Samsung NX-M 9-27mm F3.5-5.6 OIS

Objektiv podporuje manuální i automatické ostření. To manuální se děje výhradně elektronickou cestou pomocí fotoaparátu, protože objektiv není vybaven ostřícím kroužkem. Díky zvětšení obrazu na displeji s tím není žádný větší problém, přestože Samsung NX mini nemá focus peaking. Ostření je dost rychlé, v celém ohniskovém rozsahu se pohybuje okolo 0,2 až 0,25 sekundy, kompletní přeostření z nekonečna si vyžádá tak o desetinku sekundy navíc.

Podobně jako u 9mm F3,5 pancaku, i zde byl Samsung příliš pesimistický ohledně ostřících vzdáleností. Na nejširší ohniskové vzdálenosti je možné ostřit od 10 cm od roviny čipu (Samsung udává 14 cm), což znamená necelých 5 cm od přední čočky. Ještě někde u 23-24mm ohniskové vzdálenosti je možné ostřit od 8,5 cm a pouze na max. zoomu (a jen a pouze na něm) musíte být 12 cm daleko. Stačí trošičku odzoomovat (někam do poloviny mezi ukazatelem 27 a 20 na objektivu) a můžete jít mnohem blíže. Výsledek se projevuje i na přepočteném zvětšení, které zde dosahuje výborné hodnoty 0,67×. Na makro je to tedy dost slušná hračka.

Ze zajímavosti jsem zkusil i tradiční test s makro předsádkou Raynox DCR-150, která má 4,8 dioptrie. Musel jsem navíc použít redukci ze 39mm závitu, ale fungovalo to. Minimální ostřící vzdálenost se snížila na 5 cm od čočky předsádky na delších ohniskových vzdálenostech, což znamenalo 13 cm od roviny čipu. To stačilo na to, abych se dostal na 1× přepočtené zvětšení (od kraje do kraje pobere 3,6cm objekt).

Zde vidíte snímek na nejdelší ohniskové vzdálenosti, ale s trochou méně zoomování by zvětšení bylo ještě o něco vyšší (mohl bych jít o nějaký ten centimetr blíže).

Objektiv má tradiční rozsah světelnost F3,5 až F5,6 jako většina základních zoomovacích objektivů. Protože začíná na přepočtených 24 milimetrech, což je širší začátek než u většiny konkurence, nepřekvapí, že je graf světelnosti natažen trochu více doleva a při 27-28mm ohniskové vzdálenosti, kde většina konkurence začíná na F3,5, má Samsung už F4. Nicméně pak se světelnost dlouhou dobu nezhoršuje a F4 vydrží až do nějakých 45 mm. Pak už to skáče postupně nahoru a lze říci, že až na onen začátek je na tom objektiv srovnatelně a dokonce mnohem lépe než Panasonic 12-32mm F3,5-5,6. Clona má 7 lamel a v celém ohniskovém rozsahu je její maximální hodnota F11.

S 1" senzorem a standardní světelností rozhodně nelze čekat nějaké výrazné zázraky v rozmazaném pozadí. Přesto se na tuto vlastnost podíváme.

Jak je vidět, pozadí se skutečně nějak dramaticky nemaže, odlesky mají divný tvar ze dvou světlých kružnic a tmavého prostředku. Jemností tedy bokeh zrovna neoplývá.

Po přiclonění hloubka ostrosti pochopitelně stoupá, pozadí se maže méně a odlesky bohužel ještě více nabírají svůj miskovitý charakter.

Objektiv je vybaven optickou stabilizací obrazu, kterou lze vypnout a zapnout z menu fotoaparátu. Tam lze vybrat i režim stabilizování (trvalý nebo pouze při namáčknutí a expozici).

Z ruky se mi při 72mm ohniskové vzdálenosti dařilo vyfotit se zhruba poloviční úspěšností 1/40 sekundy, o trošku více s 1/50 sekundy a téměř jistota ostrého snímku pak byla od 1/60 sekundy. Stabilizace byla schopna udržet ostrý snímek i při 1/5 sekundy, ale větší jistota byla přeci jen při 1/6 sekundy. To tedy znamená účinek 3,6 EV počítáno podle ohniskové vzdálenosti a 3,3 EV podle toho, kolik jsem byl schopen skutečně udržet v ruce. To je dobrý výsledek.