémní ohniska, protože výstup z nich bude strašný ­(jak tu nakonec už několikrát zaznělo a bylo potvrzeno z více stran­). Zůstanete u využívání středního nebo spíš kratšího rozsahu svého ­"ultrazoomu­", a tak se Vaše možnosti nebudou nijak výrazně lišit od možností pravé, byť té nejlevnější zrcadlovky se základním zoomem.

To ale, jen pokud hovoříme o rozsahu použitelných ohnisek. Pokud jde o Vámi uváděnou světelnost, zapomeňte na čísla. Každý ultrazoom má řádově menší čip, než i levná zrcadlovka, má proto mnohem vyšší šum a tím nižší rozsah použitelných nastavení citlivosti ISO. A protože jedna hodnota ISO znamená jedno clonové číslo, už Vám to musí být jasné. I kdyby měl objektiv na zrcadlovce třeba o dvě clony horší základní světelnost, bude mít při zvýšení ISO o dva stupně stále ještě podstatně lepší obraz, většinou i kresbu, jas, kontrast, méně šumu, optických vad atd. To nemluvím o rychlosti ostření, zoomování a celkově svižnější odezvě všech možných dalších funkcí.

Proto bych já šel do zrcadlovky. Jestli Vy ale třeba preferujete časté využívání např. 400 mm objektivu u nějakého ultrazoomu, máte pravdu Vy. Tomu bych ale zase já neříkal ­"seriózní­" fotografování:­-)

Neřekl bych, že ta formulace byla nesprávná, jen asi každý mluvíme o jiných ultrazoomech. V celém seriálu se totiž neustále bavíme o vyšších, poučenějších nárocích na sebe i na výsledek. Proto nejlevnější ultrazoomy, které jsou jistě levnější, než jakákoliv zrcadlovka, nelze brát jako fotoaparát pro vážnou práci. Vybírám namátkou z jednoho známého prodejního webu dnešní ceny několika vybraných kvalitních ultrazoomů a porovnávám je pro příklad s cenou nejlevnějších zrcadlovek tamtéž. A opakuji pouze to, že při daném rozpočtu bych já těmto zrcadlovkám pro dané účely dal vždycky přednost. Což neznamená, že Vy musíte udělat totéž :­-­)

Příklady kvalitních ultrazoomů:
Leica V­-LUX 3 Leica V­-LUX 3 18 990 Kč s DPH
Fuji FinePix X­-S1 18 990 Kč s DPH
Ty ale pomiňme, jako cenový extrém

Fuji FinePix HS30 11 990 Kč s DPH
Panasonic Lumix DMC­-FZ150 11 590 Kč s DPH
Leica V­-LUX 30 Leica V­-LUX 30 10 990 Kč s DPH
Sony CyberShot DSC­-HX20V černý 10 990 Kč s DPH
Panasonic Lumix DMC­-FZ150 10 790 Kč s DPH
Canon PowerShot SX40 10 190 Kč s DPH
Nikon Coolpix P510 černý 9 990 Kč s DPH
Sony CyberShot DSC­-HX20V 9 990 Kč s DPH
Fuji FinePix HS25 EXR 9 790 Kč s DPH
Panasonic Lumix DMC­-TZ30 černý 8 990 Kč s DPH

Příklady zrcadlovek včetně základního zoomu za obdobné ceny:
Nikon D3000 + 18­-55 mm VR 9 490 Kč s DPH
Canon EOS 1100D + 18­-55 mm DC III + míč EURO 2012 zdarma! 9 990 Kč s DPH
Canon EOS 1100D + 18­-55 mm IS II + míč EURO 2012 zdarma! 10 990 Kč s DPH
Nikon D3100 + 18­-55 mm VR 12 590 Kč s DPH

Pokud Vám ultrazoom vyhovuje ­(a pro účely, pro které ho používáte, není důvod, proč by neměl­), nic neřešte a buďte spokojen. Já jen napsal, čemu bych dal přednost já a co já sám považuji za výhodné vzhledem k tomu, čím se zabývám a o čem píši, tedy v souvislosti s náročnějším fotografováním lidí, s cílem zveřejňovat zdařilé fotografie na výstavách, v časopisech, prodávat je ve formě velkoformátových tisků atd. Každý fotí jinak a něco jiného. Berte tedy moje texty jako náměty k přemýšlení a vyberte si z nich, co se Vám hodí. Absolutní soudy typu: ­"Tohle nestojí za nic, tohle je ideální pro každého­" nejsou k ničemu právě proto, že mají spoustu výjimek.

