Helios 135mm F2.8 (M42)

Autofokus, ostření

Objektiv má pochopitelně jen manuální ostření a jak jsme již nakousli, ovládání ostřícího kroužku je výborné. Má jemný hladký chod s dobře nastavenou citlivostí. Minimální ostřící vzdálenost činí 145 centimetrů od roviny čipu, což znamená 132 centimetrů od přední čočky. Naměřil jsem 0,17× přepočtené zvětšení (cca 0,11× reálné). Vyzkoušel jsem i makro předsádku Raynox DCR-150, která má 4,8 dioptrie. V takovém případě jsem se dostal na 32 cm od čipu a 17 cm od přední čočky předsádky. To už se dostanete na výborné 1,24× přepočtené zvětšení.

Focení makra

Na následujících snímcích budou prezentovány výsledky při ostření na co nejmenší vzdálenost.
Tady opravdu dobře vidíte, že na makro to opravdu není. Zvětšení objektivu je malé a kleště na snímku vyplňují jen docela malou plochu.
Moc velký detail to zrovna není. Snímek potěší (na starý manuální objektiv) pěkným kontrastem, bokeh vytváří zvláštní duchy.
Vyzkoušel jsem i makropředsádku Raynox DCR-150, která nabídne 4,8 dioptrie. Schopnosti makra dramaticky vzrostou, musíte ale hodně clonit, aby byla hloubka ostrosti aspoň trochu rozumná.

Světelnost a clona

Objektiv má 6lamelovou clonu, která je manuálně ovládaná v rozsahu F2,8 do F22. Kroky činí 1/2 EV v rozsahu do F16, pak už je jen 1EV krok na F22.

Bokeh

V této kapitole se podíváme na kvalitu bokehu. Připomeňme, že objektiv má 6lamelovou clonu, zatímco mnoho jiných 135mm objektivů této kategorie mají i více lamel (15-20, často je najdete jako "bokeh monster").
Bokeh je opravdu hodně příjemný, má odlesky mají kulatý tvar, nicméně uprostřed se vytváří ještě jeden odlesk. Bohužel je také vidět silné světelné závoje i přes vysunutou sluneční clonu.
Po přiclonění vypadá snímek na displeji mnohem lépe pokud jde o závoje, výsledek je ale stále dost nekontrastní. Odlesky získávají silný šestiúhelníkový charakter, bokeh tedy poněkud znervózní. Holt, "bokeh monster" to není. Můžete se podívat na snímek ve formátu RAW.