Sony Cyber-shot RX10 II: ve jménu videa

S ultrazoomem Cyber-shot RX10 se Sony trefilo do černého. Přinesl velký 1" snímač s dobrou kvalitou obrazu, k tomu rozumný objektiv s více než 8× optickým zoomem a konstantní světelností F2,8. Nyní se představil jeho nástupce v podobě modelu Cyber-shot RX10 II (RX10M2), který dnes otestujeme. Přináší nový 1" senzor s rozlišením 20 megapixelů, který má vlastní DRAM paměť. Ta umožňuje dosáhnout neuvěřitelně kvalitních zpomalených videosekvencí v porovnání s konkurencí. Zůstal 24-200mm F2,8 objektiv, samozřejmě nechybí ani podpora Wi-Fi, manuálního ovládání expozice a přibylo i natáčení 4K videosekvencí. Nyní se tedy podíváme, jak na tom novinka vlastně je.

Recenze Sony Cyber-shot RX10 II

Videorecenze fotoaparátu Sony Cyber-shot RX10 II s ukázkami ovládání a Wi-Fi.

 

 

Vzhledově se nová RX10 II od svého předchůdce v podstatě neliší. Zůstal objektiv a s ním i základní tvar fotoaparátu. Hmotnost tedy lehce převyšuje hranici 800 gramů, grip je sice dostatečný, ale objektiv je viditelně nejtěžší součástí fotoaparátu a při držení přístroje cítíte, jak přepadává dopředu. Ostatně i opticky jde o velmi širokou rouru, která na poměrně tenkém těle vypadá trochu nepatřičně. Zpracování působí hodně slušně na dotek, kazí to ale tlumené štěrkání objektivu, které bylo cítit i u předchůdce.

Přídi dominuje velký objektiv. Pod ním napravo (z tohoto pohledu) vidíte otočnou páčku ostřících režimů (AF-S, AF-C, DMF a MF). Naopak vlevo nahoře je dioda samospouště a případně přisvětluje autofokusu.

Zůstal objektiv Carl Zeiss Vario-Sonnar T*, jenž poskytuje 8,3× optický zoom v rozumném rozsahu 24 až 200 milimetrů. Rozhodně potěší konstantní světelností F2,8 v celém ohniskovém rozsahu. Pro nastavení clony je zde clonový kroužek, který má rozmezí od F2,8 do F16 po 1/3EV krocích, nicméně dole je posuvník, kterým můžete zapnout plynulé clonění bez aretovaných poloh. To se hodí např. u videa. S objektivem lze použít filtry o průměru 62 milimetrů a v krabici od fotoaparátu najdete i sluneční clonu.

Přední kroužek může sloužit k optickému zoomování s elektronickou vazbou. Ta je pochopitelně cítit, zoomování začne trochu později a pozvolna, stejně tak končí chvilku poté, co přestanete točit kroužkem. Nicméně, není to tak pomalé, aby se to nedalo používat. Naopak pro jemné změny ohniskové vzdálenosti je to slušné. Pokud zapnete manuální ostření, kroužek přebere funkci ostřícího kroužku.

Opět je vazba elektronická, tentokrát už ale přesnější a více bezprostřední, byť zde mám trochu výhrady. Pomalé točení mění ostření jen velmi pomalu, rychlejší pak zvýší rychlost podstatně více. Proto je občas trošku problém přeostřit tam, kam chcete. Pomalé točení skoro nic nedělá, tak trochu přidáte a to už zase ostření letí rychleji, než byste potřebovali. Každopádně chválím, že ostřit se dá i v extrémně špatném světle. I když je náhled zvětšený a opravdu hodně zašuměný, pokoj v noci osvětlený jen světlem monitoru není nepřekonatelný problém. Se současně testovanou APS-C zrcadlovkou jsem nebyl schopen manuálně zaostřit při F3,5, se Sony ano. Zde elektronický hledáček (byť s obrovským množstvím šumu) jasně vede.

Opět mi vadila blízkost clonového a zoomovacího kroužku. Clonový kroužek má vroubkování, ale bohužel ne vždy tam, kde ho potřebujete. Část kroužku je hladká, jsou zde napsané hodnoty clony a při některých úhlech natočení tak držíte kroužek právě za hladkou část.

Nad objektivem je mechanicky výklopný blesk. Nechybí ani sáňky na blesk. Externí blesk pak může sloužit jako řídící a přinést podporu i bezdrátových blesků.

Zde na horní straně vidíte krátké rameno interního blesku i již zmíněné sáňky na blesk. Po stranách jsou dva mikrofony pro stereo zvuk. Na levé straně je kolečko fotografických režimů, které jde docela ztuha (naštěstí ne až tak, jak je zvykem třeba u Canonu, ale docela se to blíží). Po stranách jsou pak ouška na provlečení popruhu. Pokud půjdeme doprava, uvidíme tam mechanické tlačítko na vyklopení blesku, pod ním pak tlačítko na prosvětlení stavového displeje (podsvícení je oranžové).

Následuje kolečko pro nastavení korekce expozice od -3 EV do +3 EV, i ono jde docela dost ztuha, navíc ani není moc vysoké. Dále tu máme uživatelské tlačítko C1, kterému můžete v menu přiřadit takřka libovolnou funkčnost (pokud jsem dobře počítal, je zde 54 funkcí, z nichž mu jednu můžete přiřadit). Tlačítko spouště má trochu delší chod a místo namáčknutí by mohlo být lehce výraznější, ale řekněme, že zde jde o průměr. Mohlo to být lepší, ale i horší. Vzadu je páčka na zapnutí přístroje, naopak vpředu je páčka zoomu. Ta je dvourychlostní, tedy výraznějším vyklopením můžete znatelně zvýšit rychlost zoomování. I vyšší rychlost je spíše z těch pomalejších, nicméně v menu se dá rychlejšímu režimu nastavit vyšší rychlost a pak už to "frčí" hezky.