Přesně tak, když píši, že bych před nákupem EVF ultrazoomu dal vždy přednost pořízení pravé zrcadlovky, měl jsem na mysli set se základním zoomem, tedy stejnou cenu za komplet, ne stejný rozsah zoomu. Menšímu rozsahu zoomu dávám totiž vždy přednost a raději koupím dva s navazujícím rozsahem ohnisek. Tady skutečně platí, že čím větší rozsah, tím horší prakticky všechny parametry kromě ceny a to ve všech cenových kategoriích. Je však třeba srovnávat srovnatelné. Je jasné, že drahý a relativně kvalitní širokorozsahový zoom určený k pravé zrcadlovce bude vždy kvalitnější, než objektiv se shodným rozsahem ohniskových vzdáleností, pevně vestavěný do sebelepšího kompaktu. Ve srovnání s kombinací dvou nebo tří zoomů menšího rozsahu, určených stejnému fotoaparátu, které dohromady pokryjí stejný rozsah, bude ale kromě ceny a skladnosti stejně vždy prohrávat, o pevných ohniscích nemluvě. A nejde jen o kresbu, důležité je i mechanické provedení, rychlost a hlučnost ostření, světelnost atd. Přesto může být někdy dobrým dočasným řešením třeba na cesty, právě z důvodu skladnosti.

Komu jde ale o maximální kvalitu výsledku, cenu a rozměry nemůže řešit. Jinak by s sebou profesionálové těžko ­"zbytečně­" tahali tak drahé a rozměrné teleobjektivy, pokud by stačil ultrazoom v kompaktním provedení. Nakonec už v textu článku píši: ­"... ve světě fotografie platí obdobné „čím menší fotoaparát, tím se lépe nosí, čím je větší, tím lepší dělá fotografie“...­" A mohu se tedy ptát: Kupujete si fotoaparát proto, aby se vám dobře nosil, nebo aby dělal co nejlepší snímky? Podle svých preferencí pak vybírejte.

K těm bezzrcadlovkám: Naprosto souhlasím. Sám používám pro osobní potřebu a na cesty právě Sony NEX 5 s APS­-C čipem a s jeho výstupy jsem vesměs, především za dobrého osvětlení, velmi spokojen. Ne už tolik s absencí hledáčku ­(na slunci není občas na displeji vidět zhola nic­) a s rychlostí některých nastavení. Obojí má každá ­(lepší­) pravá zrcadlovka vyřešeno lépe.

To, co píšete, je velmi zajímavé a dost možná, že to tak skutečně je, ale přesto nejsem přesvědčen, že mě ­(nebo většině koncových zákazníků­) Vaše postřehy k něčemu praktickému jsou, protože:

1­) Problém je totiž v tom, že naprostá většina koncových zákazníků se nebude většinou bavit s výrobci tonerů ­(protože s nimi nikdy nepřijde do kontaktu­), stejně jako se nikdy nebude bavit přímo s výrobci tiskáren nebo fotoaparátů, ale vždycky jen s nějakými prodejci, v lepším případě autorizovanými nebo firmou školenými prodejci. Což není totéž. Moje zkušenosti nepramení jen z mé soukromé praxe na malých domácích tiskárnách, ale i na velkoformátových plotrech, nátiscích, laserových i inkoustových tiskárnách v několika studiích, DTP­/DTR pracovištích a nakladatelství, kterými jsem prošel a z mnoha jednání i reálných pokusů právě s takovými ­"oficiálními­" zástupci různých zájmových skupin, jak originálních, tak náhradních řešení.

2­) V minulé reakci jsem ještě navíc nezmínil ty nejzákladnější problémy s náhradními tonery libovolného původu, kterými je okamžitá automatická ztráta záruky na celé zařízení a minimálně značně reálné riziko poškození drahé tiskové hlavy.

3­) Nečistoty a nekontrolovatelné spouštění tonerů do prostoru tiskárny je způsobeno právě tím, že pro náhradní plnění musejí být většinou odstraněny zátky nebo jinak neautorizovaně otevřeny původní kartridže atd., které už následně prostě nikdy dokonale netěsní. To nemá s případnou kvalitou druhotonerů přímo co dělat, je to ale další negativní jev a nutný průvodní rys používání neoriginální náplně. Nebo se nabourávají čipy na originálních schránkách, což opět porušuje podmínky záruky a způsobuje chyby v komunikaci s tiskárnou.

4­) A s těmi pneumatikami nemáte pravdu Vy :­-­) Neznám ani jednoho výrobce automobilů ­(snad kromě čínských nebo indických­), který by dával na své vozy v prvovýrobě neznačkové čínské pneumatiky. A pouze o tom jsem mluvil, když prosazuji za všech okolností ORIGINÁLNÍ řešení. Např. Škoda nebo každý jiný výrobce aut doporučuje tři nebo čtyři konkrétní pneumatiky ­(značek jako Barum, Michelin, Dunlop, Continental atd.­) a některou z nich na voze při koupi najdete. VŽDYCKY! To, že jsou na trhu s pneumatikami ­(a s čímkoliv jiným­) i nekvalitní výrobky a někdo si je na své auto sám a dobrovolně individuálně nasadí jen z důvodu ceny, je jiná věc a zodpovědnost každého zákazníka ­(stejně jako u náhradních tonerů :­-­)­). Výrobci aut ani tiskáren s tím nemají nic společného. A je jen logické, že výrobci a dodavatelé těchto čínských pneumatik ­(nebo ­"úsporných­" protektorů, ­"mírně použitých pneumatik z Německa­" atd. atd., se budou neustále snažit přesvědčovat negramotné zákazníky, že to s kvalitou jejich levných neznačkových výrobků zase tak špatné není. A v mnoha případech uspějí. Ale ne u mě! Nic ve zlém, ale nepoznáváte se stylem své argumentace právě v této skupině? :­-­)­)­) Jako obchodníkovi se Vám samozřejmě nedivím, ale co kdybyste to zase chvíli zkoušel někde jinde :­-)

