Nikon Coolpix L840: makroborec s 38x zoomem

25.6.2015, Milan Šurkala, recenze: specifikace produktu

Oblíbené ultrazoomy Nikon Coolpix L pokračují 38× ultrazoomem Coolpix L840, který se stal předmětem našeho dnešního testu. Slibuje nadprůměrné makro, jeho 16MPx CMOS snímač pak zvládá Full HD video a je tu i Wi-Fi.

Kapitoly článku:

Autofokus, ostření

Systém ostření přinesl pár pozitivních, ale i negativních poznatků. Začneme ale výčtem schopností. Spokojit se budete muset s automatikou, neboť manuální režim ostření zde nenajdete (což je velká škoda, hodil by se). V nabídce je několik režimů předostřování, AF-S, AF-F a Pre-AF. AF-S zaostří náhled až s namáčknutím spouště, AF-F a Pre-AF se od sebe zásadně neliší a náhled přeostřují průběžně. Pochopitelně i v takovém momentu se po namáčknutí spouště ostří.

V nabídce je i několik režimů výběru AF bodů. Prvně je to detekce tváří, která má průměrnou funkčnost. Je průměrně rychlá i úspěšná, zde není co kárat ani chválit. Dále tu najdete středové ostření a manuální. Nenechte se splést, manuální je pouze v tom, že se dá AF bod manuálně polohovat. Menu výběru se spouští tlačítkem OK a na výběr máte 11×9 pozic. Možnost polohování hodnotím velmi kladně. Snadno se aktivuje a je velmi užitečná. Ostření se sledováním má slabší úspěšnost i rychlost a po zazoomování se automaticky zruší. Jako poslední je tu zaostření s vyhledáváním hlavního objektů. To v praxi vytváří roztodivně tvarované AF body (většinou podlouhlé kvádry), na které ostří. I zde bych výsledky hodnotil jako průměrné. Většinou se trefí, ale osobně jsem dával přednost manuálnímu výběru AF bodu.

Pokud jde o rychlost a úspěšnost ostření, zde už nelze moc jásat. Hodně záleží na tom, zda se fotoaparát rozhodně přeostřovat nebo ne. Pokud ne a už má víceméně zaostřeno, s časem okolo 0,4 sekundy je poměrně svižný. V případě, že se rozhodne přeostřovat, můžete si zejména na delších ohniskových vzdálenostech počkat i přes 1,5 sekundy (ve výjimečných případech i okolo 2,5 sekundy). Nicméně i to je bleskurychlé proti tomu, co fotoaparát vyvádí u makra. Nefotíte-li na opravdu minimální možnou vzdálenost (třeba na 2 centimetry, když minimem fotoaparátu je půl centimetru), je to ještě přijatelné, ale pokud jste na hranici (minimu, ze kterého je fotoaparát schopen zaostřit), pak fotoaparát pomaloučku projíždí celý ostřící rozsah, což znamená, a teď se držte, zhruba 7-8 sekund. Slovy sedm až osm sekund. A ne, nedělám si legraci.

Takže makro sice excelentní, ale musíte fotit opravdu něco, co je statické, což v přírodě není nejsnazší. A pokud už fotíte nějaký hmyz, potřebujete hodně trpělivosti a pevných nervů. Když se to ale povede, pak zas získáte snímky, která vám jiný fotoaparát jen tak nenabídne. Rovněž úspěšnost ostření není úplně stoprocentní a červený čtvereček nezaostření se občas přeci jen objeví i v případech, kdy je dodržena podmínka minimální ostřící vzdálenosti. I ve tmě se mu moc ostřit nechce, dlouho mu to trvá a bez přisvětlovací diody si v interiéru takřka neškrtnete. Od fotoaparátu s CMOS čipem bych jednoduše čekal výsledky na úplně jiné úrovni. Takhle mi přišlo, jako kdyby měl fotoaparát CCD čip s pomalým vyčítáním pixelů.

Nikon Coolpix L840 průběh ostřících vzdáleností

V čem ale naopak fotoaparát opravdu exceluje, jsou ostřící vzdálenosti. V klasickém režimu lze začít někde okolo 8 centimetrů, ještě na 260mm ohniskové vzdálenosti jste na necelých 40 centimetrech. Postupně to roste k 1,5 metru. Mnohem zajímavější je ale makro. Na nejširší ohniskové vzdálenosti můžete fotit od předního skla objektivu (0 cm), pak to vyskočí k 8 centimetrů, aby to postupně zase klesalo. Od cca 100 do 260mm ohniskové vzdálenosti můžete ostřit z poloviny centimetru! Takže máte výrazně přiblížený obraz (úzký úhel záběru) a ještě můžete jít opravdu velmi, velmi blízko. U fotoaparátu je při zoomování vyznačená zelená šipka, která by měla ukazovat nejlepší makro, ale nevěřte ji. Největší zvětšení je kousek (dva kroky zoomu) před touto šipkou. Pak se můžete těšit na téměř 1,4× přepočtené zvětšení, což je výborný výsledek.