Vzadu vidíme tlačítko MENU, které spouští hlavní menu přístroje. Záložek je v něm opravdu hodně, takže než se doklikáte ke svému nastavení, může to občas zabrat nějakou tu dobu, Směrem doprava je tu velký 0,39" elektronický hledáček s 0,7× přepočteným zvětšením. To v reálu znamená, že překonává všechny APS-C zrcadlovky a vyrovná se full frame modelům. Rozlišení činí 2,36 milionu bodů (1024×768 RGB pixelů), takže obraz je krásně jemný a detailní. V pokoji osvětleném 40W stolní lampičkou není se šumem vůbec žádný problém (lehce šumí jen stinné plochy), odezvy jsou na elektronický hledáček slušné.

Pochopitelně při prudkých pohybech obraz není úplně plynulý, ale rozhodně bych to označil za použitelné bez větších problémů. Optický hledáček zrcadlovky je ale ve srovnání s tím pochopitelně v otázce plynulosti pohybu nepřekonatelný. Pokud jde o manuální ostření, karta se obrací a naopak u RX10 II se díky zvětšení náhledu manuálně ostřilo mnohem rychleji, snáz a přesněji. Hledáček má i automatické přepínání mezi EVF a LCD při přiblížení oka. Červené tlačítko spouští a ukončuje natáčení videosekvencí. Bohužel, prodlevy jsou opravdu hodně dlouhé. Po stisku tlačítka se video začne nahrávat až po více než 2 sekundách (ve 4K rozlišení) a po opětovném zmáčknutí (vypnutí) se nahraje ještě asi další 6-7 desetin sekundy.

Displej je výklopný o 107° směrem nahoru a o 42° směrem dolů. Má 3,0" úhlopříčku a rozlišení 1,228 milionu bodů (640×480 RGBW pixelů). Obrazu není co vytknout, je krásně ostrý, detailní. Pozorovací úhly jsou slušné, ze stran dochází jen k tradičnímu velmi mírnému poklesu kontrastu.

Přejdeme na část napravo od displeje. Nahoře je roller, pomocí kterého můžete nastavovat např. expoziční čas, v menu vás pak rychle posouvá po jednotlivých panelech. Směrem níže je tlačítko AEL. Jde ale o funkční tlačítko, takže opět tu máte přes 50 možností, co mu přiřadit. Tlačítko Fn pak spouští quick menu, kde jednotlivým nastavením můžete konkrétní volby vybírat kombinací šipek a potvrzovacího tlačítka nebo pomocí točení otočného zadního voliče, o němž bude nyní řeč.

Otočné okruží má na výběr jen z pěti položek, mezi nimiž je např. ISO, vyvážení bílé nebo nepřiřazení žádné funkce (točením tak lze ihned upravit třeba ISO, aniž byste museli na cokoli klikat). Šipkou nahoru se mění zobrazení displeje, všechny další tři směry jsou pak nastavitelné (na jednu z více než 50 položek). Podobně to platí i pro prostřední potvrzovací tlačítko. V menu potvrzuje dané volby, při focení spouští ostření se sledováním, ale znovu mu můžete vybrat jednu z více než 50 nabízených funkcí. Fantazii se meze téměř nekladou.

Nakonec tu máme ještě tlačítko pro vstup do režimu prohlížení. Pokud si chcete prohlédnout snímek okamžitě po vyfocení, můžete to provést i tím, že zmáčknete páčku zoomu, čímž se náhled pozdrží a nemusíte to řešit tímto tlačítkem. Poslední tlačítko je C2, tedy znovu funkční tlačítko, pro nějž lze vybrat jednu z mnoha desítek funkcí. V režimu prohlížení maže snímky.

Na pravé straně je slot pro SD/MS karty. Fotoaparát si poradí s Memory Stick PRO Duo a celou rodinou SD karet od SD, přes SDHC až po SDXC včetně verzí s UHS-I rozhraním. Pokud chcete natáčet XAVC S videa, budete potřebovat SDXC kartu s kapacitou větší než 64 GB.

Jinak je už na pravé straně jen logo NFC technologie a vidíte tu maximální zazoomování objektivu.

Zleva jde vidět logo Zeiss na objektivu a vroubkování clonového kroužku. Nechybí dvě gumové krytky, které ukrývají několik portů.

Směrem seshora tu najdete zdířku pro externí mikrofon, sluchátka, USB terminál (slouží k nabíjení baterie) a HDMI port. Vedle USB portu je i maličká dioda signalizující nabíjení, ale není moc vidět.

Vespod je kovový závit pro stativ umístěný překvapivě moc vzadu (blízko displeje). Pod gripem je slot pro baterii.

K napájení slouží Li-Ion akumulátor NP-FW50. Ten má napětí 7,2 V a kapacitu 1020 mAh.

Příslušenství obsahuje krytku objektivu, popruh, akumulátor, sluneční clonu a nabíječku skládající se z adaptéru, USB kabelu a napájecího kabelu. K dispozici je ještě mnohojazyčný manuál.

Tímto jsme se tedy představili fotoaparát Sony Cyber-shot RX10 II, v dalších kapitolách jej vyzkoušíme v praxi při focení.