Dobrý tip a souhlas. Tu sondu, pokud si ji někdo může půjčit, samozřejmě doporučuji a vůbec ­- nejsem proti kalibraci, jen nebude v domácích podmínkách nikdy dokonalá. Máte ale pravdu, že cokoliv je lepší, než nic. Další metodou, která může hodně pomoci i v amatérských podmínkách a většinou nestojí prakticky nic, je používání barevné kalibrační tabulky při fotografování, stejně jako kalibrační obrazce, referenční škály, barevné vzorníky atd. Více o postupu práce s nimi příští týden v části o domácím publikování.

Se vším, co píšete, lze souhlasit a nijak nezpochybňuji Vaši kompetenci, názory a zkušenosti. Jen já mám prostě jiné a s tím asi nic nenaděláte:­-­)

Věděl jsem, že se určitě ozve někdo dotčený, kdo se živí prodejem náhradních tonerů, plněním kazet atd. Nejste ani první, kdo něco podobného říká nebo píše. Osobně jsem konzultoval a testoval výrobky řady dodavatelů, které zde nebudu jmenovat. Byl jsem mnohokrát přesvědčován, pokaždé ale se stejnými výsledky. Ano, někdy to i fungovalo. Většinou. To mi ale nestačí. Požaduji, aby to fungovalo VŽDY! K nerozeznání od originálu. A to mi zatím nikdo nepředvedl ani nezaručil. U papírů není problém, to jsem v textu napsal. Ale s neoriginálními inkousty prostě dobré zkušenosti nemám.

Také bych raději kupoval stejně kvalitní výrobek za destinu ceny, kdyby existoval. Už jsem ale rezignoval. Nejde totiž zdaleka jen o kvalitu samotného toneru, který může být dejme tomu v některých případech srovnatelný. Pochybuji ale i tak, že na své produkty třeba Vy dáte stejnou, třeba stoletou garanci stálosti barev, jakou má originál. Nebo i tu nějak testujete? Jak?

Jde ale i o způsob plnění, od pravěké příšerné manipulace s injekčními stříkačkami, přes nabourávání čipů na moderních kartridžích, až po garantování množství inkoustu v nádržce, které musí být vždy naprosto shodné, jinak vám dojde jedna barva nečekaně a tisk je zničený, atd. Viděl jsem příliš mnoho tiskáren, zaneřáděných tekoucím inkoustem nebo laserovek s rozsypaným práškovým tonerem, nutným následným ­(i několikrát týdně­) složitým a pracným čištěním kompletních vnitřností, umazanými papíry, chybovými hláškami, pruhováním, vynecháváním barev, ucpanými tryskami atd. atd., většinou vždy ve chvíli, kdy zákazník netrpělivě bubnoval prsty o stůl. Zdarma vyměněná kartridž a omluva mi za takovou ­"úsporu­" nikdy nestála. S originálními tonery jsem něco podbného NIKDY nezažil. Ano, jsou dražší, ale započtěte vše výše uvedené, a zjistíte, že nejsou!

Ten příklad s díly na auto trochu dost kulhá. A to i přesto, že jsem do aut a motorek fanatik, jak jste asi už zjistil. Pokud výrobce např. automobilu Lamborghini Aventador vybere jako pneumatiku do prvovýroby např. Pirelli Supercorsa, můžete si být jist, že předtím testoval desítku dalších v tak náročných podmínkách, o jakých se běžnému řidiči ani nesní, a že lepší pneumatika pro daný vůz neexistuje. U levnějších aut samozřejmě hraje roli i hledisko ceny, takže použité pneumatiky nejsou ty nejlepší možné, ale stejně jsou dokonale otestovány na řadu navzájem se vylučujících vlastností ­(přilnavost x životnost, hlučnost x šířka atd.­) a i takové ekonomické řešení musí být bez problému funkční, aby nebyl výrobce následně zavalen reklamacemi. Stejné je to s každou jinou kupovanou součástkou. Lepší si můžete koupit vždy, ale i ten základ 100%ně funguje!

