Nikon AF-P DX Nikkor 70-300 mm f/4,5-6,3G ED VR
3.1.2018, Milan Šurkala, recenze
Nikon nedávno uvedl nové setové telezoomy AF-P 70-300mm pro DX zrcadlovky a v dnešní recenzi se podíváme na jeho opticky stabilizovanou verzi. Pojďte se s námi podívat na jejich praktické výsledky.
Kapitoly článku:
- Nikon AF-P DX Nikkor 70-300 mm f/4,5-6,3G ED VR
- Autofokus, ostření, světelnost, bokeh, stabilizace
- Sférické zkreslení, vinětace, chromatická aberace
- Kresba v praxi
- Protisvětlo a optický zoom
- Noční a standardní scéna
- Galerie ilustračních snímků
- Závěr
Autofokus, ostření
První kapitola v recenzi se už tradičně věnuje zaostřování. Objektiv podporuje manuální i automatické ostření. V případě toho manuálního lze využít zaostřovací kroužek s elektronickou vazbou, která ovládá krokový motorek. Vazba je rychlá, nicméně musíte počítat s tím, že na těle není přepínač zaostřování. To je tak nutno dělat složitě v menu fotoaparátu. Nikon to sice prezentuje jako zlepšení, ale spíše to akorát zdržuje.
Autofokus je pak krásně tichý, takže pokud si vypnete zvuky, nemáte podle sluchu šanci poznat, zda objektiv vůbec zaostřuje nebo ne. Poznáte to akorát podle signalizace v hledáčku a zaostřeného obrazu. Bohužel D5600 má dost malý hledáček, takže třeba na této zrcadlovce tu ostrost stejně moc nepoznáte.
Co se týče rychlosti zaostřování, tak zde budu rozhodně chválit. Doostřování je záležitostí zhruba 0,1 sekundy, což je opravdu výborné a platí to pro celý ohniskový rozsah. V případě live view je to výrazně slabší, tam se pod 0,65 sekundy dostanete jen velmi zřídka. Na maximálním zoomu se dá také dosáhnout tohoto času, obvykle se ale budete pohybovat někde okolo 0,85 sekundy. Přeostření z nekonečna na cca 1,5 metru zabere jen 0,15 sekundy, což je parádní čas. Všechna čest. Chválím také možnost manuálního zaostření v AF režimu. Zde mě objektiv skutečně velmi potěšil.
Nikon uvádí, že minimální zaostřovací vzdálenost činí 1,1 metru. V testu jsem naměřil od 85 do 104 centimetrů podle zoomu. Pokud bychom to měřili od přední čočky objektivu, jde o zhruba 67 až 83 centimetrů.
Co se týče zvětšení, po přepočtu můžete dosáhnout hodnoty 0,31×. Na makro to tedy není, ale to od telezoomu ani nelze čekat. Vyzkoušel jsem i makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptrie. V případě ostření na krátko lze být 16 cm od objektu (40 cm od roviny senzoru) a dosáhnete 1,8× zvětšení, což je opravdu dost. Pokud ale zaostříte na nekonečno, vzdálenosti se sice prodlouží na 21 centimetrů (resp. od 45 centimetrů od roviny senzoru), ale zvětšení se ještě zvýší, a to dokonce na hodnotu 2,2×. Takhle se už ale opravdu těžko fotí.
Focení makra
Podíváme se tedy, jak se toto zvětšení projevuje v praxi.
expoziční čas 1/100 s, clona F6,3, citlivost ISO 800, ohnisko 300 (450) mm, korekce +0,7 EV, klikněte pro zvětšení
expoziční čas 1/250 s, clona F6,3, citlivost ISO 400, ohnisko 300 (450) mm, korekce +0,3 EV, klikněte pro zvětšení
Tady ještě jeden obrázek více ze života. Zvětšení není příliš vysoké, ale jak již bylo řečeno, tohle objektivu nelze vytýkat. K něčemu takovému nebyl určen.
expoziční čas 1/500 s, clona F13, citlivost ISO 1000, ohnisko 300 (450) mm, korekce +0,3 EV, makro předsádka Raynox DCR-150, klikněte pro zvětšení
S již zmíněnou makro předsádkou Raynox DCR-150 se ale vše totálně změní. Zvětšení je obrovské a budete potřebovat opravdu dost hodně světla, aby ze snímku něco bylo. První je to, že i sebemenší třes se na fotografii hned projeví, takže potřebujete hodně krátké časy. Hloubka ostrosti je navíc tak maličká, že budete muset clonit k zbláznění, a i přesto bude skoro všechno mimo hloubku ostrosti.
Světelnost a clona
Objektiv má světelnost s hodnotami F4,5 až F6,3, což nejsou příliš pěkná čísla. Na druhou stranu je nutno říci, že standard této třídy není o nic lepší a jde tedy o normální hodnoty.
Jak sami vidíte, testovaný objektiv svou světelností nijak nevybočuje ze standardu své třídy. Na širších ohniskových vzdálenostech je kapánek horší než 55-200mm i 55-300mm varianta, později se to ale srovnává. Clona má 7 lamel a maximální hodnotu F22 až F32 podle zoomu.
Bokeh
Následující dva snímky ukážou kvalitu bokehu, tedy rozmazaného pozadí. Začněme plně otevřenou clonou.
expoziční čas 1/1,3 s, clona F4,8, citlivost ISO 100, ohnisko 78 (117) mm, klikněte pro zvětšení
Okraje odlesků jsou výraznější, ale vevnitř jsou stále docela plné. Výsledný bokeh je přijatelný.
expoziční čas 2,5 s, clona F8, citlivost ISO 100, ohnisko 78 (117) mm, klikněte pro zvětšení
Stabilizace
Budeme se věnovat i optické stabilizaci objektivu. Sám výrobce slibuje výkon okolo 4 EV, na což se podíváme. Jako první jsem začal se 70mm reálnou (105mm přepočtenou) ohniskovou vzdáleností.
1/6 sekundy, 105mm přepočtená ohnisková vzdálenost, se stabilizací
1/6 sekundy, 105mm přepočtená ohnisková vzdálenost, bez stabilizace
Se stabilizací jsem začal dostávat neostré snímky kolem 1/8 sekundy, nicméně i při 1/6 sekundy byla ostrá více než polovina. Při 1/4 sekundy jsem už ostré snímky nepořídil. Bez stabilizace jsem se k nadpolovičnímu počtu ostrých snímků dostal někde okolo 1/60 až 1/80 sekundy. Naměřený výkon byl tedy okolo 3,5 EV, což je slušné.
1/13 sekundy, 450mm přepočtená ohnisková vzdálenost, se stabilizací
1/13 sekundy, 450mm přepočtená ohnisková vzdálenost, bez stabilizace
Na maximálním zoomu (300 mm reálných, 45 mm přepočtených) byly výsledky poněkud zvláštní. Okolo 1/160 až 1/80 sekundy se mi ostré snímky moc nedařily (že by zbytky po roztřesení závěrkou, kterou jsem nepozoroval s 18-55mm objektivem?), nicméně nebyl až tak velký problém z ruky vyfotit ostrý snímek až do času 1/13 sekundy. Ano, museli jste se aspoň trochu soustředit, ale rozhodně nebylo třeba nějakého nadměrného vypětí. Bez stabilizace jsem podobných výsledků dosahoval někde kolem 1/320 sekundy. To máme výkon přes 4,5 EV. Optická stabilizace je opravdu výborná.
