Canon EF-S 55-250mm f/4.0-5.6 IS STM

S ostřením je to zde velmi podobné jako u nedávno testovaného objektivu Canon EF-S 18-135mm f3.5-5.6 IS STM. I zde je tedy krokový ostřící motorek STM, který umí velmi rychle zaostřovat jak u statických snímků, tak i u videa (a live view). Výhodou je vedle rychlosti i velmi tichý chod. Na těle je přepínač automatického a manuálního ostření. Po zaostření autofokusem je možné bez jakéhokoli přepínání kroužek manuálně přeostřit. Pro manuální ostření má kroužek velmi dobrý chod, citlivost je tak akorát (převod není ani moc rychlý ani moc pomalý), odpor je minimální.

Rychlosti ostření jsou vynikající. Doostření je záležitost zhruba 0,1 až 0,15 sekundy. Přeostření z nekonečna na zhruba něco málo přes metr je u nejkratší ohniskové vzdálenosti záležitost jen na 0,25 sekundy. O něco horší je to u maximálního zoomu. Tam se dostanete sice na stále skvělých 0,55 sekundy, ale docela často se stane, že fotoaparát EOS 70D se při ostření trochu zasekne, chvíli pulzuje a až po chvíli se rozhodne zaostřit. To není ale chyba objektivu, ale vlastnost digitální zrcadlovky.

Canon uvádí, že minimální ostřící vzdálenost činí 85 centimetrů, v testu jsme naměřili 76 až 86 centimetrů. Od přední čočky je to pak 62 až 66 centimetrů. V praxi to znamená zhruba 0,47× přepočtené zvětšení (0,29× reálné), což pro detaily není špatné.

S makro předsádkou se situace značně mění. Vyzkoušel jsem tradičně Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi. Minimální ostřící vzdálenost se snížila na 14 centimetrů (37 cm od roviny senzoru) a přepočtené zvětšení vzrostlo na 1,9× (tzn., že 1,9cm objekt zabere celou fotografii).

Tady vidíte skoro největší zvětšení, kterého je objektiv schopen. Zvětšení není špatné, pochopitelně to ale není žádný makro objektiv. Při takto dlouhých ohniskových vzdálenostech ale pro tyto "makro" snímky potřebujete opravdu hodně světla, protože je nutné mít krátké expoziční časy (aby nedošlo k pohybovému rozmazání). To je o to složitější, neboť vzhledem k velmi malé hloubce ostrosti je dobré ještě trochu více clonit.

Světelnost objektivu má tradiční hodnoty F4 až F5,6 jako u většiny telezoom objektivů. Na širších ohniskových vzdálenostech patří k těm světelnějším, na delších pak k průměru. Rozdíly vůči konkurenci jsou však minimální. Maximální hodnota clony se 7 lamelami je F22 až F32 podle ohniskové vzdálenosti.

Zde se podíváme na kvalitu rozmazaného pozadí.

Bokeh je jen průměrný. Odlesky mají kulatý tvar, ale hodně výrazné okraje a rozmazané pozadí tak místy působí trošku nervózně.

S přicloněním jsou odlesky plnější, ale vnitřní část obvodu tvoří tmavší kroužek. I zde je tak bokeh přijatelný. Znám horší, ale i lepší.

Objektiv má přepínač stabilizace na těle objektivu. Test proběhl s expozičním časem 1/10 sekundy a 96mm přepočtenou ohniskovou vzdáleností. Byl tedy testován účinek na necelých 3,3 EV.

Účinek stabilizace je trochu nepředvídatelný. 1/10 sekundy byla většinou ostrá, ale ne vždy. Na druhou stranu se občas dal vyfotit ostrý snímek i při 1/4 sekundy a nebyla to zas úplná výjimka. S trochou snahy ale těch 3,3 EV zvládne a s větším množstvím snahy se občas dostanete i přes 4 EV.