A právě to náhradní tonery nesplňují, nebo přesněji, abych se Vás nedotkl, dosud jsem se nestkal s takovými, které by to splňovaly a proto je nedoporučuji. Vy je možná znáte, tak je klidně doporučujte a je na čtenářích, komu z nás dvou uvěří, a jak následně dopadnou. Jen znovu opakuji, že já jsem na tisk hodně náročný, takže se určitě najde někdo, kdo je s náhradními tonery spokojen, protože mu jde jen o cenu. V kancelářských aplikacích ­- prosím. V případě, že někomu stačí, když na tiscích rozezná zelenou od modré ­- prosím. To ale není nijak v rozporu s tím, co jsem napsal a nepíšu nic, co bych sám nevyzkoušel nebo čemu sám nevěřím. Nepovažuji se za experta na tonery, ale tohle mi zatím pro kvalitní, spolehlivý a kdykoliv opakovatelný tisk vědět stačilo:­-)

Už jsem se začínal trochu bát. Jinak má kolega samozřejmě pravdu v tom, že jestliže někdo něco dělá dlouho, neznamená to ještě, že dobře. A v každém rozsáhlém souboru se jistě najdou práce kvalitnější a slabší. To jsou ale tak triviální věci, že asi nemá smysl o nich dál diskutovat. A pokud se něco někomu nelíbí, nechápu, proč se trápí tím, že to sleduje a zkoumá. Mě by přišlo smysluplnější, kdyby sem třeba vložil odkaz na svoji vlastní galerii. Možná bychom si všichni sedli na zadek a konečně se něco pořádného naučili :­-)

Je otázka, čemu říkáte ­"domácí­". Většinou jde o formát A4, ale nemusí to být pravidlem. Dnes se také často kupují multifunkční zařízení s kopírkou a skenerem v jednom. Nejsem ale jejich příznivcem. Pokud jde o značku, je to jako s fotoaparáty. Pokud někdo preferuje jednu, jen těžko může vystupovat jako objektivní hodnotitel. Epson nefunguje špatně, někdo ale může preferovat barevné ladění výstupů z tiskáren Canon nebo proslulou spolehlivost a ­"blbuvzdornost­" HP. Mám dlouholetou zkušenost s několika modely Canon v A4 i A3+ a jsem naprosto spokojen. Od Epsonu mě odradily negativní zkušenosti několika servisů s jejich poruchovostí ­(složité vedení inkoustu a při dočasné odstávce často zasychající a drahé tiskové hlavy­). Je ale možné, že je tento jev dnes již minulostí.

Pokud byste dočetl do konce, zjistil byste, že problematice tisku se pro rozsáhlost tématu budu věnovat i příště. Text je již napsaný a dočkáte se v něm i svých ICC profilů :­-­) Již příští středu!

To jste vystihl docela přesně. Právě proto existuje tolik laciných filtrů, aplikací na iPhone a podobně, právě proto je to dnes taková móda. Lidem se totiž originální postupy líbí, ale jsou příliš líní, než aby se je naučili dělat sami a pořádně, natož, aby vymysleli něco svého, originálního. Kopírovat je snadnější, ale ještě mnohem jednodušší je použít nějaký, nejlépe stažený ­(rozuměj ukradený­) filtr, který bude kopírovat za nás! Proto já třeba žádné filtry apod. nepoužívám a dávám přednost ruční práci. To ale nemůžete z takto malých náhledů poznat, protože já netvořím pro internet, pouze příslušně zmenšenými náhledy svých reálných fotografií ilustruji příslušné texty. Všude ale nabádám k tomu, aby je čtenáři chápali právě jen jako nedostatečně informativní náhledy! To jste asi v textech přehlédl.

Pokud se ovšem přesto pokusíte něco podobného ­"splácat­" v mobilním telefonu, můžete mít skutečně do Vámi udávané velikosti úspěch. Budete ovšem v pozici člověka, který na někoho míří plastovým samopalem, protože předpokládá, že ze sta metrů nikdo ten rozdíl nepozná. Ze dvou metrů už ale ano a navíc je tu ještě jeden podstatný rozdíl: Plastový samopal nestřílí!!!

Jestliže Vás mé fotografie tolik rozčílily, je s podivem, že jste se ozval až nyní, když seriál běží už řadu měsíců. Vysvětlení mě napadá dvojí. Buďto jste dosud neměl důvod ke stížnostem ­(předchozích 300 ilustrací­), což nepředpokládám, anebo jste nastoupil až nyní, zcela bez souvislostí, v 34. části ­(jak je na internetu neblahým zvykem­). Pak se ale podobáte čtenáři, který otevřel namátkou Tři mušketýry na straně 429, na minutu se začetl a pravil: ­"Ten Dumas mě nijak nezaujal a i příběh je jakýsi nesrozumitelný!­"

Podrobněji viz komentář k reakci Vašeho kolegy :­-­) Hezký den!

