Tamron SP AF 17-50mm f/2.8 XR Di II VC LD Aspherical

Jak jsme již hovořili v předchozí kapitole, objektiv nabídne relativně hlučný autofokus a manuální ostření. Bohužel tu chybí možnost manuálního doostření po autofokusu, takže pokud chcete manuálně změnit zaostření (pootočit kroužkem), musíte mít přepínač na hodnotě MF. Z toho vyplývá i to, že kroužek se při ostření autofokusem sám otáčí. Ostření je ale vnitřní, takže objektiv se při ostření neprodlužuje a ani neotáčí předním členem (pouze ostřícím kroužkem). Jak jsme již naznačili, při manuálním ostření mi u testovaného kusu nevyhovovat chod kroužku, který měl nepříliš pravidelný chod, měl tendenci se trochu kousat.

Rychlost ostření byla slušná. Z nekonečna na půl metru to objektivu trvalo obvykle okolo 0,45 sekundy, z minima na dva metry pak trochu déle, zhruba 0,55 sekundy. Občas se ale stávalo, že při tomto rychlém přeostřování na velkou vzdálenost bylo zaostřeno lehce vedle. Malé doostřování je dílem okamžiku, obvykle je přesné, tady není co vytýkat.

Výrobce hovoří, že minimální ostřící vzdálenost má činit 29 cm od čipu. V testu jsem naměřil 26 až 27 centimetrů, což znamenalo 13 až 10 cm od přední čočky. Maximální přepočtené zvětšení dosahuje hodnoty 0,33× (reálné 0,22×), což na makro snímky (i ty nenáročné) zrovna nestačí.

Sami vidíte, že to s makrem není moc slavné. Zvětšení nestačí na nějaké přehnané detaily, na to tu jsou jiné objektivy. Při plně otevřené cloně a krátké snímací vzdálenosti se připravte na slabší kresbu (je dobré trochu přiclonit).

Objektiv má konstantní světelnost F2,8 v celém ohniskovém rozsahu, což je výborné. Má tedy stejnou světelnost jako 16-50m F2,8 objektiv od Sony, ale začátek je trochu horší než vynikající Samsung 16-50mm F2,0-2,8. Dobře vidíte rozdíl světelnosti ve srovnání se základním setovým objektivem od Nikonu. Na začátku 2/3 EV, na konci dokonce 2 EV. Clona má 7 lamel a její maximální hodnota může být F32.

Nyní si vyzkoušíme, jak pěkně bude objektiv mazat pozadí.

Při světelnosti F2,8 se dá očekávat malá hloubka ostrosti a objektiv skutečně ukazuje, že tomu tak je. Odlesky jsou plné, kulaté, bokeh krásně jemný.

I po přiclonění jsou odlesky docela pravidelné a docela plné. Bokeh je i nadále docela jemný.

Objektiv je vybaven optickou stabilizací obrazu, kterou můžete vypnout nebo zapnout. Test proběhl se 75mm přepočtenou ohniskovou vzdáleností.

Při 1/20 sekundy se se stabilizací začaly ukazovat první lehce neostré snímky, ale těch bylo minimum. 1/15 sekundy a 1/13 sekundy ještě v nadpoloviční většině vykazovaly ostré snímky. Od 1/10 sekundy níže už byla úspěšnost pod polovinou. Pokud šlo o focení z ruky, pak se mi stejného nadpolovičního úspěchu dařilo dosáhnout při časech 1/50 a 1/60 sekundy. 1/80 sekundy byla ostrá téměř vždy. Výkon stabilizace je tedy zhruba okolo 1,7 EV. Není to mnoho, ale lepší než nic.