Sony Carl Zeiss Sonnar T* FE 35mm F2.8 ZA (SEL35F28Z)

K ostření nebude moc povídání, protože většina vlastností (co se týče výběru AF bodů a práce s nimi) závisí na použitém fotoaparátu, v tomto případě Sony A7R II. Objektiv podporuje autofokus a manuální ostření. Jak už bylo naznačeno v předchozí kapitole, manuální ostření volí převod podle toho, jak rychle točíte ostřícím kroužkem. Při pomalém otáčení si tedy můžete ruce ukroutit, abyste přeostřili, naopak rychlý svižným otočením výrazně přeostříte, aniž byste museli vícekrát přehmatávat.

Ohledně autofokusu mohu jen chválit. I když by A7R II mohla ještě trochu doladit nějaké věci, z hlediska objektivu je to výborné. Ostření je v podstatě neslyšné, skutečně je velmi tiché a výborné pro video. Pokud se bavíme o rychlosti, na testovaném fotoaparátu opět žádný problém. Snímek byl obvykle vyfocen do 0,2 sekundy, což je hodně slušný čas. Není to rekord, ale svižné je to více než dost. zajímavé je ale také to, za jak dlouho přeostří z nekonečna ně půl metru. Zatímco běžné objektivy na toto potřebují často něco kolem sedmi desetin sekuny až něco málo přes sekundu, moderní objektivy CSC fotoaparátů už koketují s půlsekundovou hranicí a někdy ji dokonce překonávají, Carl Zeiss Sonnar T* FE 35mm F2.8 ZA toto zvládne za pouhých 0,25 sekundy. Neskutečný rychlík.

Výrobce udává, že objektiv může ostřit od 35 centimetrů od roviny senzoru. Naměřil jsem o centimetr méně, tedy 34 centimetrů od roviny senzoru a zhruba 28 centimetrů od přední čočky. Při širokém úhlu záběru a takové vzdálenosti rozhodně nelze počítat s nějak dobrou úrovní makra a naměřené zvětšení 0,13× dalo za pravdu. Na makro to opravdu není. Zkoušel jsem i makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi (musíte použít redukci ze 49mm závitu). To už lze fotit z 19 centimetrů od čipu a 11 centimetrů od přední čočky předsádky. Dostanete se na lepší 0,31× zvětšení, což ale stále není moc, navíc si tento objektiv s touto neoficiální předsádkou moc nerozumí a silně zkresluje (šíleně vytahuje rohy směrem ven)

Nyní se tedy podíváme, co výše uvedená čísla znamenají v praxi.

Jak vidíte na tradičním snímku kleští, o makru se skutečně nedá mluvit, na to si musíte koupit jiný objektiv (případně makro kroužky, které by mohly výrazně pomoci). V bokehu je vidět chromatickou aberaci.

I na tomto snímku je patrné, že makro není nejsilnější stránkou objektivu. Můžete si všimnout chromatické aberace v bokehu.

Tady jsem použil makro předsádku Raynox DCR-150 a díky charakteru scény, kdy jsou rohy stejně v bokehu, ani nevadí, že předsádka rozmazává a natahuje rohy. Zvětšení je podstatně lepší, dokonce bych řekl, že byla trochu potlačena chromatická aberace. Pořád to má ale daleko k makro objektivu. Objektiv ale na něco takového nebyl určen, takže mu to rozhodně nelze zazlívat.

Světelnost s hodnotou F2,8 je dobrá, při ohniskové vzdálenosti 35 milimetrů dovolí dosahovat rozumně malé hloubky ostrosti. Vzhledem k ceně objektivu bych ale čekal lepší hodnotu světelnosti. Clona má 7 lamel, ovládá se z fotoaparátu a je možné ji přiclonit maximálně na hodnotu F22.

V této kapitole se budeme věnovat kvalitě bokehu (rozmazaného pozadí).

Oceňuji excelentní kontrast i při plně otevřené cloně. Bokeh je jemný a plynulý, stejně jako u předchozích snímků ale trpí na chromatickou aberaci. Odlesky jsou víceméně plné a kulaté, ale přestože bylo plně odcloněno, nelze si nevšimnout lehké táhnutí do víceúhelníku z pravé strany odlesku.

Přiclonil jsem na F5,6, což zvětšilo hloubku ostrosti. Odlesky začínají být trochu hranatější (sedmiúhelníkové).