Helios 135mm F2.8 (M42)

Dnes jsme otestoval další starý manuální objektiv, Helios 135mm F2,8 pro patici M42. Díky redukcím jej můžete dát v podstatě na jakékoli CSC. My jsme jej otestovali na APS-C fotoaparátu Samsung NX11. Objektiv je poměrně vzácným zbožím, v době psaní tohoto řádku se na eBay vyskytovalo 5 kusů tohoto objektivu, což není mnoho (zpravidla je jich ještě o něco méně). Je poměrně levný, dá se bez větších potíží sehnat za 1500 až 2000 korun, což může být dobrý argument třeba ve srovnání s hodně zajímavým objektivem Tair 11, jehož cena je ale obvykle dvojnásobná.

Tento Helios mě potěšil výborným zpracováním, krásně hladkým ovládáním ostřícího kroužku, dobře nastavenou aretací clonového kroužku, dokonce tu najdete i integrovanou sluneční clonu (tu je možné snadno vysunout). V neposlední řadě potěší i malé rozměry a hmotnost, v podstatě je to jen sklo s trochou obalu na něm (o moc užší už snad 135mm F2,8 objektiv ani být nemůže).

Zatímco většina světelných 135mm objektivů jsou tzv. bokeh monstra s mnohalamelovými clonami, zde najdete irisovou clonu s pouhými šesti lamelami. Jako plně odcloněný má tedy bokeh poměrně dobrý, s přicloněním se ale stává více nervózním. Hodně ale záleží i na scéně, některé mu svědčí a je schopen je rozmazat velmi příjemně, některé naopak nesnáší. Při ostřící vzdálenosti od 1,5 metru to rozhodně není na makro, nicméně s makropředsádkami dokáže velké divy.

Tradičním problémem je protisvětlo. Tehdy vytváří silné sluneční závoje a dokonce je tu jeden specifický úhel, kdy neuvidíte naprosto nic. Totální zalití světlem. Na druhou stranu při běžném snímání s clonou, kdy máte světlo alespoň někde po straně a ne nutně v zádech, dává objektiv pěkný a docela i kontrastní obraz, byť na moderní objektivy to už přeci jen nemá.

Hlavním problémem je nicméně chromatická aberace, a to zejména v bokehu. Větvičky a jiné výraznější hrany se sice v bokehu mažou, ale mají zelené ladění. naopak v zaostřené ploše (lépe řečeno těsně před zaostřenou plochou, na předním konci rozsahu plné hloubky ostrosti) očekávejte fialové kontury. Je ale překvapivé, že někdy je problém extrémní a někdy naopak téměř neznatelný. Kresba je na APS-C celoplošně dobrá, ale ne řezavě ostrá. Zajímavostí je i to, že s přicloněním se zaostřují rohy, ale výrazně rozostřuje prostředek. Focus shift jak vyšitý. Týká se to clon od cca F10 výše. To znamená, že pokud dobře zaostříte při F2,8, při F11 už to ostré nebude.

Ve výsledku sice Helios 135mm F2,8 (M42) určitě není dokonalý starý objektiv, ale je s ním zábava. Na trhu jsou i lepší srovnatelné objektivy, ale většinou jsou mnohem dražší, a tak jako vstupenka ke světelným teleobjektivům tento Helios určitě neurazí. Ale je potřeba vědět, co od něj můžete čekat a co vám už nenabídne. Výběr je v této třídě široký.

Portréty s rozmazaným pozadím a obecně snímky s malou hloubkou ostrosti

 

Plusy

+ Výborné zpracování, ostření
+ Integrovaná sluneční clona
+ Malé rozměry i hmotnost
+ Přijatelná cena

 

 

Minusy

- Problémy v protisvětle
- Chromatická aberace
- Focus shift při vyšších clonách

 

Cena v době testování: cca 1500-2000 Kč