Zde na snímku vidíte úroveň makra na 202mm ohniskové vzdálenosti. Zvětšení je opravdu velmi výrazné, kleště se takřka dotýkaly skla objektivu.

expoziční čas 1/1,6 s, clona F5,4, citlivost ISO 125, ohnisko 202 mm, klikněte pro zvětšení

Pokud chcete vidět více makro snímků, můžete se mrknout na následující video, které ukazuje destíky makro snímků pořízených fotoaparátem Nikon Coolpix L840. Máte-li 4K monitor, můžete se na video mrknout dokonce ve 4K rozlišení.

Nastavení expozice, automatika

S expozicí to bude o něco jednodušší. I když Coolpix L840 vypadá s vystouplým objektivem a velkým gripem poněkud profesionálněji, i mnoho kapesních ultrazoomů ho v nabídce expozičních režimů doslova rozseká. Toto je prostě automat, možnosti začínají u korekce expozice a končí u možnosti volby ISO citlivosti (tu dokonce jeden z prvních modelů této řady Coolpix L100 neumožňoval nastavit). Lze nastavit ISO 125 až ISO 6400 a je tu i automatika, která může mít rozsah ISO 125-400 nebo ISO 125-800.

Měření je celoplošné, pouze u digitálního zoomu se přepíná na středové a později bodové. Samotné měření by vzhledem k tomu, že jde o automat po laicky zaměřené fotografy, rozhodně mohlo být spolehlivější. Tady budete hodně často bojovat s nesprávnou expozicí a nelze říci, že by toto ulítávání bylo nějak konzistentní. Je sice pravda, že fotoaparát většinou žene expozici dost do plusu a snímky bývají přepálené, nicméně ve stále dost velkém množství případů budete bojovat i s opačným problémem, příliš tmavými snímky. Ještě, že je korekce expozice tak snadno dosažitelná a nastavitelná.

Nikon Coolpix L840 průběh světelnosti objektivu

Pokud jde o světelnost objektivu, tak s hodnotami F3,0-6,5 opravdu mnoho radosti neudělá. Na druhou stranu je nutno říci, že světelnost se zhoršuje postupně, takže F4 překonáte někde okolo 60mm ohniskové vzdálenosti a F5 až někde okolo 135 mm. To sice není dobré, ale přesto to patří k tomu lehce lepšímu ve své třídě a nárůst clony naštěstí nebere dramatický nárůst hned na začátku, jak je u některých fotoaparátů zvykem. Fotoaparát má ND filtr, takže automatika může navolit hodnoty F3 a F6 na nejširší a F6,5 a F13 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Rozsah expozičních časů je od 1/1500 sekundy do 1 sekundy, v režimu Ohňostroje fotoaparát umožňuje využít 4sekundovou expozici.

Videosekvence

Coolpix L840 umí díky modernímu CMOS senzoru natáčet i Full HD videosekvence, zde ale výrobce marketingově fotoaparát trochu osekal. Umí tedy buď snímkovací frekvenci 30p nebo 60i. Bohužel neumí 60p, které by ale snímač měl zvládnout.

Obrazová kvalita videa je přijatelná, při zoomování obraz skáče podstatně méně než u nedávno testovaného Panasonicu Lumix TZ70, nicméně autofokus by mohl být i lepší. Při změně zoomu dochází často k chvilkovému rozostření obrazu. Někdy je to jen mírné, někdy docela citelné, ke cti fotoaparátu ale třeba říci, že se vždy rychle vzpamatuje a zaostří správně. Stabilizace je dost účinná, zde bych chtěl chválit. Zvuk je stereo, což také potěší. Natáčet můžete zrychlené video ve Full HD při 15 fps a naopak zpomalené video 640×480 pixelů při 120 fps (4× zpomalené). V takovém případě ale není k dispozici zvuk a ani stabilizace.

1920×1080 / 25p, 30p - cca 2400 kB/s (19 Mbps)
1920×1080 / 50i, 60i - cca 1700 kB/s (14 Mbps)
1280×720 / 25p, 30p - cca 1350 kB/s (11 Mbps)
640×480 / 25p, 30p - cca 550 kB/s
640×480 / 120p - cca 550 kB/s (zpomalené video)
1920×1080 / 15p - cca 1700 kB/s (zrychlené video)

Ke stažení dávám dvě videosekvence. První je venkovní (72 sekund, 166 MB), druhá je pak zpomalená ve VGA rozlišení (52 sekund, 28 MB). Na další ukázky se můžete podívat ve videorecenzi na YouTube.