Fujifilm FinePix HS10: ultrazoom roku?

Test velmi zajímavého ultrazoomu Fujifilm FinePix HS10 máme zdárně za sebou. Co o něm tedy říci na závěr? Jedná se skutečně o ultrazoom roku a naprostou pecku? Je lepší než konkurence? Po přečtení předešlých stran jste jistě mohli trochu srovnávat s nedávno testovaným ultrazoomem Nikon Coolpix P100. Oba fotoaparáty si jsou velmi podobné, mají stejný CMOS BSI čip, velký rozsah zoomu, výklopný displej, HD i HS videosekvence,... Jistě je ale vidět, že až na rychlost přístroje a makro, je Fujifilm FinePix HS10 znatelně lepším přístrojem.

HS10 je trochu větším ultrazoomem, ale není až tak velký jako Fujifilm S100FS nebo S200EXR. Hmotnost cca 700 gramů je tak akorát pro příjemné držení, ocenit musím i manuální zoom, který je k nezaplacení. Výklopný displej rovněž potěší a EVF hledáček je vybaven dokonce automatickým přepínáním. Bohužel toto přepínání je poněkud líné (nefunguje, pokud fotoaparát něco dělá, např. ukládá na kartu), takže komfort jeho používání je značně snížen.

Ani LCD, ani EVF nemají vysoké rozlišení, a tak je manuální ostření opravdu velmi těžkou, až téměř nemožnou záležitostí. Lupa zvětšující obraz totiž nezobrazí detailně výřez v lepším rozlišení, ale pouze tento výřez ukáže dvakrát větší, ale v rozlišení původním. Obraz je tak hodně kostkovaný (jeden původní pixel se zobrazí jako čtyři stejné pixely místo toho, aby zde byly čtyři "detailnější" pixely). Fotoaparát vám navíc vůbec neříká, zda ostřící vzdálenost zvětšujete nebo zmenšujete, a tak manuální ostření hodnotím jako téměř nepoužitelné.

Autofokus naproti tomu pracuje rozumně rychle (ale určitě by to mohlo být i lepší), úspěšnost je dobrá, ostřící vzdálenosti jsou spíše větší a makro je na svou třídu jen lehký nadprůměr. Velmi dobře zde funguje průběžné ostření. Videosekvence mohou být až ve Full HD rozlišení, nechybí dokonce ani HS videosekvence, tedy snímané až s 1000fps frekvencí a přehrávané zpomaleně. Nejrychlejší možnost je sice prakticky nevyužitelná, ale se 480fps videem se už dá docela pěkně hrát. Kvalita Full HD videa by mohla být lepší, detailů zde není až tolik, kolik by se dalo čekat. Průběžné ostření je rychlé a prosté nepříjmných výkyvů (pokud tedy trochu při natáčení přemýšlíte a neměníte ohniska rychle a skokově).

CMOS BSI snímač má sice malé rozlišení, ale i tak je šum spíše vyšší. Fujifilm naštěstí odstraňuje hlavně barevný šum a jasový trochu méně, takže snímky nejsou tak rozpatlané a nedetailní, jako je tomu u konkurenčního Nikonu Coolpix P100. Úroveň šumu je navíc téměř stejná až do ISO 400, takže na tuto citlivost jste schopni ve srovnání s jinými přístroji pořizovat až překvapivě dobré snímky. Bohužel objektiv téměř v celém rozsahu trpí na menší ostrost, takže fotografie nejsou plně ostré nehledě na zpracování obrazu. Ony totiž ani v RAWu nějak moc ostré nejsou.

Celkově se ale objektiv vzhledem k enormnímu ohniskovému rozsahu projevuje docela dobře (rozuměj, optických vad má dost, ale nejsou až tak výrazné, jak by se na první pohled čekalo). Ostrost v rozích je až s výjimkou nejdelších ohnisek velmi dobrá, chromatická aberace se v RAWu trochu projevuje, ale v JPEGu je účinně odstraňována a obecně není příliš vážným problémem. Na nejširším ohnisku ale možná budete bojovat s poduškovitým zkreslením.

Stinnou stránkou je ale již zmíněná horší ostrost a odlesky objektivu. Vinětace sice rohy dost ztmavuje, ale její nástup je velmi pozvolný, takže si toho většinou ani nevšimnete. Vzhledem k malému čipu ani nepřekvapí, že s vysokými clonami a zejména s F11 se difrakce projevuje opravdu výrazně a snímky jsou hodně rozmazané. To je ale záležitost fyziky a optických vlastností světla, nikoli chyba fotoaparátu. Možná by sem nebylo špatné po vzoru Canonů řady G přihodit na vyšší clonění integrovaný i ND filtr.

Automatika funguje dobře, je zde i spousta manuálních režimů. Dlouhé časy a clony vyšší než F8 ale můžete využít pouze v manuálním režimu. Potěší rychlé sekvenční snímání, které ale nemá až tak dobrý výkon, jaký je uváděn ve specifikacích. 7 snímků za sekundu v plném rozlišení je ale i tak vynikající hodnota. Potěšil mě Pro Low Light režim, který velmi dobře snižuje šum, i když je to za cenu snížené ostrosti. Naopak režimy Odstraňování pohybu a Vícepohybové snímání mě příliš neoslovily. Zajímavé jsou režimy tvorby panoramat. Stabilizace mě trochu štvala svým klapáním na delších ohniscích a mírnými vibracemi těla i svým slabším výkonem. Těžko říci, zda se tak projevoval jen můj kus, nebo jde o vlastnost HS10 obecně. Trochu to kazilo i dojem z přístroje.

Výdrž s kvalitními AA bateriemi je výborná, 600 až 700 snímků je jistě dobrý výsledek. V podstatě jedinou vážnější chybou fotoaparátu jsou veškeré záležitosti kolem RAWu a rychlosti. Ono už samotné snímání v JPEGu není moc rychlé, ale teprve s RAWem je prodleva mezi snímky 6 sekund, což je mnoho (a to platí i pro rychlé SDHC karty). Co však skutečně nechápu, je zakopání volby snímání do RAWu do technického menu (proč sem?), a to ještě snad na tu nejhůře dostupnou pozici, která se tam dala nalézt. Chcete-li aktivovat RAW, připravte se v tom lepším případě na 17 stisknutí 5 různých tlačítek! Hledal jsem v manuálu, kde je nějaká rychlejší volba, že tohle snad nemůže být pravda, ale bohužel je. Snad to v novém firmwaru opraví. RAW přece určitě budu (de)aktivovat častěji než třeba výběr jazyka menu.

Je tedy Fujifilm FinePix HS10 ultrazoomem roku? Na to nechť si odpoví každý sám. Za sebe mohu říci, že jde určitě o jeden z těch lepších přístrojů, které toho nabízí skutečně hodně a kvalita obrazu, ač bohužel nijak výborná, je přeci jen o trošku lepší než u mnoha jiných ultrazoomů (snímky jsou sice méně ostré, ale aspoň ne beznadějně rozpatlané), navíc je zde RAW. Na fotoaparátu mi ale trochu chyběla taková ta radost z focení, kterou s některými přístroji zažijete. Možná na mě působil příliš technicky.

Za zapůjčení fotoaparátu Fujifilm FinePix HS10 děkujeme Fujifilmu.

Fotoaparát Fujifilm FinPix HS10 a široký výběr dalších produktů naleznete na www.fotoskoda.cz.