Sony Carl Zeiss Vario-Tessar T* 16-70mm F4 OSS (SEL1670Z)

Objektiv pochopitelně podporuje jak manuální, tak i automatické ostření. To automatické je krásně tiché, výborné i ve videu a také velmi rychlé. V celém ohniskovém rozsahu se dá ostřit za zhruba 0,2 sekundy, což je hodně dobrý čas. Manuální ostření je pak nutné zapnout v menu fotoaparátu. Ten umožňuje zvětšit náhled, případně i doplnit focus peaking, takže manuální ostření je skutečně hodně snadné.

Údaje o minimální ostřící vzdálenosti docela sedí s papírovými specifikacemi. Minimální vzdálenost od čipu se pohybuje mezi 32 až 35 centimetry (Sony uvádí 35 cm), od přední čočky je to pak zhruba okolo 21 až 23 cm.

Se zoomováním tak zvětšení objektivu postupně roste a maximem je 0,36× na maximálním zoomu (po přepočtu). Na makro snímky to tedy zrovna není, dobře budou vypadat tak větší květiny, ale ne malé detaily jako je např. hmyz. Zkoušel jsem i makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi, která zvýšila přepočtené zvětšení na dvojnásobek, tedy 0,72×. Bohužel ale dost vinětuje.

Místo suchých čísel se zde podíváme, jak se tedy u makra objektiv projevuje ve skutečnosti.

Jak jde vidět, na makro to není ideální, zvládne ale nenáročnou práci.

Tady je další snímek s maximálním zvětšením. Při plně otevřené cloně čekejte auru v nezaostřených plochách, bokeh je ale jinak pěkný.

Zde dávám jednu ukázku s makro předsádkou Raynox DCR-150. Jak je vidět, makro už je přeci jen o dost zajímavější, nicméně musíte počítat s vinětací. Ta se dá snížit dalším přicloněním (více se vytěsní do rohů).

Objektiv má konstantní světelnost F4 v celém ohniskovém rozsahu. Jak je tedy vidět, proti tradičním F3,5-5,6 objektivům tak ztrácí u širokoúhlých ohniskových vzdáleností (1/3 EV), ale na druhou stranu hodně získává v druhé polovině zoomu, kde mohou být rozdíly až 1 EV. Clona má 7 lamel a v celém ohniskovém rozsahu lze clonit maximálně na F22.

Při ostření na kratší vzdálenosti a s nízkými by objektiv měl příjemně mazat pozadí. Podívejme se na to.

Bokeh je jemný, zde fotoaparát potěší. Odlesky ale mají lehce vykousnutý tvar, jakoby se jedna lamela clony plně nedovírala.

S přicloněním logicky roste hloubka ostrosti a pozadí se méně maže, bokeh je ale stále velmi jemný a odlesky krásně plné.

Objektiv je vybaven optickou stabilizací obrazu. Při testu jsem využil 105mm přepočtenou ohniskovou vzdálenost a se stabilizací jsem byl schopen fotit s nadpoloviční úspěšností i s časem 1/6 sekundy. Neostré snímky sice začínají někde kolem 1/13 sekundy, nicméně se stále docela často dá vyfotit ostrý snímek i s časem okolo 1/3 až 1/4 sekundy.

Pokud jde o test bez stabilizace, zde jsem nadpoloviční úspěšnosti dosahoval okolo 1/60 sekundy. Naměřený účinek stabilizace se tedy pohyboval okolo 3,3 EV.