Proč bych se měl zlobit, to, že se Vám mé nebo nějaké jiné fotografie nelíbí, je Vaše svaté právo, stejně jako kdyby se mě nelíbila třeba Vaše grafika ­(což je dost pravděpodobné­) :­-­) Právě proto je dobře, že každý autor tvoří jinak, liší se od ostatních, a diváci, kteří mají také každý naprosto odlišný názor, si mohou svobodně vybírat. Je sice pravda, že pozitivních reakcí na ilustrace v této sérii textů ­(všiml jste si, že jde už o 34. část a že mých fotografií je v ní již cca 300?­) je naprostá většina, ale o skutečné hodnotě těch fotografií ani to neříká zhola nic, stejně, jako Váš osobní názor.

Kdybych chtěl psát Vaším stylem, mohl bych třeba takto: ­"Osobně z pozice fotografa, učitele fotografie, grafika, ředitele nakladatelství, šéfredaktora několika zákaznických magazínů, bla, bla,bla... nemůžu vystát, když si nějaký grafik, jen proto, že má jiný názor, myslí, že jakýkoliv odlišný postoj je tím jasně chybný a dokazující absenci elementárního vkusu­". Všimněte si ale, že to nedělám, protože věřím, že se tento Váš postoj upraví s věkem a většími zkušenostmi. Osobně pro mě slovo grafik není žádným argumentem. Spolupracuji s řadou těch špičkových, ale poznal jsem i takové, kterým bych nesvěřil nejen třeba navrhnout logo, ale ani pohlídat bicykl. Je to s nimi jako s fotografy :­-­)

Pokud jde o to ­"umění­": Kdybyste článek četl dostatečně pozorně, narazil byste třeba na tento odstavec:
-­-­- Tím samým krokem jste ale zároveň okamžitě získali stovky a tisíce odpůrců! Zatímco vaši příznivci vás budou velebit ­(konečně mají vodítko, podle kterého snadno poznají „uměleckou“ fotografii od té „obyčejné“­), druzí budou mumlat nebo dokonce hlasitě vykřikovat cosi o umělých a trapných berličkách, o zneuctění „čisté“ fotografie, o nevkusu a nepřípustné „grafice“. Unesete to? ­-­-­-

Tolik k rámečkům. Někdo je má rád, někdo ne ­(což v textu několikrát zmiňuji­) a já jen v této části, pro ty, které to zajímá, píšu, jak na to. Pokud jste až dosud nepochopil, že je celý text nesen jasně odlehčeným a nadneseným stylem ­(právě kvůli té kontroverzní ­"výtvarnosti­" rámečků a dalších, podle Vás ­"laciných­" efektů­), tady už jste snad nepochopit nemohl ani Vy! Navíc připomínám, pro Vaši informaci, že umění není totéž, co ­"umění­", často jde dokonce o pravý opak! Věřil byste tomu?

Jestliže Vás mé fotografie tolik rozčílily, je s podivem, že jste se ozval až nyní, když seriál běží už řadu měsíců. Vysvětlení mě napadá dvojí. Buďto jste dosud neměl důvod ke stížnostem ­(předchozích 300 ilustrací­), což nepředpokládám, anebo jste nastoupil až nyní, zcela bez souvislostí, v 34. části ­(jak je na internetu neblahým zvykem­). Pak se ale podobáte čtenáři, který otevřel namátkou Tři mušketýry na straně 429, na minutu se začetl a pravil: ­"Ten Dumas mě nijak nezaujal a i příběh je jakýsi nesrozumitelný!­"

Na závěr jen děkuji, že se nechcete s nikým hádat a také za to, že jste tak upřímný. Vaše reakce nebyla nečekaná, přesto mě skutečně pobavila.

to cavon: Napsal jste to krásně a víceméně přesně, ale důkazy, které uvádíte, hovoří jasně proti Vašemu tvrzení! Je to stejné, jako když se sejde více odborníků u nějaké záhady typu kruhy v obilí nebo UFO na obloze. Fakta jsou nesporná a všichni vidí totéž, jejich interpretace a vysvětlení se ale diametrálně různí.

Předně nesmíme mást pojmy. Píšete, že ­"každá digitální fotka má nějaké rozlišení­", ale ­"digitální fotka­" není nijak přesně definovaný pojem. V případě vytištěné, nebo i jinak zobrazené fotografie máte pravdu, v případě fotografie jako ­"digitálního souboru­", o kterém mluvím já, ale NE! Není to totiž totéž!

Vše, co píšete o udávaných rozměrech, je přesná pravda ­(fakta­), ale chápete je špatně. Máte­-li k dispozici Photoshop ­(v jiném editoru to bude obdobné­), zobrazte si panel obraz­/velikost obrazu. Ten má také dva oddíly, o nichž píšete. U každého souboru ­(tedy bitmapy, která nemusí pocházet nutně jen z fotoaparátu, ale i přímo z počítače, jako třeba otisk obrazovky, volná kresba, sken, jeden snímek z prezentace, videa atd.­) jsou zde uvedeny rozměry v obrazových bodech ­(šířka x výška­), které dávají dohromady datovou velikost v MB. Pouze to jsou skutečné a neměnné rozměry daného souboru!

