Nesouhlasím. Pokud porovnám stejný výstupní formát, tak o vyššího rozlišení dostanu všech mých objektivů ostřejší obraz z vyššího rozlišení než z nižšího rozlišení.

Po přechodu z D300 na D7100 jsem u Nikkor 16­-85 a Nikkor 70­-200­/2.8 zaznamenal zhoršení ostrosti. U obou je zapotřebí přiclonit o cca 1­/3 až 1­/2 EV, abych měl pixel­-per­-pixel stejně kvalitní kresbu jako na ­"staré­" D300. Pevná skla ­(35­/1,8G a 50­/1,8G­) tímto problémem netrpí, stejně tak ­"stařičký­" Nikkor 70­-300­/4.5­-5.6 G AF­-S VR.
Nesouhlasit tedy můžete, ale já mluvím o praktických zkušenostech s mými objektivy, které mám už pěkných pár let a které běžně používám, takže mám nakoukané výstupy z nich.
Samozřejmě, že pokud zmenším rozlišení fotky z D7100 na 12MPix, tedy na rozlišení D300, pak tato debata postrádá smysl. Jenomže tím otevřeme debatu o smysluplnosti vyšších rozlišení. Což je zcela jiná story.

Že se musí přiclonit je divné, u toho mě napadá jediné možné vysvětlení ... FF­/BF. Nebo kusová variabilita? Co menší rozlišení ­"schová­", vyšší pak ­"odhalí­". Konkrétně 16­-85 mám také a např. při rozlišení 16 MPx nebyl skoro žádný rozdíl ­(respektive nešlo to per pixel poznat­) v kresbě mezi středem x krajem na širokém ohnisku při cloně F8 a 5,6. Až při vyšším rozlišení 24 Mpx se ukázalo, že F 5,6 jsou kraje kupodivu ostřejší než na F8...

Ono to na 16MPx D7000 až tolik nevynikne a na 12MPx D90, na které se to kdysi testovalo, ještě o to méně. Ale ano, tohle nebyl nejpovedenější kus tohoto objektivu, navíc na té D3300 s tou třesoucí závěrkou se s tím opravdu pod 1­/250­-1­/320 sekundy nedá moc dobře fotit, a proto jsou v recenzi většinou snímky s těmito nebo kratšími časy a raději se využívala vyšší citlivost.

DSLR prostě potřebují mít seřízený AF, jinak je to k ničemu. Tady fázový AF nebyl schopný ostřit přesně ­(ostatně testované DSLR snad nikdy nemají přesně seřízený AF, takže při testech velmi často ostřím přes live view­), jenže ona to nebyla až tak jeho vada, když ten objektiv nemá při plném odclonění úplně ­"ostré­" místo. A pak se ani autofokus neumí přesně chytnout ­(a fotograf při maximálním zvětšení na live view vlastně taky ne­).

Je to stejný problém jako u mnoha pevných světelných objektivů, kdy není ani tak problém s autofokusem jako s tím, že objektiv nemá takovou polohu, která by byla opravdu zaostřená. Jde o projev focus shiftu, kdy máš určitý ostřící rozsah, kdy je scéna zaostřena a tedy ostrá, ale zároveň paprsky z rohu objektivu zaostřené nejsou a protínají se kousek vedle, čímž dělají duchy ­(auru­) a snižují kontrast. Lehkou změnou zaostření se zaostří krajní paprsky ­(duchové zmizí, kontrast se zvýší­), ale tím se zase rozostří paprsky z prostředka ­(klesá celkově ostrost­). Na D7000 tedy objektiv dělal v podstatě totéž. Lépe se však přibližoval k onomu kompromisnímu místu mezi ostrostí, neostrostí a duchy, ale objektiv prostě nepustil.

Tohle není zrovna na reklamaci, to bys pak musel nechat reklamovat veškeré DSLR pevné objektivy, které nekreslí na nejnižší cloně nejlépe právě kvůli tomuto problému. Právě kvůli tomuto je nutné světelné objektivy clonit, aby měly lepší kresbu. Nicméně je pravda, že už jsem v ruce držel lepší kousky tohoto objektivu, které na 200mm ohnisku byly o něco ostřejší.

Focus shift je rozostrenie z dovodu, kedy zaostrenie prebehne na najmensej clone a nasledna fotka sa exponuje pri clone mensej. Riesenie je ostrit pri clone expozicii ­(teda manualne nastavenej­). Co samozrejme nejde pri objektivoch, ktore neumoznuju manualne nastavovat clonu.

To ano, ale ten focus shift vzniká z výše uvedeného důvodu. Že zaostříš na jedno místo, ale ve skutečnosti různé paprsky se zaostří jinam. Přiclonění rozhodní zaostření ­(provede onen focus shift­), nezaclonění prostě ponechá onu nezaostřenost.

Nejmenuje se tato vlastnost spíš astigmatismus? ­(Nerad bych dělal chytráka, ale podle popisu problému mi to k mému chápání pojmu ­"astigmatismus­" sedí.)