Nikon D3400: moderní low-end

 

 

Nikon D3400 je klasickou malou zrcadlovkou. Je tedy nejen malá, ale i poměrně lehká, grip má pak velikost, která nemusí každému vyhovovat. Musím ale říci, že mi přijde lepší než u dávnějších modelů, které se držely o něco hůře. Zpracování hodnotím jako solidní, tělo působí dosti kvalitním a robustním dojmem.

Na přední straně vidíte bajonet a za ním zrcátko. Za zrcátkem se pak skrývá již zmíněný 24MPx senzor. Po straně je vidět tlačítko pro odjištění objektivu, na gripu je pak infračervený přijímač pro dálkové ovládání. Nahoře je ještě pomocné světlo, které může pomáhat autofokusu, slouží také jako kontrolka samospouště a pro redukci efektu červených očí.

Do testu jsme vzali set s novým objektivem AF-P 18-55mm 1:3.5-5.6 VR. Jde o nový skládací objektiv, který má jinou optickou konstrukci ve srovnání s 18-55mm VR II a je vybaven krokovým ostřícím motorkem. Ten zajišťuje lepší výkony zejména v live view, a tedy také u videa, kde předvádí mnohem lepší práci při postupném přeostřování. Je také velmi tichý a jeho práce je slyšet jen při výraznější změně ostrosti. Pokud jen doostřujete a rovina ostrosti se takřka nemění, vůbec nic neslyšíte, pouze probliknou ostřící body.

Skládací konstrukce šetří místo a objektiv se dokáže zkrátit zhruba o 3 centimetry. Co jsem však moc nepochopil, je pojistka skládacího mechanismu. Je standardem, že "nastartování" objektivu je možné udělat jednoduchým otočením do výchozí polohy a pouze pro skládání je nutné zmáčknout pojistku. Zde ale musíte pojistku zmáčknout i při odjišťování, což zbytečně zdržuje. Chod zoomovacího kroužku je poměrně hladký, při pomalém zoomování se může trochu kousat, každopádně ale mezi zrcadlovkovými objektivy patří k tomu lepšímu. Ostřící kroužek má elektronickou vazbu, která je rozumně rychlá i citlivá. Je zvláštní, že tu není přepínač manuálního ostření a to je nutné provést v menu přístroje. Totéž platí i pro optickou stabilizaci, kterou je také nutné vypínat a zapínat v menu.

Na horní straně vidíte sáňky na blesk a výklopný interní blesk. Také je zřetelná relativně krátká stavba objektivu, který má velikost zhruba na úrovni běžných setových objektivů pro CSC. Napravo je pak tužší kolečko fotografických režimů a reproduktor. Tlačítko Info spouští nebo vypíná stavový displej na zadní obrazovce. Prodleva červeného tlačítka při natáčení videa je dosti krátká a dosahuje méně než polovinu sekundy, vypnutí je pak takřka okamžité.

Nechybí pak tlačítko pro korekci expozice, kterou nastavíte současným držením tohoto tlačítka a točením zadního voliče. Fotoaparát se zapíná páčkou kolem spouště, ke které nemám žádných výhrad.

Na zadní straně najdete 3,0" displej s rozlišením 921.000 bodů (640×480 RGB pixelů). Jeho obraz je krásně ostrý, detailní a chlubit se může dobrými pozorovacími úhly s mírným poklesem kontrastu z větších úhlů. Na levnou zrcadlovku je tu překvapivě mnoho ovladačů. Nalevo od displeji jich najdete hned pět. První vstupuje do režimu prohlížení, druhé spouští hlavní menu, pak zde máme dvě lupy (jedna přibližovací, druhá oddalovací) a tlačítko "i" pro spuštění quick menu pro rychlé nastavení některých položek. V případě D3400 se setovým objektivem se to hodí zejména pro nastavení manuálního ostření. Je zde klasická slabina levných Nikonů, kdy zadní roller nemá téměř žádnou funkci, a tak se jím nelze v tomto menu pohybovat nebo jím cokoli nastavovat. Všechno musíte vyklikat šipkami.

Hledáček má 0,85× zvětšení (0,57× přepočtené), nejde tedy o žádného velikána. Na poměry své třídy jde ale o slušnou velikost. Např. EOS 1300D má po přepočtu jen 0,5× zvětšení. Směrem doprava ještě vidíte tlačítko na zamykání expozice a ostření.

Otočný roller nahoře slouží k nastavení clony, času nebo korekce expozice, ale pro většinu dalších možností je jeho funkčnost zapovězena. Jednoduše nic nedělá, přestože logicky by vůbec nic nebránilo tomu jej v menu nabídkách využít. Tohle přehnané vymezování se proti dražším modelům je u Nikonu někdy opravdu k vzteku. Dále si můžete všimnout tlačítka Lv, které spouští live view režim. Pokud jste v tomto režimu, červené tlačítko na horní straně umožní natáčet video.

Čtyřsměrný ovladač dovoluje pohyb v menu nabídkách a pokud máte zvolen jednobodový režim ostření, lze pomocí tohoto ovladače vybrat AF bod, aniž byste museli spouštět jakékoli menu pro jeho výběr. Uprostřed je potvrzovací tlačítko OK. Nakonec tu máme ještě tlačítko pro aktivaci sekvenčního snímání nebo samospouště. Zatímco sekvenční snímání zůstává aktivní i po vypnutí fotoaparátu, samospoušť se vypíná po každém snímku, což dost naštve tehdy, když si hrajete a zkoušíte najít to nejlepší nastavení pro daný snímek. Před každým pokusem je tak nutné ji nastavit znovu. Tlačítko pro mazání je výborné, fotku jednoduše smažete na dvě kliknutí.

Jak vidíte, fotoaparát je vybaven jedním slotem pro SD karty (až do SDXC včetně UHS-I).

Na levé straně je vidět pojistka pro odjištění zoomovacího kroužku objektivu. Na těle je pak tlačítko pro vyklopení blesku a funkční tlačítko. Tam si můžete dát jednu ze čtyř nabízených funkcí. Pod krytkou najdete USB a HDMI port.

Fotoaparát nadále využívá Li-Ion akumulátor EN-EL14a (7,2 V, 1230 mAh), který má ale nabízet výrazně vyšší výdrž než v minulosti. Nikon totiž hovoří o 1200 snímcích na jedno nabití.

V balení najdete fotoaparát, objektiv, krytky objektivu i těla, akumulátor, nabíječku a popruh.

Některé vlastnosti fotoaparátu Nikon D3400 rozhodně vypadají slibně, nicméně máme tu i několik ergonomických prohřešků, kterými se Nikon nešťastně snaží vymezit D3400 proti dražším přístrojům.