Olympus M.Zuiko Digital ED 14-42mm 1:3.5-5.6 EZ Pancake

Jak už je u CSC objektivů zvykem, najdete tu jak automatické ostření, tak i to manuální. K manuálnímu ostření tu najdete tenký kroužek na přídi objektivu. Rozměry jsou ale dost malé, takže se možná budete zároveň dotýkat i zoomovacího kroužku. Vazba ostřícího kroužku je přesná a okamžitá, takže s pomocí zvětšení náhledu je manuální ostření poměrně snadnou záležitostí. Autofokus je velmi rychlý a naprosto tichý (bez problémů jej přehlučí mechanická stabilizace obrazu). Rychlost ale mohou ovlivnit nastavení fotoaparátu (různé prodlevy pro eliminaci otřesů).

Obecně se dá říci, že prodlevy fotoaparátu jsou někde okolo 0,1 sekundy podle toho, co vše nastavíte. Snímky pak byly vyfoceny za 0,2-0,25 sekundy od zmáčknutí spouště na široké a 0,3-0,35 sekundy na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Rychlost ostření je tedy výborná a pohybuje se někde kolem 0,1 až 0,2 sekundy. Přeostření z nekonečna na zhruba půl metru přidává k těmto časům zhruba 0,05 sekundy a dostáváte se na horní hranici rozsahu (0,25 sekundy u širokých a 0,35 sekundy u dlouhých ohniskových vzdáleností). Pokud fotoaparát zmatkuje a vyzkouší to dvakrát, stále se dostanete na výborných 0,55 sekundy.

Olympus tvrdí, že je možné ostřit od 20 centimetrů. To je ale pravda jen v části ohniskového rozsahu. Začíná se na 15 cm od roviny senzoru (8 cm od přední čočky) a roste to až na 26 centimetrů (resp. 19 cm). Na maximálním zoomu se ale minimální ostřící vzdálenost opět trochu zkrátí na 23 cm (resp. 16 cm). Objektiv tak dosahuje maximálního přepočteného zvětšení 0,54×, což stačí na základní makro (např. větší květinky). Když jsem nasadil makro předsádku Raynox DCR-150, která má 4,8 dioptrie, mohl jsem jít 17 cm od objektu (7,5 cm mezi objektem a přední čočkou). Bylo dosaženo 0,91× zvětšení, což už je téměř makro objektiv.

Mrkneme se, jak se tyto schopnosti makra projevují v praxi.

Extrémního makra sice nedosáhnete, ale na nenáročné snímky už to vcelku stačí.

Zde můžete totéž posoudit v reálném světě při focení detailů v přírodě. Je pravda, že pokud chcete fotit makro, bude lepší volba ve 12-50mm objektivu, pak ale přijdete o skladnost.

Jako u většiny testů, i zde jsem vyzkoušel, co s objektivem provede makro předsádka. Byl použit Raynox DCR-150, který má 4,8 dioptrie. Zvětšení je podstatně lepší a po přepočtu je takřka jednonásobné (po přepočtu). Kresba je pěkná a dostatečně ostrá.

Testovaný objektiv má tradiční světelnost od F3,5 do F5,6 podle zoomu. Clona má překvapivě pouze 5 lamel, její maximální hodnota může být v celém ohniskovém rozsahu F22. Průběhem světelnosti patří k lepším objektivům své kategorie, ale nejde o nějak významné rozdíly.

Nyní posoudíme také míru rozmazání pozadí a jeho jemnost.

Při tradiční světelnosti setového objektivu pochopitelně nelze očekávat výrazně rozmazané pozadí. Bokeh je v rámci možnosti docela jemný.

Po přiclonění odlesky zůstávají kulaté, bokeh je nadále poměrně jemný.