Nikon AF-S DX NIKKOR 18-140mm f/3.5-5.6G ED VR

V JPEGu není se zkreslením moc problém, Nikon D3300 tuto vadu softwarově koriguje a dočkáte se tak středního až mírného sférického zkreslení s hodnotou +1,2 % na nejširší a +0,1 % na nejdelší ohniskové vzdálenosti. V RAWu je to ale znatelně horší. Nejširší ohnisková vzdálenost vykazuje docela viditelné +4,3% sférické zkreslení, naopak maximální zoom trpí na viditelné poduškovité zkreslení s hodnotou -1,2 %.

Míra ztmavení rohů se v RAWu a JPEGu v podstatě neliší. U plně otevřené clony se připravte na velmi výraznou vinětaci prakticky v celém rozsahu zoomu, nejvíce na obou extrémech ohniskového rozsahu. Tam lze čekat dokonce 1,6 EV, což je opravdu mnoho, u středních ohniskových vzdáleností je to pak něco okolo 1,0 EV. S přicloněním na F8 se budete pohybovat okolo 0,5 až 0,6 EV, od cca 80mm reálné ohniskové vzdálenosti to ale zase začne pomalu stoupat až k téměř 1,0 EV.

Tato kapitola se bude věnovat chromatické aberaci, aneb barevným konturám kontrastních hran.

Jak je vidět, objektiv má na nejširší ohniskové vzdálenosti viditelnou chromatickou aberaci prakticky na všech clonách. Zpracování obrazu ale tuto vadu do značné míry potlačuje. Zůstává spíše namodralý nádech a duchové.

S 30mm ohniskovou vzdáleností se situace trochu mění. Trochu se snižují barevné rozdíly, ale zvyšují se ty jasové a vznikají duchové. JPEG je bez větších barevných změn.

U 50mm ohniskové vzdálenosti se chromatická aberace lehce vyskytuje při plně odcloněném objektivu, nicméně s přicloněním tato vada v podstatě zmizí.

S dalším prodlužováním ohniskové vzdálenosti se situace naopak začíná trochu zhoršovat. RAW ukazuje namodralé hrany, JPEG ale toto vše docela slušně potlačuje.

Na maximálním zoomu se chromatická aberace výrazně zvyšuje, zůstává i v JPEGu, byť částečně potlačená.