Canon EOS 70D: velmi příjemný společník

EOS 70D nabídne tři různé režimy výběru AF bodů. Základem je jednobodové ostření, kdy si pomocí šipek můžete samu vybrat jeden z 19 bodů. Dále je tu zónové ostření. Můžete si vybrat centrální část s 9 body, případně horní, spodní, levou nebo pravou se 4 body. V nich si už systém sám vybere adekvátní AF bod nebo body. Jako poslední je tu 19bodová automatika, která funguje rovněž velmi dobře a v průběhu celé recenze mi přišlo, jako by mi snad četla myšlenky a ostřila tam, kam jsem chtěl. Opravdu jen velmi výjimečně jsem měl potřebu zapínat jednobodové zaostřování.

Pokud jde o úspěšnost ostření, pak mě EOS 70D v zásadě potěšil. Nesetkal jsem se s nějakou výraznou náladovostí (pochopitelně, stoprocentní to nebylo), snad jen v protisvětle se fotoaparát občas trochu minul, což dokonalo zpracování obrazu, které trochu v takových podmínkách trochu více odšumovalo (občas se nedalo dobře poznat, zde ten obraz rozmazalo odšumování nebo špatné zaostření). Kdyby už náhodou objektiv ostřil špatně, lze pro každý objektiv zvlášť nastavit úpravu zaostření (AF micro adjustment), který předchozímu modelu EOS 60D chyběl. Dá se nastavit pro minimální i maximální zoom.

Live view ostří rovněž většinou přesně, ale překvapivě ani zde jsem se nesetkal se 100% úspěšností, ale mělo to k tomu velmi blízko. Každopádně byla výrazně lepší než u live view nedávno testovaných Nikonů nižších tříd. Rychlost ostření byla opravdu velmi dobrá, v zásadě se pohybovala okolo 0,15 sekundy i s vyfocením snímku. Dokonce i z nekonečna na něco přes půl metru to fotoaparátu s objektivem zabere jen nějakých 0,35 až 0,55 sekundy. V live view režimu jsem v celém ohniskovém rozsahu 18-135mm objektivu naměřil asi 0,45 až 0,55 sekundy. Na fázové ostření a nejrychlejší CSC fotoaparáty to tedy nemá, ale proti EOS 60D je to takřka desetinásobné zrychlení v live view a v běžném životě je to už bez problémů použitelné. Pokud v něčem Dual Pixel AF strádá, tak je to schopnost ostření za horšího světla.

I když Canon slibuje citlivost až od -0,5 EV, citlivost klasického autofokusu (dedikovaným senzorem) za špatného světla je poměrně dobrá. V běžných podmínkách se nicméně při výrazném rozostření obrazu občas stává, že fotoaparát neví, kterým směrem se vydat a to je tak jediná výtka na adresu autofokusu. Prostě trochu se hne jedním směrem, není si jistý, pohne se druhým směrem, zastaví se, znovu se rozmýšlí, takto to udělá několikrát. Pak buď rezignuje nebo se dostane do situace, kdy se už ujistí, kam jít a zaostří správně. Neděje se to příliš často, ale občas se to stane.

Není překvapivé, že fotoaparát podporuje automatické nastavení expozice, prioritu clony, času a plný manuál. K měření expozice je možné využít docela velký počet způsobů. Najdete tu poměrové měření, dále částečné (středové), bodové a celoplošné se zdůrazněným středem. V testu jsem používal zejména poměrové, které dle manuálu má být vhodné i pro focení v protisvětle. Abych řekl pravdu, jestli někde nefunguje, je to protisvětlo. V tom má totiž tendenci docela dost podexponovávat, takže častým hrátkách s korekcí expozice se nevyhnete. Naopak v lehce stinných oblastech má tendenci k lehké přeexpozici, ale ne moc výrazné. Zajímavé je to, že u poměrového měření se expozice uzamyká v momentě namáčknutí spouště, u dalších režimů pak až v době zmáčknutí spouště.

Citlivosti mohou nabývat hodnot ISO 100 až ISO 12800 po 1/3EV krocích, navíc je k dispozici i ISO 25600 jako rozšířená citlivost. Samozřejmě nechybí ani automatika, která se snaží řídit pravidlem převrácené hodnoty přepočtené ohniskové vzdálenosti. Hodnotu, při které se začne navyšovat ISO citlivosti, lze zvolit i ručně, a to na hodnotu 1/250 sekundy až 1 sekundy (po 1EV krocích). Automatice lze dále nastavit rozsah, ve kterém se má pohybovat, a to jak minimální, tak maximální hodnotu. Lze využít ISO 100 až ISO 12800 po 1EV krocích.

Expoziční časy mohou být nastaveny v rozsahu od 1/8000 sekundy do 30 sekund, samozřejmě je tu i bulb režim. Rozsah clon závisí na použitém objektivu. V tomto případě šlo o světelnosti F3,5 až F5,6 dle zvoleného zoomu. Maximální hodnoty pak činí F22 až F36.

Fotoaparát podporuje korekci expozice rozmezí od -5 EV do +5 EV. To lze kombinovat s expozičním bracketingem pro 2, 3, 5 nebo 7 snímků s rozdíly expozic až 3 EV. Nelíbí se mi však komplikovanost nastavení, neboť samotné rozsahy se nastavují v "červeném" hlavním menu, ale počty snímků v "oranžovém" hlavním menu, tedy o několik záložek vedle. Proč to nemůže být v jednom podmenu hned vedle sebe? Lze nastavit pořadí bracketingu (zda od nejtmavší po nejsvětlejší nebo na přeskáčku) a také to, zda se má po vyfocení zrušit nebo nikoli. Nechybí ani HDR režim s hardwarovou trojexpozicí.

Zde se v krátkosti podíváme na fotografické režimy, které nabízí hlavní ovládací kolečko.