Níže máte druhý způsob popisu této velikosti ­(o té rovněž správně píšete­), ta ale slouží pouze pro představu, jak BY soubor mohl být veliký v případě tisku nebo jiném zobrazení při ZDE UVEDENÉM, nikoliv EXISTUJÍCÍM rozlišení. U jednoho a téhož souboru si v tomto okně můžete s takto SIMULOVANOU šířkou, výškou a rozlišením libovolně hrát a zkoušet je měnit ­(samozřejmě při vypnutém políčku ­"převzorkovat obraz­", aby nedošlo ke změně datové velikosti ­- vidíte v okně nahoře­), jak uznáte, a ačkoliv tak najdete nekonečné množství SIMULOVANÝCH rozměrů, při kterých se okamžitě úměrně mění SIMULOVANÉ rozlišení, na skutečných rozměrech ­(v obrazových bodech­) a datové velikosti souboru ­(v MB­) o kousek výše se přitom nezmění vůbec nic! To, jaké rozměry zde napíšete, nemusí mít dokonce nic společného ani s tím, jak velikou fotografii nakonec z tohoto souboru vytisknete. Teprve poté, co vyleze z tiskárny ­(v jejím ovladači můžete totiž před akcí zadat zase jakékoliv jiné rozměry výtisku z toho samého souboru­), má smysl měřit konkrétní rozlišení, které bude vždy tím menší, čím budou větší fyzické rozměry tisku a naopak ­(limitováno schopnostmi tiskové technologie­).

Rozlišení se totiž vždycky vztahuje k ploše a jejikož digitální soubor žádnou ­"plochu­" nemá, můžete u něho pravítkem měřit maximálně tak výšku číslic 1 a 0 nebo úhloměrem poloměr zakřivení zápisu na DVD:­-­) Důvod, proč se to často laikům plete, je asi ten, že v hovorové řeči nebo běžné komunikaci se často mluví o ­"rozlišení­" i jako o synonymu výrazu ­"množství informací­" nebo ­"množství podrobností­". To je ale něco zcela jiného a pokud to tak používám občas z důvodu zjednodušení i já v textech, předpokládám, že si v takovém konkrétním případě rozumíme! Jsou navíc dokonce ­"odborníci­", kteří mluví o ­"rozlišení 16 Mpx­" u čipu svého fotoaparátu. A jsou ­"profesionálové­", kteří dokáží vytvořit desítku hrubých chyb a překlepů v jednom odstavci, jako vážený kolega před Vámi:­-­) Z čehož vyplývá, že jazyk většiny lidí určitě není nejdokonalejším nástrojem k vyjádření složitější myšlenky, je ale jediným, který máme! Pečujme tedy o něj, važme slova a nemaťme pojmy. Mějte se krásně!

Pravděpodobně co nejtěžší, tedy patřičně ­"mastný­", nešetřit cementem:­-­) Jinak olovo bude pochopitelně ještě lepší, leč dražší. V tomto případě jde totiž pouze o max. hmotnost na danou plochu pro potlačení rezonancí. A nezapomeňte patřičně posílit stropy! Už se ale vzdalujeme tématu článku, takže máte­-li další betonové nebo hi­-fi dotazy, směřujte je na můj e­-mail:­-­) Zdravím!

Pán je odborník a má stejného koníčka:­-­) To mě těší.
Naprosto souhlasím, právě proto jsem toto ­"absurdní­" srovnání použil. I v Hi­-fi je spousta magie, latiny a dojmů místo pojmů. Zařízení samo, byť sebesofistikovanější, vždycky může přehrát jen konzervu, čili kopii. A ta se, v případě nekřesťanských nákladů, může sice limitně téměř blížit originálu, ale nikdy se mu nemůže zcela vyrovnat, natož ho překonat.

B. B. King to nesporně docela dobře umí na jakoukoliv kytaru:­-­) Já slyšel nahrávky jak elektronické, tak akustické, včetně jednoho jeho dýchánku s Claptonem. Byla to svého času docela sympatická móda, když i výsostní hudební elektrifikátoři občas utrousili nějaké to cédo ­"unplugged­". Zdravím, KLM

Kdo něčemu nerozumí, má často tendenci považovat dané tvrzení za nesmysl. Totéž tvrdila spousta mnohem učenějších hlav v každé době, například o Einsteinově teorii relativity i o Darwinových evolučních zákonech ­(a kreacionisté tvrdí dodnes, viz slavné: ­"Vy, vážený kolego, možná pocházíte z opice, ale já rozhodně ne!­") Čímž Vám děkuji, že mě ­(zajisté neúmyslně­) řadíte do takto vybrané společnosti :­-­)

K Vašim tvrzením:

