iPhone vs. staré APS-C: co má vyšší dynamický rozsah?

Občas se zde na Digimanii v diskuzích objeví zajímavé otázky, na které je ještě zajímavější hledat odpověď. To se týkalo také dynamického rozsahu moderních snímačů u mobilních telefonů. Ty navíc mají různé HDR technologie, takže se logicky nabízela otázka, zda takový čip dokáže překonat třeba staré APS-C senzory, které v tomto ohledu až tak nevynikaly. Nedalo mi to tedy nezkusit a dnešní srovnávací test vám dá na tuto zapeklitou otázku odpověď.

 

 

Do testu jsem vzal postarší Apple iPhone SE, jehož 12MPx fotoaparát vychází z ještě staršího iPhonu 6S. Ten byl představen na podzim roku 2015, takže jde sice už o 3,5 roku starou technologii, nicméně stále ještě používanou a navzdory stáří rozhodně ne zastaralou. Pro focení jsem použil aplikaci Adobe Lightroom, která umí záznam do RAW formátu a mimo jiné má i HDR RAW z více expozic. Tyto dva formáty budou dnes předmětem našeho zájmu.

 

Proti tomuto telefonu postavíme mnohem starší fotoaparát s APS-C senzorem. Konkrétně půjde o letité CSC Samsung NX11, které je vybaveno 14,6MPx snímačem. Ten známe z fotoaparátů Samsung nebo Pentax a tento snímač se poprvé objevil na začátku roku 2008. Takže tu proti sobě opravdu máme relativně moderní (byť ne nejmodernější) snímač z telefonu a proti němu čip ze starého APS-C fotoaparátu. Snímky do recenze jsem ořezával na shodný poměr stran 3:2 (ze snímků z Applu) a pro zobrazení ve stejném rozlišení pak byly fotografie lehce zmenšeny (ze 4592 pixelů na delší straně na 4032 pixelů u fotografií ze Samsungu). Takto jsme v obou případech dostali stejné rozlišení a díky 18mm objektivu u Samsungu, i přibližně stejný úhel záběru.

 

Test jsem provedl na třech různých scénách, které jsem vyfotil s nejrůznějším nastavením expozice jak u telefonu, tak i u CSC a pak jsem hledal odpovídající si expozice nějakým přepalem. Pochopitelně ne vždy se podařilo dosáhnout přesně téhož, někdy např. jedna expozice u telefonu měla přepal menší než u CSC, ale o 1/3 EV silnější expozice už měla přepal kapánek větší a podobně. Snímky byly ve všech případech převáděny přes desktopový Adobe Lightroom s vypnutým odšumováním a všemi expozičními nastaveními vrácenými na nulu. V případě snímků s úpravami, které měly demonstrovat dynamický rozsah, bylo použito prosvětlení stínů o 100 % a stažení jasů o 50 % (větší stažení už dělá šedou jednolitou plochu).

 

 

 

 

 

 

 

Takto na první pohled vypadají snímky hodně podobně. Všechny totiž byly převedeny z RAWu a veškeré úpravy vynulovány (včetně odšumování). Podíváme se na některé plochy v detailu, abychom mohli srovnávat.

 

 

 

Zde je dobře vidět, že APS-C snímač má výhodu v nižším šumu ve stínech. Tady maličký 1/3" snímač z iPhonu šumí přeci jen více. Zajímavé je, že HDR snímek z téhož čipu je i s vypnutým odšumování při převodu z RAWu podstatně čistější (podle všeho skládání expozic zahrnuje i odšumování, které nelze vypnout). U HDR si však lze všimnout slabší ostrosti.

 

 

 

Snímky jsem vybral tak, aby na předním okně byl plus minus stejný přepal (přesně stejný se mi vyfotit nepodařilo, APS-C ho tak má kapánek větší). Jde vidět, že v RAWu dokáže telefon podat výborné výsledky, co se týče detailů. Nevypadá o nic hůř než snímek z APS-C senzoru (vyfocen se setovým 18-55mm objektivem, nicméně tento objektiv patří ve své třídě k těm ostřejším), rozdílem je pochopitelně šum, který je u iPhonu větší a více patrný. HDR snímek není tak moc ostrý a na velmi kontrastních hranách jsou vidět mírné artefakty. Pojďme ale nyní zjistit, co vše se dá z těchto RAWů vlastně vytřískat.

 

 

Při stejném nastavení prosvětlovacích technologií je snímek z iPhonu pořízeném v HDR režimu výrazně světlejší ve stínech. Pojďme se na to podívat v detailu.

 

Tohle je ale velmi zajímavé. Po prosvětlení stínů se zvýrazňuje barevný šum, ale nejen u iPhonu, ale i u APS-C senzoru. A to dokonce do takové míry, že tu nastává situace, kterou by asi vůbec nikdo nečekal. Zatímco normálně má testované APS-C nižší šum než telefon, po výrazném prosvětlení stínů jsou oba dva senzory takřka srovnatelné. V lépe osvětlených plochách má APS-C stále navrch, ale v hůře osvětlených (a více prosvětlených) není rozdíl zrovna dramatický (přesný opak toho, co bychom asi čekali). HDR RAW z telefonu je zde sice nejméně ostrý, ale má nejcelistvější obraz a nejméně šumu.

 

 

Když se podíváme na jasy, opět není velkého rozdílu mezi APS-C a mobilním snímačem. U obou se podařilo zachránit zhruba totéž, jen APS-C viditelně méně šumí v méně prosvětlovaných plochách. HDR RAW tu dopadl všelijak. Výrazné prosvětlení zvýrazňuje artefakty na kontrastních hranách, také kresba je málo kontrastní. Zde ale stačí o něco méně prosvětlovat.

 

První test tedy ukázal, že skutečnost bude asi o dost jiná, než by většina čekala. Telefon sice výrazněji šumí, to je bez diskuze, ale pokud jde o možnosti prosvětlování i stahování jasů, nevypadá to, že by mezi 1/3" čipem z iPhonu a stařičkým APS-C byl nějak dramatický rozdíl. Pochopitelně nebudeme vynášet soudy z jediné fotografie, která by mohla jen padnout do noty telefonu, a tak se v dalších kapitolách podíváme na dvě jiné scény, kde budeme studovat totéž.