Panasonic Leica DG Summilux 15mm / F1.7 ASPH

 

Začneme testem zaostřování. Objektiv nabídne jak manuální, tak i automatické ostření. Pokud jde o to manuální, to je možné provést otáčením zaostřovacího kroužku. Jeho chod je naprosto plynulý s přiměřeným odporem. S testovaným Lumixem G9 je možné zvolit více různých způsobů zvětšení náhledu a nechybí ani focus peaking.

 

Autofokus pak nabídne naprosto tichý chod a také opravdu vynikající rychlost, která je tak dobrá, že se už dosti těžko měří. V testu jsem se pohyboval pod 0,1 sekundy, což je v podstatě okamžité, obzvlášť když k tomu připočítáte přecitlivělou spoušť fotoaparátu, který byl použit při testování.

 

Výrobce uvádí, že minimální zaostřovací vzdálenost objektivu činí 20 centimetrů, v testu jsem ale naměřil dokonce jen 16 cm od roviny čipu (9 cm od přední čočky objektivu). Maximální zvětšení dosahuje hodnoty 0,28× po přepočtu. Vyzkoušel jsem také makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptrie, ta ale výsledky až tak moc nezmění. Minimální vzdálenost je 14 cm od senzoru, resp. 5 cm od přední čočky objektivu. Zvětšení se sice zvýší na 0,39×, ale musíte počítat s vinětací předsádky.

 

 

 

Co tato čísla znamenají v reálu, to ukážou následující tři snímky. Začneme tradičně kleštěmi.

 

 

 

Zvětšení skutečně není moc vysoké a na makro snímky se objektiv opravdu nehodí. Oceňuji excelentní bokeh. Ten je opravdu nádherně jemný.

 

 

 

Ještě jeden snímek trochu více ze života. Opět je vidět, že zvětšení není moc vysoké.

 

 

 

S makro předsádkou Raynox DCR-150 (4,8 dioptrie) se zvětšení trochu zvýšilo, ale vidíte nemalou vinětaci. Řešením je mírný ořez, stále vám může zbýt tak 16 megapixelů z 20. 

 

 

Světelnost a clona