1­) Faktem je, že fotografie, coby digitální soubor skutečně NEMÁ žádné rozlišení. O něm má smysl hovořit pouze v souvislosti s výstupním zařízením. Je tedy proměnlivé v závislosti na každém jednotlivém výstupu jednoho a toho samého souboru. Monitor jako výstupní zařízení samozřejmě své rozlišení má ­(ale není to rozlišení fotografie na něm zobrazené, protože ji na témže monitoru lze zobrazit různě, naprosto bez vlivu a kontroly autora, viz první ilustrace článku­), většinou se ani neuvádí. Můžete si je snadno spočítat, znáte­-li počet bodů na výšku a šířku ­- např. full HD 1920 x 1080 px, a k tomu fyzické rozměry stínítka v palcích nebo v centimetrech. Místo nich se ale většinou udává jen délka úhlopříčky v palcích. Z toho vyplývá, že má­-li např. desetipalcový tablet ­"rozlišení­" full HD, má ve skutečnosti mnohem více ­"dpi­", než stejně podrobný full HD monitor o úhlopříčce například 24­". S rozlišením fotografie to ale nemá co dělat, musel byste ještě znát její velikost v obrazových bodech ­(šířka x výška­) a její zvětšení na daném stínítku, viz ilustrace.

2­) Když si znovu a lépe přečtete článek, zjistíte, že se, pokud jde o kvalitu tisku a srovnávání jednotlivých technologií, bavíme ­(z důvodu nedostatku místa­) pouze o množství detailů, tedy o hustotě jednotlivých bodů na ploše. Tam skutečně platí, co jsem napsal. Systém CMYK skutečně používá ­"jen­" 4 základní barvy. Neruší Vás v této souvislosti zjištění, že ­- je­-li Vám to málo ­- Váš zdrojový soubor, fotoaparát, Photoshop, monitor atd. pracují dokonce jen s pouhými třemi barvami ­(RGB­)?

Ofsetový tisk navíc není nijak omezen na ­"obyčejný­" CMYK. Používaný je například tzv. Hexachrome, kde se přidává oranžová a zelená barva, můžete použít libovolný počet přímých barev, existují systémy s náhradou základních barev CMYK ­(například místo magenty červená­) atd. Na to už v článku není místo a pro většinu čtenářů to není zajímavé. Pokud jde o tvar rastru a tiskový materiál, jejich vliv je samozřejmý, stejně jako u inkjetového tisku, v textu nikdo netvrdí opak. Bylo by to opět zabíhání do detailů a délka textu by neúměrně narostla.

3­) Stále se bavíme pouze o množství podrobností. V článku tvrdím, že jestliže fotoaparát vyrobí matici bodů, mohu ji zvětšovat jak chci, ale žádné další nové informace nevzniknou, pouze se zvětšují jednotlivé body, až budou mít třeba deset centimetrů v průměru ­(bilboard­). A že na tom nic nezmění ani to, budu­-li zdrojovou matici přepočítávat sofistikovanými postupy ve Photoshopu, nebo tisknout na plotru s libovolnou hustotou kapiček inkoustu.

Pokud jde o Vaši poslední poznámku, skutečně tvrdím, že, pokud jde o kvalitu výstupu, není nad tisk. Hlavně ale proto, že jen tak může mít autor celý proces pod dokonalou kontrolou od začátku do konce, což žádné digitální zobrrazovací zařízení nezaručí. To neznamená, že bych například neviděl výhody promítání nebo prohlížení na kvalitním monitoru z hlediska jasu a kontrastu, případně pestrosti ­(ne věrnosti!­) barev. V tom se podobné projekce podobají tradičnímu promítání diapozitivů. Tehdy jste si také předem koupil Kodak, Agfu nebo Fuji, podle toho, jaké barvy se Vám víc líbily. Se skutečnými barvami scény to mělo také jen málo společného, navíc jste musel pokaždé ­"dofotit­" celý film, bez ohledu na měnící se světelné a barevné podmínky.

Tiskových technologií, vhodných pro fotografii je celá řada a každá má své problémy a přednosti. Pokud jde o barevnou škálu ­(ne věrnost!­) a jemnost přechodů, vede nejspíš inkoustový tisk s deseti a více tiskovými hlavami, záleží­-li ale na podrobnostech a ostrosti detailů, není nad kvalitní ofsetový tisk s vysokým dpi a stochastickým rastrem. Naprosto dokonalá ale není žádná technologie a těžko kdy bude.

Naprosto souhlasím a není to na webu nic mimořádného. Dokonce jsem podle reakcí na 22. díl odhadl, že sem někteří jedinci asi zabloufili omylem poté, co si zadali klíčová slova do nějakého vyhledávače erotických stránek. Zákonitě museli být zklamáni a je mi jich líto :­-­) Jinak, pokud Vás moje texty zajímají, doporučuji dodatečně přečíst alespoň první část tady na Digimanii, kde se dozvíte, jak a proč je celý seriál členěn a myšlen. Snáze se pak budete orientovat a třeba si později najdete čas i na další starší díly, které Vás mohou třeba speciálně zajímat. Rady, v nich uvedené, totiž časem nijak nestárnou! Slibuji ale, že nepolevím a budu se snažit pobavit i poučit i příště :­-­) Srdečně zdravím!

