Pentax-DA 18-135mm 1:3.5-5.6 ED AL [IF] DC WR

Jako u většiny moderních objektivů, i zde najdete jak autofokus, tak i manuální ostření. U manuálního ostření můžeme připomenout dost ztuha jdoucí ostřící kroužek. To je ale asi jediná výtka, neboť jinak je ovládání přesné a nejsou zde ani žádné vůle. Autofokus mi moc radost neudělal. Rozhodně totiž nejde o žádného rychlíka. Přeostření z nekonečna na zhruba půl metru je záležitostí na 0,9-1,0 sekundy, což není úplně málo. Jenže ono bohužel i doostření není nikterak rychlé a toto byla vždy velká výhoda fázového ostření u zrcadlovek. Zde se budete pohybovat okolo 0,4 sekundy, což sice pro běžnou práci stačí naprosto bohatě, ale konkurence (a to i pokud mluvíme o CSC s kontrastním ostřením) je dnes někde jinde.

Pokud se budeme bavit o ostřících vzdálenostech, Pentax hovoří o 40 centimetrech od roviny senzoru, osobně jsem naměřil 35 cm a méně. Nejlépe je na tom objektivu těšně před maximálním zoomem, kdy můžete být nějakých 28cm od objektu (měřeno od roviny senzoru), resp. 12-14 cm od objektu (měřeno od přední čočky) a lze dosáhnout maximálního přepočteného zvětšení 0,42×. Na makro to není úplně ideální.

Zkusil jsem i makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi, ta ale při ostření na minimální ostřící vzdálenost výrazně vinětovala. V tomto případě bylo možné ostřit 7 cm od čočky předsádky (cca 27 cm od roviny senzoru). Přepočtené zvětšení vzroste na 0,77×, ale jak již bylo řečeno, vinětace této neoriginální předsádky (není pro tento objektiv určena) je vysoká. Mnohem zajímavější je situace, když zaostříte na nekonečno. To se sice minimální ostřící vzdálenost posune až na 19 cm (39 cm od roviny senzoru), ale vinětace do značné míry zmizí a přepočtené zvětšení se zastaví na kulaté hodnotě 1,0×.

Abyste měli představu, co uvedená čísla znamenají, můžete se podívat na několik ukázkových snímků.

Vidíte, že na makro to opravdu úplně není. Zde je poněkud škoda, že AF body zrcadlovky K-3 II nevyplňují větší prostor. Snímek bylo nutné řešit překompozicí, která pak lehce posunula rovinu zaostření.

Další ukázka makra. Na velké květiny je to v pořádku, na menší detaily už objektiv nestačí. Můžete si všimnout chromatické aberace v bokehu.

Zde vidíte výsledek s makro předsádkou Raynox DCR-150 a zaostřením na nekonečno. V takovém případě je zvětšení vyšší a vinětace není tak výrazná jako při ostření na minimální vzdálenost. Znovu upozorňuji, toto je výsledek s použitím neoriginální předsádky jen pro ilustraci změny makra při použití předsádky.

Objektiv má standardní světelnost F3,5-5,6, čímž se nijak nevymyká zaběhaným zvyklostem u konkurence. Průběh je zajímavý skokem z F4,5 na F5,6, kdy je úplně vynechaná hodnota F5,0. Clona má 7 lamel a maximální hodnoty činí F22 až F40 podle zvoleného zoomu. Clona je dost hlučná a její případná změna v live view a videu jde dost slyšet.

Podíváme se také na kvalitu bokehu, který objektiv poskytuje.

Odlesky jsou docela plné, nicméně mají trochu výraznější konturu po obvodu. Na univerzální zoomovací objektiv to není špatné.

Přiclonění vytváří trochu nepravidelné odlesky, bokeh nicméně nadále působí docela jemně.