Postačí setový objektiv? Nikon vs. Sigma a Tamron

Při koupi zrcadlovky vyvstává často otázka, zda ji koupit s levným setovým objektivem, nebo koupit pouze tělo a jako základní objektiv vzít nějaký jiný. Setovým objektivem k většině zrcadlovek je 18-55mm F3,5-5,6. V podstatě všichni výrobci mají objektivy s těmito nepříliš zajímavými parametry. My dnes vyzkoušíme objektiv Nikkor 18-55mm F3,5-5,6 DX AF-S VR, tedy verzi se stabilizací.

 

Alternativou jsou často trochu dražší, ale papírově zajímavější objektivy Sigma a Tamron. Od Sigmy to byl dlouhou dobu objektiv 17-70mm F2,8-4,5. Ten nabízel jak lehce širší ohnisko, tak hlavně delší a byl tedy o něco univerzálnější. Rovněž světelnost byla lepší, chyběla mu však optická stabilizace, což sice nebyl problém pro Sony a Pentax, ale pro zrcadlovky Canon a Nikon kvůli tomu nebyl až tak moc vhodný. Společnost Sigma ale nedávno trochu inovovala a představila objektiv DC 17-70mm F2,8-4 OS Macro HSM. Jeho světelnost se dále zlepšila a přibyla i tolik postrádaná optická stabilizace. Objektiv by měl nabízet i poněkud větší zvětšení než setový objektiv a být tak lepším na makro snímky.

Ještě častěji se uvažuje o objektivu Tamron SP 17-50mm F2,8 Di II VC. Rovněž je zde trochu širší ohnisko 17 milimetrů, bohužel to maximální je jen 50 mm. Výrazně pozitivní stránkou je ale světelnost F2,8 v celém průběhu ohnisek, takže je na dlouhém ohnisku o 2 EV světelnější. I tento objektiv má optickou stabilizaci. Samozřejmě ale musíte počítat s mnohem vyšší cenou objektivu. V našem dnešním testu se tedy podíváme, zda se příplatek za Sigmu nebo Tamron vyplatí nebo ne.

K recenzi jsme využili tutéž zrcadlovku Nikon D90 jako u srovnávacího testu objektivů 18-55mm, 55-200mm a 18-200mm. Nikon D90 je již trochu starší zrcadlovka, ale velmi dobrá a náležitě oblíbená. Její 12MPx snímač je pro test dostatečný.

Objektiv AF-S DX NIKKOR 18-55mm f/3.5-5.6G VR je základním setovým objektivem pro zrcadlovky Nikon D3000, D5000 a D90. S levnějšími z nich se dokonce nabízí i bez stabilizace VR. My jsme však měli stabilizovanou verzi. Rozsah ohnisek je naprosto klasický od 18 do 55 milimetrů, což dává na APS-C (DX) snímači přepočtená ohniska od širokoúhlých 27 mm po maximálních 83 mm. Maximální ohnisko vám tedy moc přiblížení právě nenabídne. Světelnost F3,5 na širokém i F5,6 na dlouhém ohnisku není žádný zázrak.

Ostření je možno provádět automaticky nebo manuálně, je zde k tomu určený přepínač. Při ostření se přední člen vysouvá a otáčí, což je pro uživatele filtrů velký problém a tento objektiv asi nebudou mít příliš v lásce. Chod je dle mého názoru dost volný a citlivý, takže přesné zaostření je poněkud těžší záležitostí. Výhodou je 52mm průměr filtrů, ty jsou levné. Jako negativum vidím plastový úchyt k bajonetu.

Od společnosti Sigma tu máme objektiv DC 17-70mm F2,8-4 OS Macro HSM. Ten vypadá již na papíře velmi slibně. Předně má větší zoom s rozsahem od 17 po 70 milimetrů. V praxi to na APS-C (DX) zrcadlovce znamená počátek na velmi širokoúhlých 25 milimetrech a konec na ohnisku 105 milimetrů. To sice stále není mnoho, ale objektiv je tak v praxi o něco variabilnější. Světelnost F2,8 na širokém ohnisku rovněž potěší, F4 na nejdelším je také dobrá zpráva. Díky tomu je prakticky v celém rozsahu o stopu světelnější než výchozí setový objektiv. K tomu je zde optická stabilizace OS a lepší makro režim se zvětšením 1:2,7 (Nikkor 18-55mm má trochu horších 1:3,1).

Kvalita zpracování je na první pohled o něco lepší, úchyt k bajonetu je kovový. Ostření je vnitřní, nic se tedy netočí ani neposouvá. Prstenec se otáčí volně, má však podstatně méně citlivý chod, takže přesné ostření je jednodušší. Je možno volit autofokus i manuální ostření, přepínač má ale velmi tuhý chod. Při automatickém ostření se prstenec otáčí, má tedy mechanickou vazbu. Je zde pochopitelně i vypínač stabilizace. Překvapí i pojistka, která dokáže objektiv zamknout v 17mm poloze. I bez ní ale objektiv se samovolným vysouváním nemá potíže, tuto nepříjemnost nedělá a pojistka je zde spíše jen "pro jistotu". I ona má velmi tvrdý chod a je nutno ji přepínat silou. Závit pro filtry má 72 milimetrů.

Nakonec se ještě podíváme na Tamron SP 17-50mm F2,8 Di II VC. Tento objektiv má stejně jako Sigma širší začátek na 17 mm (na ASP-C přepočtených 25 milimetrů), maximální ohnisko je ale jen 50 milimetrů (na APS-C pak 75 mm). Moc tedy nepřibližuje, což je negativum tohoto objektivu. Pozitivní stránkou je ale konstantní světelnost velmi dobrých F2,8 v celém rozsahu ohnisek. To už napovídá, že tento objektiv nebude žádné ořezávátko. Nechybí mu ani optická stabilizace VC, takže se solidní zrcadlovkou díky dobré světelnosti umožní i velmi dobré snímání v horších světelných podmínkách. Na nejdelším ohnisku je o 2 EV světelnější než základní setový objektiv.

Ostření je možno svěřit rychlé automatice, nebo to zkusit ručně. I zde je přepínač dost tuhý, manuální doostření autofokusu bohužel nenabízí ani tento objektiv. Prstenec ostření má mechanickou vazbu, autofokus jím tedy otáčí. Neotáčí se však přední člen a ani se při tom nevysouvá. Vazba je rozumně citlivá, takže ostření není nikterak těžké. Majitelé filtrů tak mohou být stejně jako u Sigmy nadšeni a i zde najdete 72mm závit pro filtry. Je tu přepínač stabilizace i zámek 17mm pozice. Nicméně ani tento objektiv neměl se samovolným vysouváním problémy. Zpracování je velmi dobré, objektiv působí velmi kvalitně. V dalších kapitolách se konečně podíváme i na jejich praktické výsledky.