Děkuji za podporu. Alespoň mám konečně písemný důkaz, že nejsem takhle ­"ujetý­" sám. Už jsme minimálně dva :­-)

Děkuji za Váš názor a naprosto Vás chápu. Ta fotografie není nezaostřená, ale schválně rozostřená objektivem při ručním ostření ­(výsledek je stejný­). Není to ten případ, kdy máte jedinou vzácnou fotku nějaké události nebo člověka a tak je jedno, jak je třeba technicky nepodařená, prostě je pro Vás důležitá.

S touhle modelkou spolupracuji často a jiných, technicky i učebnicově ­"standardních­" záběrů s ní mám dost, některé jsem tu již i publikoval. Tenhle záběr mě osobně ale připadá jaksi obecnější, poetičtější, svou nezřetelností, sníženým kontrastem a posunutou barevností zajímavý jaksi sám o sobě, bez vazby na model.

Neumím si třeba představit, že bych si pro výzdobu kanceláře nebo bytu vybral ­(mimo např. sezónního kalendáře­) realistický portrét cizí dívky, právě proto, že je příliš konkrétní, popisný. Každý návštěvník by se neustále dokola ptal, kdo to je, jestli s ní chodím nebo ležím. Ale tohle je podle mě jiný případ a právě ta neostrost způsobuje, že osoba přestává být konkrétním člověkem a stává se zástupným symbolem ­- obecná atraktivní dívčí tvář. Jasně, otázky návštěvníků nezmizí, jen se promění: Proč je ta fotka neostrá :­-­)­)?

Tohle vše je ale můj subjektivní pocit ­(viz popiska k poslední fotografii v článku­) a nikdo jiný to takhle vnímat nemusí. Pro naprostou většinu lidí bude neostrá fotka prostě vždycky chybou ­(a abstraktní obraz vždycky mazaninou­).

Děkuji a pýřím se :­-­) KLM

Děkuji za chválu a za sebe také doufám, že moje texty budou mít stále dost čtenářů a budou vycházet i nadále. Jsem aktivním fotografem a tak píšu jen o tom, čemu sám věřím a co jsem skutečně zažil a vyzkoušel. Veškeré fotografie u mých textů jsou reálné snímky s vlastním životem, pořízené na zakázku nebo z autorských pohnutek, většina z nich prošla i řadou výstav a soutěží.

S tím neexistujícím slovem ­"potencionální­" máte samozřejmě pravdu a měl bych to vědět ­(respektive vím, ale uteklo mi to :­-­)­) Čtěte i nadále stejně pozorně a já slibuji, že se budu snažit, aby podobných přehmatů bylo napříště co nejméně! Hezké dny a příjemné svátky, KLM

Děkuji za chválu a za podporu, snažím se:­-­) S tím serverem máte pravdu, ale třeba se to ještě časem i tam v dobré obrátí. Holt finanční krize se nevyhýbá ani médiím... Držme tedy společně palce tady Digimanii!

Skutečně často do fotografií šum přidávám, ještě spíš než běžný šum simuluji filmové zrno nebo pomocí sendviče přidávám zrno ofocené nebo naskenované z reálných filmů, ale i jiných struktur. Je to součást mého ­"dirty­" stylu, o který se vědomě snažím. U zrna je to ale obecně tak, že pro každou velikost souboru se musí ladit zvlášť, podobně jako je tomu u doostřování. Proto na těchto zmenšených náhledech vidíte jeho skutečnou podobu jen vzdáleně přibližně, vznikají totiž zmenšením z originálu jen pro potřebu ilustrace textů. Originální fotografie mají většinou rozměr mezi 30x40 cm a 50x 70 cm při 300­-400 dpi.

Tahle fotka je předem připravená a vymyšlená, ale až díky inspiraci místními podmínkami. Fotili jsme akty na rozlehlé půdě opuštěné tovární haly na jiném místě a pak nás zaujal malý světlík ve střeše, kterým dolů proudil úzký světelný pruh. Udělal jsem s ním pár jiných fotek, ale stále jsem přemýšlel, jak ho využít co nejlépe. Domluvil jsem se proto s modelkou, ať do světla postupně vstupuje, otáčí se v něm a nastavuje mu ruce, nohy atd. Přitom jsem sledoval vznikající obrazy, ale nefotil jsem. Bylo to fajn, ale podobných záběrů už jsem viděl víc. Až na základě těchhle pokusů jsem vymyslel pózu, kdy se modelka postavila zády ke světlíku a tvář měla v té chvíli zcela ve stínu. Pak jsem ji požádal, aby do proudu světla zvedla ruku, tím se rozzářily ty prsty a díky intenzitě světla se celá ruka stala zároveň malou, ale silnou odraznou plochou, která rozsvítila obličej. Modelka neviděla nic, takže jsem ji musel navigovat, šlo o centimetry. A tohle je jedna z výsledných fotek.

Samozřejmě, hloupá chyba. Jsem jen fotograf, fotbalu nerozumím :­-­) Díky za upřesnění! KLM