Canon PowerShot SX260 HS: ultrazoom dvou tváří

Snímací čip má tradiční 1/2,3" CMOS BSI snímač s rozlišením 12 megapixelů. I když je to zbytečně moc, stále jde o nejmenší hodnotu na dnešním trhu, což může být pozitivní zpráva. Nižší pixelová hustota může znamenat nižší šum a tento snímač od Sony už mnohokrát prokázal solidní kvality. Podíváme se, jak si s ním rozumí PowerShot SX260 HS.

Nejnižší citlivost je v pořádku bez nějak výraznějšího šumu, detaily jsou dobré. Linie se lehce třepí, ale není to vážné.

ISO 200 ztrácí trochu ostrosti, ale stále jde o dobře použitelnou citlivost s dostatkem detailů.

U citlivosti ISO 400 se připravte na ztrátu kontrastu, detaily jsou ale stále vcelku dobré.

ISO 800 přináší další snížení kontrastu a nárůst rozmývání obrazu. Stále je to ještě koukatelné.

S další citlivostí se už připravte na horší barvičky a zastření obrazu. Nouzově použitelné, ale obecně bych se této citlivosti raději vyhýbal.

Nejvyšší citlivost ISO 3200 zachovává ještě zdání o obraze, v mnoha místech je ale vidět silnější rozmývání a slabší kontrast. Na 12MPx 1/2,3" čip je to nicméně vcelku dobrá práce.

K dispozici je i multiexpoziční režim, který dává překvapivě pěkné výsledky i při dosti vysokých citlivostech (zde ISO 2000).

Režim Nízká hladina osvětlení fotí v nižším rozlišení 3 megapixelů. I při citlivosti ISO 2500 vypadá ukázka docela dobře, nemám vážnějších námitek. Podíváme se také na zachování detailů na mnohem náročnější scéně.

Na svou třídu překvapí SX260 HS příjemnými detaily na ISO 100 a 200. ISO 400 a 800 už trpí na viditelné rozmývání, přesto si dovolím tvrdit, že pro běžné použití je to dostatečné. ISO 1600 již maže snímky poměrně dost a vyskytují se tu také ustřelené pixely. Multiexpozice snižuje šum, vyhlazuje linie, ale také ztrácí trochu ostrosti. Režim Nízké hladiny osvětlení dává díky nižšímu rozlišení velmi pěkný obraz (při prohlížení 1:1).

Prozkoumáme také chování fotoaparátu při focení v náročném protisvětle.

Omezený dynamický rozsah je u této kategorie čipů docela pochopitelný, osobně jsem posléze snížil sílu kontrastu, což pomohlo rozsah trochu rozšířit. Stinnou stránkou jsou silné odlesky objektivu. Ve stínech je vidět velmi silné odšumování a slabou kresbu.

I zde můžete vidět odlesky objektivu. Kresba ve stínech je znovu téměř nulová, zde je odšumování přehnané, což ale trápí většinu výrobců kompaktů.

Protisvětlo fotoaparátu moc nesvědčí. Zde je už sice ve stínech o něco lepší kresba, ale ve větvích je obrovské množství chromatické aberace, což jde vidět dokonce na této maličké zmenšenině.

Funkce i-Contrast (standardně zapnutá v režimu Auto) používá vyšší citlivost k prosvětlení stínů a poloviční expoziční čas pro stažení jasů. Snímek se v podstatě exponuje s poloviční expozicí a stíny se vytáhnou. To způsobuje znatelně slabší kresbu ve stínech, na druhou stranu je obloha o něco tmavší a přepaly ne až tak patrné. Ať tak či onak, velmi silná chromatická aberace zůstává.

Toto je ukázka bez i-Contrastu s citlivostí ISO 100. Polovina oblohy je v přepalu. Kresba domu a okolí je slušná, na hranách jde vidět chromatickou aberaci.

Technologie i-Contrast zde trochu pomohla snížit přepaly, snímek ale znovu získal trochu nepříjemné azurové ladění (podobně divné barvičky mají 14MPx Panasonicy s MOS čipy, např. Lumix TZ30). Ve stínech je vidět trochu více šumu.