Sony E 1.8/50mm OSS (SEL-50F18)

Objektiv podporuje automatické i manuální ostření. Jak už bylo řečeno u toho manuálního, elektronická vazba je přesná, okamžitá, ale s pomalým převodem, takže se hodně natočíte, než vůbec přeostřite. Zejména pokud si zapnete zvětšený náhled na displeji, budete docela těžko poznávat, zda ostříte dopředu nebo dozadu (a zda už náhodou nejste na hraniční hodnotě zaostření).

Autofokus také není úplně bez chyb, ale to je také způsobeno hlavní výhodou objektivu, jeho dobrou světelností. Ta má za následek malou hloubku ostrosti, a tak je občas těžké přemluvit objektiv k tomu, aby ostřil na popředí, zejména pokud jde o něco tenčího jako např. větve stromu. Díky tomu, že takový tenký prvek jako větev je mimo hloubku ostrosti a díky dobré světelnosti je opravdu hodně rozostřený, autofokus jej nebere v potaz. Občas tak holt musíte předostřovat např. pomocí zaostření na vlastní ruku nebo ostřit manuálně.

Nepotěší ani rychlost ostření. Pokud je předostřeno, což a3000 dělá automaticky, dostanete se zhruba na 0,35 sekundy, což je pěkný výsledek. Pokud ale předostřeno není, což se nestává až tak zřídka, počítejte spíše s časy okolo 1,2 až 1,5 sekundy, což už tak moc dobře nezní. Minimální ostřící vzdálenost činí 31 centimetrů od přední čočky, což znamená 40 cm od čipu. Naměřil jsem tedy přepočtené zvětšení 0,26×, což je pro makro nedostatečné. Zkusil jsem také makropředsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi a minimální ostřící vzdálenost se snížila ze 31 na 12 cm. Současně s tím se zvýšilo přepočtené zvětšení na 0,64×, což už stačí pro nějaké to méně náročné makro.

Na fotkách kleští uvidíme, jak si objektiv při focení makra stojí v praxi.

Makro skutečně není hlavní výhodou tohoto objektivu. Zvětšení je poměrně malé.

I při nejnižší cloně kreslí objektiv krásně kontrastně. Jen to zvětšení není kdovíjak velké.

S makropředsádkou Raynox DCR-150 je to hned o něčem jiném, 4,8 dioptrie se přeci jen projeví. Zde už by se naopak hodilo více clonit.

Objektiv Sony E 1.8/50mm OSS má velmi dobrou světelnost F1,8. Cloní se zde 7lamelovou irisovou clonou, jejíž maximální možné přiclonění je na hodnotu F22.

Podíváme se také na kvalitu bokehu.

Bokeh je opravdu velmi krásný, krémový. Odlesky jsou kulaté, plné bez výraznějších okrajů. Takhle nějak to má vypadat. Můžete se podívat i na snímek ve formátu RAW.

I po přiclonění je bokeh docela jemný, což je docela překvapivé, když se podíváte na výraznou sedmiúhelníkovou strukturu odlesků.

Testovaný objektiv je jeden z mála pevných světelných objektivů, který je vybaven optickou stabilizací. Test proběhl s přepočtenou ohniskovou vzdáleností 75 mm a expozičním časem 1/8 sekundy. Testoval se tedy účinek zhruba 3,3 EV.

Účinek stabilizace mě moc nenadchnul. Snímky byly trochu ostřejší, ale žádný z nich nebyl vyloženě ostrý a neroztřesený. Očekávejte výkony tak někde pod 2 EV. I to samozřejmě dost pomůže, máte to hned čtvrtinovou ISO citlivost, ale čekal jsem přeci jen trochu více.